Kolem Klášterce nad Ohří na Šumburk

Klášterec nad Ohří, žel. st. – Rašovice 2 km – Lestkov 4 km – Klášterec nad Ohří, u Kyselky 6,5 km – Kotlina, přívoz 6,5 km – Šumburk 10 km – silnice 12 km – Klášterec nad Ohří, zámek 15 km – Klášterec nad Ohří, žel. st. 17 km

Od žel. stanice Klášterec nad Ohří jdeme pár kroků směrem k centru města, po značené cestě zatočíme vlevo přes železniční trať, scházíme k Ohři a po jejím levém břehu po proudu směřujeme k mostu (pouze pro pěší), po kterém přejdeme do Rašovic. Ves se v písemných záznamech objevuje poprvé r. 1443 jako součást panství hradu Egerbergu. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic tady v letech 1579–83 nechal postavit renesanční zámek Felixburg, který byl ve 2. polovině 19. stol. zbořen. V r. 1830 byl na mírném svahu postaven empírový kostel sv. Anny. Dojdeme do středu vsi na křižovatku, přetneme hlavní silnici a zpevněnou komunikací stoupáme ke hřišti a dál cestou mezi křovinami a ovocnými stromy, mírně klesáme do mělkého údolíčka a po jeho dně vpravo pastvinami směřujeme do vsi Lestkov.

Vlevo od ní je chráněná lokalita Rašovických skal*. Na území přírodní památky o rozloze 35 ha, vyhlášené r. 1992, rostou teplomilná společenstva a žijí zajímavá živočichové, vázaní na čedičový podklad. Přejdeme náves a po červené značce stoupáme zpevněnou komunikací (ubytování: penzion Unter derBurg) mezi domky se zahrádkami – na jejich konci (pozor na značení!) uhneme vlevo a po pěšině se škrábeme pěkně ostře vzhůru na širší cestu – odbočka vpravo nás láká do mohutného areálu zříceniny hradu Egerberg**. Jeho jméno pochází z německého názvu Ohře, jeho prvním známým majitelem byl v r. 1317 Vilém z Egerbergu, zprvu odpůrce a pak přítel Jana Lucemburského, doprovázející ho na všech výpravách. V letech 1385–95 celý areál přestavěl Jindřich Škopek z Dubé, jeden z předních členů rady krále Václava IV. Po Bílé hoře koupili Egerberg Thunové – na hradě však nesídlili a ten rychle zchátral. Dnes zde vidíme poměrně velké zbytky vstupní věže, hradního paláce i dalších částí, dochovalo se i pěkné gotické okno. Říká se, že v areálu kdysi sídlili skřítkové – lidé jim však nedali pokoj, a tak se pidimužíci nechali převézt na druhý břeh Ohře a zmizeli kdovíkam. Pod zemí je však údajně několik slují s utajenými vchody, z nichž se ozývají tajemné zvuky – prý tady bydlí ohniví obři…

Od hradu následuje neustálé klesání lesem po svazích kopce Mravenčák (531 m). Lokalita je přírodní památkou, vyhlášenou r. 1990 na ploše 2,5 ha. Kopec na okraji Doupovských hor je důležitý z hlediska geologického, geomorfologického i botanického, je významným nalezištěm chráněných rostlin. Z okraje lesa se otvírá skvělá vyhlídka** na Klášterec nad Ohří i údolí řeky, proti nám se rýsuje linka Krušných hor. Otevřeným terénem sejdeme k silnici a stále dolů k mostu přes železniční trať (vpravo ubytování: penzion U jezu) a pak po mostě k turistickému informačnímu místu poblíž malých lázní Kyselka** na okraji města.

