Dálkové treky mohou být různé. Některé se kroutí po páteři hor, jiné spojují známá poutní místa a některé vedou podél mořského pobřeží. A právě posledně jmenovaný se stal cílem týdenního květnového putování v jihozápadním výběžku Anglie. Přes poloostrov Cornwall totiž vede část impozantní, více jak 1 000 km (630 mil) dlouhá cesta South West Coast Path, která podél moře obepíná prakticky celou jižní a západní Anglii. My jsme vyrazili si užít její nejvýchodnější část.
Vydat se na pobřežní trek v Anglii, tedy v zemi mlh, plískanic a veskrze nevlídného počasí, se může zdát jako dosti riskantní podnik. Tato všeobecná představa může být ale poměrně vzdálená skutečnosti. Jezdím na Britské ostrovy mnoho let, prošel jsem zde desítky treků od severu Skotska přes hornatý Wales až po jižní Anglii a nic z toho výše zmíněného jsem tady nikdy nezažil. Jistě, mráček na obloze se tu a tam objevil, nějaká ta sprška taky padla, ale většinou jsem měl štěstí na velmi slušné počasí. Ovšem to, co předvedlo jaro loňského roku na tomto větrném a skalnatém poloostrově, se naprosto vymykalo úplně všemu. Po celou dobu sedmi dní jsme šlapali pod nedostižně modrou oblohou, v příjemné a na chůzi přívětivé teplotě a o dešti jsme si mohli tak akorát nechat zdát.
Jak na začátek?
Jediným větším oříškem při plánování cesty je vymyslet, jak se do Cornwallu dostat. Od Londýna, tradičně vstupní brány do země, je to přeci jen poměrně daleko. My jsme vše řešili spojem společnosti FlixBus, který jede z nádraží Victoria Station do přímořského města Plymouth. Navíc za cenu, které jsem při objednávání jízdenek ani nechtěl věřit (asi 600 Kč za zpáteční jízdenku). Bus vyjíždí těsně před půlnocí a ráno po šesté je na místě. Odtud se pak autobusem společnosti National Express přesouváme do města Hayle, kde zůstáváme v místním kempu na první noc. Z Hayle je to již jen skok do moc hezkého přímořského městečka St. Ives, kde můžeme zahájit naše obkroužení poloostrova Cornwall. Rozhodně se zde vyplatí na chvíli spočinout, nasát atmosféru příjemného a velmi navštěvovaného britského letoviska, nakoupit něco jídla a pití na cestu, případně spláchnout pot z cesty v moři. A vzhůru na trek!
Nahoru dolů
Stezka je velmi dobře značená, a pokud by si někdo myslel, že to bude jen taková procházka kolem moře, šeredně se mýlí. My jsme si stanovili denní etapy na 15 – 20 km a na této vzdálenosti se pokaždé překonává více než 600 m převýšení. Stezka skutečně vede neustále do kopce, aby hned vzápětí klesala až k úrovni moře a tak stále dokola. Mnohé úseky jsou i obtížněji schůdné, což se projevilo hned při prvním dni putování, kdy se musí sestoupit poměrně nepříjemný a příkrý skalnatý sráz. Hned první den však napoví, v jakém prostředí se budeme v následujících dnech pohybovat. Stezka obchází smaragdové zálivy obklopené skalními útesy, a sem tam se vyskytující bílé pláže jako by ani nepatřily do těchto zeměpisných šířek. Na trek jsme vybavení vším, tedy včetně stanů, a tak si s hledáním místa na tábor nijak nelámeme hlavu. Faktem ale je, že vhodných lokalit příliš není. Buď se jedná o oplocené pastviny, nebo jsou úseky příliš skalnaté a nerovné. Z tohoto důvodů hned první bivak stavíme v bezprostřední blízkosti stezky, kde je terén nejvhodnější.
Doly, komíny a pivo
V dalším postupu se krajina nijak zásadně nemění. Do cesty se však staví první pozůstatky bývalé důlní činnosti v podobě ruin budov a komínů. Na největší koncentraci narážíme v blízkosti obcí Boscaswell a Bottalack. A právě v blízkosti snad nejrozsáhlejšího dolu Bottalack Mine najdeme u rozbořené budovy ideální místo pro další bivak. V nohách máme už více než 20 km, ale to není tím pravým důvodem k postavení stanů. Tím je blízkost malé osady Bottalack, kde funguje moc pěkná hospůdka The Queen´s Arm Inn s velmi rozsáhlým portfoliem pěnivého moku, který výrazně povznáší morálku v družstvu. Následující den ráno sice naše místo navštíví místní policie s tím, že spíme v chráněném území (ruina budovy je hnízdištěm ptáků), ale jak už to v Anglii chodí, policie tady není od toho, aby buzerovala, ale upozorňovala. Takže se jen urychleně sbalíme a vyrážíme na další etapu.
Cape Cornwall a Land’s end
Počasí je stále neanglicky krásné, slunce svítí od brzkého rána a teplota hravě překonává 25 stupňů. Následující úsek vede velkým obloukem nad mořem a míří k půvabnému vysokému mysu, kterému dominuje velký komín. Jakmile sestoupíme k moři, zanecháváme u místního bufetu batohy a nalehko vyjdeme na vršek poloustrůvku s krásným názvem Cape Cornwall a s perfektním výhledem. Krajina je zde neobyčejně půvabná. Zelené stráně jsou rozparcelovány kamennými zídkami a blízkost modrého oceánu dodává místu šmrnc. Když k tomu přidáme bílé osamělé domky nad pobřežím, dostaneme ideální vzorek Cornwallu jako z filmů podle Rosamunde Pilcherové (ostatně vše se tady také natáčelo). Cesta pokračuje stále střídavě nad mořem a kolem útesů až dojde ke krásné dlouhé písčité pláži u letoviska Sennen Cove. Zde tradiční „fish and chips“, pivko a v obchůdku doplnit zásoby.
