Koruna Himaláje: Kam až dojde závodění na osmitisícovkách

Pár slov o filmu

Byť je tedy film samotný pro mne spíš záminkou, klasickou filmovou recenzi zde nehledejte. Přesto ve stručnosti nastíním, o co jde. Nepálský horolezec a naturalizovaný Brit (díky službě v britské armádě) Nirmal Purdža se rozhodl zdolat v jednom roce všech 14 osmitisícových vrcholů. Jak smělý plán to je, dokládá, že dosavadní rekord držel jihokorejec Kim Chang-ho, který všechny „osmičky“ vylezl za 7 let a 10 měsíců. Legendárnímu Jerzymu Kukuczkovi to trvalo ještě o měsíc déle. A sám Reinhold Messner, první držitel Koruny Himálaje, svůj projekt dokončil po 16 letech. Nirmal to zvládl za 189 dní, když na prvních šest osmitisícovek vylezl během jednoho měsíce!

Pokud jde o filmový dokument samotný, pak se jedná o průlet jednotlivými expedicemi v šíleném tempu, kdy se na chvíli v záběru mihne i Klára Kolouchová v base campu pod K2. Je to opravdový pel mel, celý výkon by si určitě zasloužil spíše sérii krátkých dokumentů o každé výpravě. Ale kdo má rád hory a zajímá se o historii himálajského lezení, měl by film shlédnout. 

Boje o osmitisícovky

Soupeření o to, kdo vystoupí jako první na světě na všechny osmitisícové vrcholy, formovalo styl a tón světového horolezectví na přelomu 70. a 80. let 20. století. Reinhold Messner byl již tou dobou zářící hvězdou lezecké komunity, když s Peterem Habelerem v roce 1978 přepsali dějiny a vystoupili na Mount Everest (8 848 m n. m.) bez kyslíku. Do té doby věc nemožná. Messnerovo sólo na stejnou horu o dva roky později pak potvrdilo světovou extra třídu. 

Mistrovství Jerzyho „Jurka“ Kukuczky se rodilo o poznání obtížněji. Polští horolezci si museli z nesvobodného Polska cestu do Himálaje tvrdě vydobýt. Sehnat si devizy, jídlo na černém trhu, ušít a ukovat si výbavu a výstroj. O to více si chtěli hory „užít“ po svém. Trpěli v mrazu, vánici, o hladu. Ne nadarmo byli průkopníky zimního lezení na osmitisícovky. A právě Jurek, mistr ve snášení utrpení, byl Messnerovi rovnocenným soupeřem. Ten souboj nevznikl hned. Ale jak se oba horolezci přehoupli do druhé polovice vrcholů, začali se po očku sledovat. 

Kde se vzala Koruna Himálaje

Někdy v té době vznikl i termín „Koruna Himálaje“ a seriózní projekt byl na světě. Jurek byl stále umanutější, navzdory okolnostem chtěl jako první zkompletovat výstupy a navléknout si „růženec Himálaje“, což bylo jeho označení pro Korunu Himálaje. Jak víme, šťastnější byl Messner a výstupem na Lhoce (8 516 m n. m.) na podzim roku 1986 definitivně uzavřel tento závod. Jurek zkompletoval Korunu Himálaje o rok později. Když se však podíváme na jeho výstupy, často u nich najdeme poznámku, že se jedná o první zimní výstup či novou cestu a vše lehkým alpským stylem. Tím se minimálně vyrovnal Messnerovi a jen těžko lze hodnotit, kdo byl lepší. 

Náš úspěšný himálajský horolezec Marek „Mára“ Holeček k tomu trefně dodává, co pro něj projekt Koruna Himálaje znamená: „Přesně takhle se má vnímat projekt. Po dosažení cíle a dovršení výstupů jedním člověkem na 14 osmiček je zdárně uzavřen. Všichni pronásledující téhož jsou jen další číslo v řadě. Jinými slovy, pokud mám hodnotit originalitu jakéhokoliv projektu, tak je obsažena právě v tom jednom slově ‚originál‘. Vše ostatní je duplikát či napodobenina, která s přibývající číselnou řadou jen devalvuje ten původní cíl.“

