Konec světa není za sedmero horami a sedmero řekami…

Oblast Provence není pro lezce známa díky koření či levanduli, ale spíše je uhranuly místní skály. Jeden z těch, který byl Provence doslova hypnotizován, je Francouz Antoine le Menestrel.

Cesta „La Rose et le Vampire“ se nachází na pravé straně skalního světa nad vesničkou Buoux. V osmdesátých letech tady řádila lezecká partička, která si říkala „Le Gang des Parisiens“. Jednalo se o mladíky z Paříže, kteří ve Francii odstartovali éru lezení v obtížnosti X (podle UIAA) právě ve skalách nad Buoux.

Bratři Marc a Antoine le Menestrelovi, Jean-Baptist Tribout a Laurent Jacob byli v roce 1984 nadšeni vysokou nažloutlou převislou stěnou, ve které nevedla žádná cesta. Rozhodli se, že to změní, a to ve velkém stylu.

Úspěch se nedostavil hned

Právě Antoine dokázal vyřešit problém, kterým je klíčové místo „cross-pull“. V něm musí lezec udělat dlouhý krok do kříže po dírkách. I přes vyřešení tohoto místa trval první kompletní přelez až do září 1985.

Cesta „La Rose et le Vampire“ je unikátem a není to kvůli výše zmíněného kroku, ale především proto, že se jednalo o první 8b na území Francie (X podle UIAA). Kvůli pokusu o tuto krásnou převislou linii se sem v 80. letech sjíždělo mnoho lezců z celého světa, ale jen málo bylo úspěšných. Antoine o ní řekl: „Cesta je upír a růže je pro vítěze“.

Od lezení k baletu

Dnes Antoine pracuje jako tanečník a choreograf pro studio „Les Lézards Bleus“, které sám založil a proslavil díky tzv. „vertikálnímu baletu“. Choreografii cesty „La Rose et le Vampire“ se pokusila zvládnout rakouská lezkyně ve službách firmy Mammut – Anna Stöhrová (26). Té se podařilo dvakrát vyhrát světový pohár v boulderingu. Stačilo to k získání růže?

Anno, jaký byl čas strávený s Antoinem?

Byla to velká zábava, protože je lezec doslova nabitý entuziasmem. Nadchl mě jeho způsob života a přechod od lezení k baletu.

Jak se díváš na cestu „La Rose et le Vampire“?

Jedná se o linii plnou silových kroků, které nejsou mým obvyklým lezeckým stylem. Jenže pokud tady chcete lézt i jiné cesty, musíte si takový styl osvojit.

Kolik ti zabrala času?

Na cestě jsem pracovala čtyři dny. Již třetí den se mi povedlo několik dobrých pokusů, ale kompletní přelez jsem udělala až následující den ráno.

Jak bys obtížnost „La Rose“ charakterizovala v porovnání s dnešními cestami?

Těžko říct. Tohle 8b je těžší v porovnání s cestami v Olianě, ale lehčí než cesty stejné obtížnosti v oblasti Margalef. Celkově bych řekla, že hodnocení sedí i vzhledem k dnešní době.