Další zastávka na trase je více než symbolická, neboť se dostáváme na samotný „konec země“. Hojně navštěvované místo zvané Land’s End je nejzápadnějším výběžkem Anglie, a podle toho to tady taky vypadá. Restaurace, tabule s označením Konce země v obležení turistů, zájezdové autobusy, venkovská zoo, lidí jako much. Má to však i pozitivní stránku v podobě místního piva, které úspěšně zmírňuje ten mumraj kolem. Stačí však udělat pár kroků po pobřežní stezce a jsme opět sami. Celkově lze říct, že vlastně celou cestu skoro nikoho nepotkáváme. Alespoň ne nikoho takového, jako jsme my. Tedy s plnou polní na hrbu. Zhruba po hodince od „Konce země“ nacházíme naprosto ideální místo pro stany. Vysoký plochý travnatý útes, blízké skály spadající ostře k moři a výhled, jakému není rovno. A to je přesně to, proč celou akci podnikáme právě tímto způsobem. Večery a rána v osamělé krajině nad bouřícím oceánem jsou prostě famózní. A zrovna toto místo s báječným západem slunce patří k největším ozdobám treku.
Skalní divadlo Minack Theatre
Také další část cesty vede stále kolem impozantních skalních útesů, mezi nimiž hrají prim především The Pinnacle a Porthgwarra Buttress. Dosažením zátoky Porthgwarra se nabízí velmi milá možnost občerstvení v místní kavárničce s posezením venku a s případnou snídani. Další zastávkou je přírodní divadlo Minack Theatre, což je amfiteátr vytesaný přímo do strmého pobřeží. Pokud by se vám nechtělo platit poněkud vyšší vstupné, lze jeho část zahlédnout i z bočního výhledu a ze schodů vedoucích na blízkou pláž. V dalších úsecích se cesta místy propadá na kamenité pláže, prodírá se vysokou trávou, kde se doslova ztratíme. Ztrácí se bohužel i stezka samotná a je jasné, že tudy mnoho lidí zrovna neprochází. Po několika hodinách cesty máme v zálivu Lamorna jednu z posledních možností k přespání ve volné přírodě. Kousek od malé osady leží dobře ukryté malé parkoviště, kde lze krásně postavit hned několik stanů. Od tohoto místa se rozloučíme s víceméně divokou přírodou a další část trasy již povede přes lidská sídla.
Kouzlo civilizace
Tím prvním je skutečně moc hezká „Myší díra“, městečko Mausehole. Barevné domky vypadají, jako by byly sestaveny ze stavebnice Lego. Upravené úzké uličky, hospody a roztomilý přístav. Je to krása. Za tímto sídlem leží další cornwallské městečko Newlyn, které se takřka přimyká k většímu městu Penzance. A protože dále při pobřeží už nenajdeme žádné možnosti k táboření (a noclehy v penzionech jsou velmi drahé), nacházíme azyl v pěkném venkovském kempu v nedaleké vesnici Paul. Jedná se o vzorně upravenou travnatou plochu spravovanou srdečným postarším párem, která se nachází v blízkosti fotbalového hřiště. Navíc tu najdeme další pěknou venkovskou hospodu The King´s Arms (rezervace stolů na večeři nutná!).
Týden putování se pomalu blíží ke konci. Nezbývá než projít nepříliš zajímavým městem Penzance a dojet busem do městečka Marazion, odkud se můžeme vydat na jedinečný ostrůvek Saint Michael´s Mount, který stejně jako jeho slavný francouzský protějšek Mont-Saint-Michel spojuje při odlivu kamenitá šíje, takže na něj lze dojít suchou nohou. Autobusem pak dojedeme do města Helston, odkud již máme rezervované jízdenky do Plymouthu a odtud dalším busem dojedeme do Londýna.
South West Coast Path
South West Coast Path je nejdelší značenou britskou dálkovou stezkou (630 mil/1 014 km) s celkovým převýšením 35 000 m. Vede z Minehead v Somersetu podél pobřeží Devonu a Cornwallu, do Poole Harbor v Dorsetu. Bývá označována za jednu z nejlepších pěších dálkových tras ve Velké Británii.
Praktické informace:
Délka: 78 km
Převýšení: 1 650 m
Začátek: Hayle
Konec: Marazion
Doprava: Letecky do Londýna, autobusem Flixbus nebo National Express do Plymouthu a dalším busem (National Express) až k severnímu pobřeží Cornwallu. Vše lze koupit on-line na stránkách dopravců. Včasná rezervace vhodná, výrazně nižší ceny! Stejně pak postupovat z jižní části treku (např. z města Helston).
Vhodná doba na návštěvu: V podstatě celoročně, ovšem zimy zde budou kruté, větrné a bez zázemí. Takže nejlépe jaro. V létě pravděpodobně hodně turistů a drahota.Mapy: Bohatě postačí aplikace Mapy.cz. V reálu vše sedělo. Ovšem lze zakoupit i mapy Harvey National Trail Map (více listů). Průvodce od Cicerone: The South West Coast Path.
Trasa k nahlédnutí v mapy.cz + QR kód
https://mapy.cz/s/fufupolamu