Jdeme zpevněnou komunikací k lázeňskému domu Evženie, nabízejícímu kompletní rehabilitační péči s využitím přírodního léčivého zdroje minerálních pramenů, masáží, elektroléčebných a vodoléčebných procedur (pro veřejnost otevřeno PO–ST 15–21 h). Empírové lázeňské budovy pocházejí z r. 1829. Míjíme lázeňský restaurant Peřeje (stravování: denně 10–22 h) a pak pokračujeme pohodlnou komunikací půvabným parkem** a pak neméně krásnými zákoutími podél Ohře. Postupně opouštíme kolonii domků s upravenými zahrádkami, zprava se k nám natěsní skalnaté stráně – je to kouzlo a trochu divočina. Na protějším břehu je žel. zastávka Kotvina (vpravo u cesty ubytování: penzion), následuje kolonie chat. Cestu si vychutnáme a nebudeme pátrat po původním značení naučné stezky – necháme se vést jen širokou cestou až k okraji lesa. Potok, přitékající na rozhraní louky a lesního porostu, už nepřekročíme – zatočíme vpravo a stoupáme další širokou cestou mezi stromy. Vystoupíme na téměř vrstevnicovou cestu, po ní zatočíme vpravo a na následujícím vidlicovitém rozcestí uhneme vlevo. Stoupáme lesem až na širokou cestu, připojující se k nám zleva. Pokračujeme vzhůru, pak mírně z kopce, zprava se připojuje další široká cesta. Stoupáme po svahu vrchu Šumná – byť je na levém břehu Ohře, geologicky patří stále ještě k Doupovským horám.

Nepokoušíme se odbočovat na některou z pěšin, uhýbajících vlevo vzhůru po hradním vrchu. Obkroužíme Šumnou až na místo, kde vlevo (v době přípravy průvodce tady byly nepatrné zbytky značek) odbočuje cesta, teď už jednoznačně směřující vzhůru ke zbytkům hradu Šumburku***. Docela se zadýcháme, ale není čeho litovat, hradní areál je velice rozsáhlý a soudě podle „vrcholové knihy“ i svým způsobem „kultovní“. Chodí se sem velice často, byť v tuto chvíli prakticky bez turistického značení. Hrad byl postaven v letech 1431–35 v souvislosti s dělením panství mezi Aleše a Viléma ze Šumburku a nazván Nový Šumburk. V 16. stol. byl výrazně přestavěn a v 17. stol. se mohutný hrad proměnil ve zříceninu.

Vracíme se stejnou cestou a pokračujeme v naší trase kolem trosek někdejšího hospodářského dvora na místě původní tvrze, vybudované v 16. stol. Pohodlná cesta nás vede k silnici, po mostě zdoláme rušnou hlavní komunikaci a mírně stoupáme k lesu. Na rozcestí zatočíme vpravo na úzkou asfaltku, krátce klesáme do údolí potoka a za ním necháme silničku běžet vpravo do města – my jdeme přímo vedlejší zpevněnou cestou kolem chat, příjemným vzrostlým jehličnatým lesem. Dospějeme k turistickému informačnímu místu v údolí Širokého potoka – dál nás povede modrá značka. Vstoupíme do lesa, pak ostře vpravo na silničku a po ní kolem vilek do Klášterce nad Ohří***.

Modrá značka se o pár kroků vyhýbá náměstí – můžeme ji tedy na chvíli opustit a dát se Havlíčkovou ulicí do ulice Třebízského a ke hřbitovnímu poutnímu baroknímu kosteli P. Marie z let 1743–60. Karlovarskou ulicí pak dorazíme na náměstí. První zmínky o Klášterci nad Ohří, dnes městské památkové zóně, sahají do 12. stol., kdy tady postoloprtští benediktini vybudovali malý klášter. Podle pověsti jej původně založili templáři. Proboštství sice za husitských válek zaniklo, ale osada se udržela. Název místa je odvozen od latinského Claustrellum. Říká se, že někde u klášterního kostela jsou zakopány poklady, vedle kostnice je ve sklepě ukryta zlatá kvočna s dvanácti kuřaty (symbol Krista a dvanácti apoštolů). Hledači pokladů ale nikdy neuspěli. V r. 1407 se poprvé objevil český název Klasterzecs, v r. 1794 tady zahájila provoz druhá nejstarší porcelánka v Čechách, v r. 1883 byl objeven minerální pramen.

