Kolo je pro dítě výzvou k dobrodružství. Mělo by mu být rodiči dopřáno takovým způsobem, aby mu zůstalo i s nimi celoživotním přítelem.
kolo je pro dítě výzvou k dobrodružství. Mělo by mu být rodiči dopřáno takovým způsobem, aby mu zůstalo i s nimi celoživotním přítelem.
Je málo věcí vymyšlených člověkem, které mohou mít pro jeho život tak pozitivní význam jako jízdní kolo. Pohříchu je tento dobrodružný stroj také patřičně nebezpečný a to nejen kvůli automobilismu. Dospělí si to většinou uvědomují, děti podstatně méně. Pokud tedy chceme připravit dětem příjemná dobrodružství, měli bychom je začít zasvěcovat do tajů jízdy na kole velmi brzy a určitým, již praxí ověřeným způsobem.
kolo je pro dítě fenoménem, který mu dává novou dimenzi samostatnosti. Poskytuje mu další novou kvalitu pohledu na svět a uspokojuje jeho přirozenou touhu jej objevovat. Velmi opojným fenoménem je rychlost, kterou dítě poznává také díky pocitům souvisejícím s prouděním vzduchu po tváři.
Později dítě hledá obtížnější překážky, jejichž překonávání zvyšuje jeho sebedůvěru. Proto je velmi důležité ve věku 2–4 roky, kdy už se může učit jezdit, zajistit bezpečný prostor a naučit ho rozpoznat jeho hranice. Je nesprávné vinit ho ze všech chyb, které udělalo, protože jeho vnímání, rozlišovací schopnosti a zkušenosti nejsou na úrovni dospělého.
Dítěti je třeba ukázat nebezpečná místa na kole. Děti s oblibou postaví kolo na sedlo a řidítka. S úžasem pozorují zadní kolo, které roztáčejí většinou pomocí převodového mechanismu, ale někdy také přímo rukama. Je nutné je upozornit na zranění a bolest, kterou si mohou způsobit strčením rukou do drátů roztočeného kola nebo mezi řetěz a převodník. Dospělý se má také postarat o to, aby na kole nebyla další nebezpečná místa v podobě roztřepených lanek, nezakrytých šroubů a konců řidítek, nebezpečné (poškozené a špatně upevněné) či nepříjemné (hrbaté) sedlo, křivé nebo neúplné a kluzké pedály. Samozřejmostí je nepoškozený rám, přední vidlice a řidítka, kteréžto části kola jsou pro bezpečnost dvojnásob důležité.
Začít včas, bezpečně a s dobrým rodičovským příkladem znamená nižší riziko pro dítě v období dospívání. Proměnlivost situací a rychlost, s níž se přibližují překážky, učí dítě větší pozornosti a rozvíjí jeho synchronizaci pohybů do pestřejší a složitější úrovně než u dítěte, které se s kolem, šlapáním a bržděním nikdy nesetkalo. Učí ho předvídat i situaci ve větší vzdálenosti před sebou, což je největší nedostatek malých cyklistů. Ti se často soustředí buď na přední otáčející se kolo nebo na předměty okolo sebe. Rodiče je musí usměrňovat na pohled dopředu.
Dětí do 10 let jsou v období „konkretismu“. Často jim činí problém zvládnout určení stran při jízdě. Pokud to nejde, je vhodnější použít konkrétní instrukci, např. „dívej se na maminku“, místo „dívej se pouze dopředu“. Stalo se, že na instrukci rodiče „jeď ke kraji“ začalo dítě křižovat silnici na druhou stranu. Je tedy nutné být nejen konkrétní, ale i některé zásady vysvětlit dopředu. A opravdu malé děti by měly jezdit mezi dvěma dospělými cyklisty.
Když se odvážíme s dítětem na silnici, samozřejmě málo frekventovanou, zjistíme, jak jsou dopravní předpisy vytvořeny pouze pro dospělé a nepočítají s možnostmi dětí. Proto je v obtížné situaci vhodnější sestoupit s kola a situaci řešit jako chodci. Je důležité nevytvářet atmosféru, která by dítě deprimovala přehnaným zdůrazňováním jeho chyb. V dětství tak vytváříme významné návyky pro období dospívání. Budujeme správně založené zkušenosti, sebevědomí a sebekritiku.
Statistiky dokazují, že nejvíce vážných úrazů na kole postihuje věkovou skupinu 6–14 let. Na konci tohoto období se hromadí rizika umocněná nepřítomností strachu i v nebezpečných situacích. Snaha o samostatnost, hledání a pokusy, při nichž jsou často nadhodnoceny vlastní schopnosti, vedou k riskantnímu řízení kola. Bylo by chybou vidět v tom jen negativní stránky. Vlastní zkušenost je v procesu učení nenahraditelná, ale je nutné zajistit podmínky, aby nedošlo ke zbytečným a vážným zraněním.
Přilba má být samozřejmostí, není slabostí, jak to určitá část mládeže vidí. Nutno říci, že jsou to většinou pubertální děti rodičů, kteří sami v přilbě nejezdí. Dnes už lze použít argument daný vyhláškou, která ukládá povinnost jezdit na veřejné komunikaci v přilbě všem uživatelům jízdního kola do 15 let. V období učení je vhodné chránit dlaně, lokty a kolena chrániči na skateboard a kolečkové brusle.
Správné návyky a zkušenosti z jízdy na kole z dětství jsou významnou prevencí proti úrazům i v budoucí cyklistické praxi. Poskytují také dobré základy k tomu, aby se dítě stalo v dospělosti ohleduplným řidičem motorového vozidla.
Příště: Ověřený postup výuky
– Jiří Šafránek –
odborný asistent na FTVS UK se specializací na cyklistiku. Je autorem knížky kolo pro děti i jejich rodiče, ze které připravil výběr pro cyklostránky – © Malý Průvodce 2001 –