Korunovaný Čech

Mezi držiteli Koruny Himálaje máme také svého zástupce, svou českou stopu. Radek Jaroš zkompletoval mezi lety 1998 a 2014 jako patnáctý na světě bez použití umělého kyslíku všechny osmitisícovky. Myslím, že je tím nejpovolanějším, který může hodnotit jak výkon Nirmala Purji, tak celý projekt Koruny Himálaje. Radek k tomu říká: „Jde o pěkný, hodnotný sportovní a mediální projekt. S klasickým horolezectvím a jeho vývojem ale nijak nepohnul a nepohne. Těžko jde 40 let poté, co byl Mount Everest vylezen bez používání kyslíkových přístrojů, považovat i takhle časově ohraničený počin bez prvovýstupů, ve velkém týmu a s použitím kyslíku za něco převratného.“ 

Samotnou Korunu Himálaje vnímá jako „projekt, který byl a je samozřejmě zajímavý pro horolezce, ale i pro média a sponzory. Těsně ho vyhrál Messner a zapsal tak nesmazatelně svoje jméno nejen do dějin horolezectví, ale i do povědomí v podstatě jakéhokoliv laika.“ Radkova odpověď, proč se na ty vršky vlastně sápe, je jasná: „Pro mě bylo důležité, že jsem v horách s kamarády, lezeme sami, bez výškových nosičů a samozřejmě bez kyslíku. Dvakrát jsem se na ‚osmu‘ vydal dokonce sám. Lezl jsem v nich, protože mě to bavilo, působilo radost a naplňovalo.“

Jsou hodnoty horolezectví v ohrožení?

Touto odpovědí se dostáváme k zásadní otázce. Proč? Proč se proboha trýznit, trápit a riskovat smrt na každém kroku? Lapidárně na to odpověděl již George Mallory, když se ho zeptali, proč chce vylézt na Everest. „Protože tam je.“ Projekt 14 Peaks Nirmala Purji má minimálně dvě zásadní úrovně. Jednak se jedná o úžasný sportovní výkon. Současně je to perfektní marketingový nástroj na podporu nepálských horolezců, šerpů a samotného Nirmala. 

Motivací je zde zcela zřetelně touha překonat zásadním způsobem rekord v rychlosti výstupu na všechny osmitisícovky. Tomu odpovídá megalomanská logistika, velmi intenzivní trénink a příprava, použití umělého kyslíku a neustálá mediální masáž.

Ostatně Mára Holeček jde ještě dál ve svém hodnocení. Na otázku, co na výkon Nirmala říká a zdali to má co dělat s klasickým alpinismem, odpovídá: „Dle mého pohledu to s myšlenkou horolezectví nemá nic společného. Zaprvé, krom rychlosti zvládnutí výstupů včetně logistiky přesunů, je tu hrubá devalvace všech ostatních hodnot, které horolezectví nabízí a po generace rozvíjí. Čili propad v kvalitě provedení výstupů i oproti prvovýstupům, které byly provedeny v Himálaji a Karákóramu již před desítkami let. Za mne velká slova o velkých činech, ale prázdný obsah. Otázka je, zda to škodí nebo brání rozvoji alpinismu. Odpověď je jednoduchá, neškodí. Důkazem jsou opět parádní prvovýstupy minulé sezóny, ať Ukrajinců na Annapurnu III (7 555 m n. m.), Francouzů na Čamlang (7 319 m n. m.), Gruzínců na Saraghrar (7 338 m n. m.), Britů na Tengkangpoche (6 487 m n. m.) či Slovinců na Chobutse (6 685 m n  m.). Každý z těchto výstupů v mých očích předvedl o řád víc představivosti, dovednosti a krásy provedení. Výhoda horolezectví je v tom, že se nejedná o soutěžní sport, kde je vítězů a poražených. Respektive, každý si může pohled krásy pojmout po svém.“

Kam směřuje alpinismus?