Kolem r. 1500 tady v údolí Ohře na rozhraní Krušných a Doupovských hor vznikl panský dům rozšířený kolem r. 1590 K. Fitzhumem na renesanční zámek, který byl v 60. letech 17. stol. raně barokně přestavěn Thun-Hohensteiny. Dnešní novogotická podoba pochází z r. 1860. Od r. 1953 je v zámku nevšední expozice orientálního, evropského a českého porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze (otevřeno: duben, říjen SO, NE 9–17, květen – září ÚT–NE 9–17 h). K dispozici máme dvě prohlídkové trasy – vedle návštěvy muzea se lze seznámit i se zámeckým areálem a kostelem Nejsv. Trojice s Thunskou hrobkou (v ní je mj. rodokmen Thun-Hohensteinů vytvořený jako plastický reliéf z porcelánu), případně vystoupit na vyhlídkovou věž. V areálu se pořádají i sezónní výstavy. Na čtyřkřídlou jednopatrovou zámeckou budovu navazuje nádherný park, založený ve 2. polovině 17. stol. a rozšířený kolem r. 1820, se vzácnou vegetací. V barokní zahradě najdeme barokní sallu terrenu s plastikami J. Brokofa. Před zámkem na kašně je Brokofova socha Tritóna z r. 1686. Naproti zámku stojí kostel Nejsv. Trojice – barokní svatyni postavil v letech 1665–70 Rossi de Lucca podle plánů C. Luraga. Do areálu patří i socha sv. Floriána od J. Dietze z let 1725–26.

Na náměstí vidíme barokní sloup Nejsv. Trojice z r. 1698 a především pěkně rekonstruované měšťanské domy z 18. a 19. stol. Pár kroků od náměstí je Podkrušnohorské informační centrum. V Klášterci nad Ohří najdeme i spoustu příležitostí k rekreaci – vyhlášený je hlavně místní Aquapark se třemi tobogány (28 m, 68 m a 128 m), osmi vodními plochami nejrůznějších tvarů, spoustou vodních atrakcí (otevřeno: letní sezóna 9–19 h). (Ubytování, stravování: hotely Novohradský, Slávie PO–ČT, NE 10–22, PÁ, SO 10–23 h, penziony Astoria, Claudia, U sv. Floriána, ubytovny Liptov, Hostes, Ohře PO–SO 10–22, SO 10–21 h, Klášterecká restaurace PO–SO 11–23, NE 17–22 h, restaurant U radnice 11–22 h, restaurant U 4 vran PO–ČT 10–22, PÁ 10–24, SO 11–24, NE 11–22 h, restaurace U zámku 13–24 h aj.)

Z náměstí scházíme ke kostelu Nejsv. Trojice a zámku, tady už sledujeme modrou turistickou značku, která mírně stoupá k hlavní průjezdní komunikaci a po ní vpravo pokračujeme až k velké křižovatce a pak vpravo k nádraží.

Další doporučené cíle:

Ciboušov – ves a národní přírodní památka, vyhlášená r. 1983 na rozloze 5 ha, severně od Klášterce nad Ohří. Výskyt jaspisů, ametystů a achátů.

Doupňák – národní přírodní památka (od r. 1983 o rozloze 13 ha) severně od Klášterce nad Ohří, výskyt drahých kamenů.

Úhošť* – 3,5 km jv. od Rašovic, tabulová hora a národní přírodní rezervace na rozloze 115 ha, vyhlášená r. 1974, nápadná krajinná dominanta. Zbytky hald připomínají někdejší těžbu hlinky a vápence. V době neolitu bylo na vrchu hradiště, dále v době bronzové a hradištní (11.–12. stol.).

(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)