Ověřený postup výuky v jízdě na kole. Začít s výukou se dá již …
Ověřený postup výuky v jízdě na kole
Začít s výukou se dá již ve věku dvou let, kdy dítě jistě chodí. Pořídíme mu batolecí čtyřkolovou „draisinu – běhačku“. Nejdříve v bytě a potom i venku na rovném, hladkém a mírně svažitém terénu s bezpečným dojezdem zvládne dítě zatáčení, rychlejší jízdu postupně i s nohama zvednutýma od země.
Po této roční praxi pořídíme dítěti přibližně ve třech letech nejmenší dětské jízdní kolo s 12 palcovými koly. Dobré je když má kolo funkční ráfkovou brzdu a odmontovatelné kliky nebo aspoň pedály. Na pedálů a klik zbaveném kole dítě pokračuje zpočátku jako na běhačce. Sedlo má nastaveno tak, aby dosáhlo chodidly bezpečně na zem.
Po zvládnutí rovnováhy (dokáže jet několik sekund, aniž položí nohy na zem) můžeme kliky a pedály namontovat zpět. V této době je dobré zařadit krátkou epizodu na (půjčené) tříkolce, která dítěti usnadní zvládnout techniku šlapání. Většinou to není nutné, protože nejmenší dětská kola mají převážně tzv. pevný zadní náboj a celý převodový systém včetně klik a pedálů se točí jakmile se kolo pohybuje. V malé rychlosti to dítěti usnadňuje šlapání.
Používání opěrných koleček je krokem zpět a zpravidla samostatnost v jízdě oddálí. Stejně tak dlouhodobé běhání za dítětem a držení za sedlo není tak efektivní jako samostatnost při výuce.
Samozřejmě, že dbáme na to, aby si dítě neuvědomovalo, že je učeno. To znamená, že tempo výuky si musí určovat samo. Jezdí, když chce, a je dobré, když vidí jezdit jiné děti a rodiče.
 Jiří Šafránek nevařil knížku „kolo pro děti i jejich rodiče“ z vody, ale ze svých bohatých praktických zkušeností. |
Nejdůležitějšími a limitujícími se stávají brzdy kola. U většiny dětských kol jsou ráfkové brzdy a jejich ovládací páky neuzpůsobené dětské ruce, její velikosti a síle. Efektivním řešením je výměna staré brzdové páky za ergonometrickou. Bude-li dítě jezdit v delších nebo prudších sjezdech, musíme mít jistotu, že kvalita brzd (na předním i zadním kole) a úroveň ovládání zaručí bezpečnost jízdy. Vzhledem k větší síle v nohách je lepším řešením protišlapací brzda v torpédu zadního kola společně s dobrou přední ráfkovou brzdou.
Na přilbu navykáme dítě už při jízdě v sedačce. Nejlepším argumentem je, když v ní jezdí rodiče. Na dětském kole není dobré šetřit. Má být i barevně přitažlivé a výrazné, aby bylo zdálky dobře viditelné. Pro delší jízdy nejsou vhodná těžká horská kola. Lepší je kola na cestovních pláštích rozměru 32×622 mm. Na kole má dítě sedět přirozeně a pohodlně v mírném předklonu. Ruce na řidítkách nemají být příliš skrčené ani křečovitě natažené. Řízení velmi ztěžují řidítka ve výšce prsou nebo pod úrovní boků. Pro jízdu malých dětí je nejlepší výška úchopu řidítek v úrovni pasu cyklisty sedícího na kole.
– Jiří Šafránek –
odborný asistent na FTVS UK se specializací na cyklistiku. Je autorem knížky kolo pro děti i jejich rodiče, ze které připravil výběr pro cyklostránky – © Malý Průvodce 2001 –