To ostatně potvrzuje i Radek Jaroš, když říká: ”Klasické horolezectví posouvají dál výstupy podobného charakteru, které u nás zastupují takový borci jako Mára Holeček, Zdeněk Hák a další. Skutečný alpinismus, ta „škola mužství (škola odvahy)“ se tedy postupně přesouvá jinam, na nižší hory. Je to logické, výš už to nejde.“

A proč? Opět vysvětluje Mára: „Jednou z hlavních příčin je stále rostoucí finanční náročnost a velké množství lidí točících se kolem osmitisícových kopců. Lezci s lepšími dovednostmi, než lézt jen po fixních lanech, které jim tam natáhnou šerpové nebo guidi, svůj pohled nasměrují na menší kopce. Tam si stejně dobře zalezou a najdou i klidné prostředí hor.“

Je zřejmé, že určitá forma soutěže či závodu může být v danou chvíli dobrou motivací, hnacím motorem pokroku v horách. Nicméně, jeho šroubování do dalších a dalších nej nemá již s klasickým horolezectvím nic společného. Jen se podívejte, kolik různých rekordů se okolo osmitisícovek eviduje na Wikipedii. Nejrychlejší výstupy, bez kyslíku, nejstarší či nejmladší vystoupivší horolezec, dokonce i první postižený horolezec. Mezi ženami pak září Edurne Pasaban a Gerlinde Kaltenbrunner.

Je rychlostní rekord posun vpřed?

Mohu tedy snad učinit možná trochu kontroverzní závěr, když v projektu 14 Peaks Nirmala Purjy nevidím nic zásadního krom enormního sportovního výkonu? Nevidím zde zásadní přínos z hlediska historie a dalšího vývoje horolezectví. Současné světové horolezectví se ubírá cestou nových neotřelých linií na méně známých kopcích. Jen tam lze najít uspokojení vlastní touhy po překonání limitů v sobě samém i limitů, které nám klade hora, potažmo příroda jako taková. 

A tento souboj, nebo spíše dialog, nemá vítěze. V horách se nevítězí, jednou pokorně odejdeme s hlavou skloněnou, jindy nám hora dovolí shlédnout z jejího vrcholu. Na závěr si dovolím krátký citát Erica Shiptona, slavného britského průkopníka himálajského horolezectví: „Pojďme lézt po horách prostě proto, že nás přitahuje jejich krása. Ne proto, že se to druhým nepodařilo nebo proto, že jejich vrcholy se tyčí osm a půl tisíce metrů nad mořem, nelezme na ně v patriotickém zápalu pro čest vlasti ani lacinou publicitu. Pojďme se k nim přibližovat s pokorou. A když si k nim najdeme svou vlastní cestu, naučme se vyřešit potíže, které nám kladou do cesty.“

Slavní horolezci

Reinhold Messner (* 1944)

Italský horolezec rakouské národnosti, cestovatel a spisovatel. Mimo jiné je prvním horolezcem, který vylezl na všech 14 osmitisícovek, jako první vylezl na Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup. Kromě výstupů na vrcholy je známý i svými pěšími výpravami – prošel napříč Antarktidou, Grónskem a pouštěmi Taklamakan a Gobi.

Józef Jerzy Kukuczka (* 1948 † 1989)

Známý jako „Jurek“, byl polský horolezec, který jako druhý člověk (po Messnerovi) zdolal všech 14 osmitisícovek. Všechny výstupy s výjimkou výstupu na Mount Everest uskutečnil bez umělého kyslíku. Většinu výstupů uskutečnil v zimě nebo novými cestami, a proto bývá mnohdy považován za nejlepšího výškového horolezce 20. století.

Radek Jaroš (* 1964)

Jeden z nejznámějších českých himálajských horolezců. Je autorem mnoha knih. Stal se 15. horolezcem na světě a prvním Čechem, který vystoupil na všech 14 světových osmitisícovek bez použití umělého kyslíku (výstupy podnikl mezi lety 1998 a 2014). V roce 2019 dokončil výstupy na nejvyšší vrcholy všech kontinentů, tzv. Koruna planety.

Marek „Mára“ Holeček (*1974)

Jeden z našich nejlepších horolezců současnosti, skalní lezec a pískař. Autor několika knih. Jako první Čech v historii získal hlavní cenu prestižního ocenění Piolet d’Or (tzv. Zlatý cepín) za prvovýstup alpským stylem jihozápadní stěnou jedenácté nejvyšší hory světa – Gašerbrum I. O dva roky později dostal stejnou cenu za prvovýstup alpským stylem na Čamlang. Oba výstupy podnikl se Zdeňkem Hákem

Nirmal Purdža (*1983)

Nepálský horolezec a britský voják, který vystoupil na všech čtrnáct osmitisícovek během šesti měsíců. V roce 2021 vystoupil s týmem nepálských šerpů poprvé v zimě na K2.