Pestrá, členitá a ne příliš dlouhá trasa nás dovede vysoko nad levý břeh Dyje za nádhernou vyhlídkou, do romantického Mločího údolí i do míst, která byla předchůdcem dnešního města Znojma. Čeká nás dost výškových rozdílů, ale půjdeme vesměs po dobrých cestách. Výlet hravě zvládneme za půl dne.
Na cestu se vydáme od turistické orientace před Jihomoravským muzeem ve Znojmě (naproti pivovaru) v ulici Přemyslovců; povede nás ¬zelená značka. Z okraje strmého srázu se otvírá pěkný pohled přes hluboké údolí Gránického potoka na Hradiště sv. Hypolita, vpravo pak na vilovou čtvrť nad vinicí. Začneme sestupovat strmě klesajícím chodníkem, po 50 metrech dojdeme ke vchodu do areálu hradu a k rotundě sv. Kateřiny. O dalších 50 metrů dál je vyhlídková terasa s lavičkami.
Modrá značka, která nás na úvodních metrech provázela, odbočuje vpravo, naše zelená míří vlevo do údolí. Zprvu po schodech, pak písčitou cestou ve svahu hradního ostrohu parkem dost prudce klesáme, cestu zajišťuje zábradlí. Pod námi se objeví Dyje, mineme desku s letopočtem 1880. Sestoupíme až k řece, zahneme vpravo přes Gránický potok a ostrými zatáčkami stoupáme do protějšího svahu. Projdeme pod kamenným můstkem, po kterém prudce zahýbající pěšina přechází na protější svah. Stále stoupáme, kolem nás roste řada šípkových keřů. Asi ve třech čtvrtinách výstupu míjíme kamenný stolec, u kterého značka ostře zahýbá vlevo.
Cesta je stále užší, stoupání se však postupně zmírňuje. Otočíme se a vychutnáme krásný pohled na znojemský hrad a rotundu. Pod vrcholem za sloupem elektrického vedení jdeme opět vlevo a dojdeme k vyhlídkovému místu na město, do údolí řeky a na železniční most přes Dyji. Prudce zabočíme vpravo a podél plotu už jen zvolna stoupáme, pak jdeme vlevo do zahrádkářské kolonie.Cestou míjíme pěkně obnovené kapličky křížové cesty, která sem přichází zprava z údolí Gránického potoka. Cesta končí u poutní kaple sv. Antonína z let 1635–62. Dále k jihu (vlevo) nad údolím Dyje stojí malá Eliášova kaple z r. 1665, od níž je nejen působivý pohled na město, ale za dobré viditelnosti i na rakouské Alpy. – Zelená značka vstupuje do Hradiště sv. Hypolita a Křižovnickou ulicí míří do středu vsi, dnes části Znojma, ke klášteru křižovníků s červenou hvězdou .Ostroh nad soutokem Dyje a Gránického potoka byl osídlen již v pravěku. Koncem 8. století zde na ploše více než 20 ha vyrostlo slovanské hradiště, které se stalo centrem západní části Velkomoravské říše.
Prostor ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku uzavíraly mohutné valy a vnější příkopy tesané ve skále. Na nejvyšším místě stával knížecí hrad s kostelem a hřbitovem. Po zániku Velkomoravské říše v 2. polovině 10. století se význam hradiště snižoval a nakonec bylo knížecí sídlo přeneseno na protější ostroh, dnešní hrad. Král Václav I. daroval zdejší pozemky v r. 1240 křižovníkům s červenou hvězdou, kteří tu založili klášter. Ten byl významně přestavěn po požáru v r. 1630 a také ve 2. polovině 18. století.
Od 50. let 20. století sídlí v klášteře ústředí kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejské-ho. V objektu je bohatá knihovna, některé prostory ve druhém patře zdo-bí fresky významného pozdně barokního malí-ře Antona Maulbertsche. Klášterní kostel sv. Hypolita (přístupný na požádání) má loď na čtvercovém půdorysu vrcholící kupolí s vynikající Maulbertschovou freskou Nalezení sv. Kříže. Od stejného autora je i obraz sv. Hypolita na hlavním oltáři, obrazy na bočních oltářích pocházejí z dílny Josefa Winterhaldera ml., plastiky andělů jsou dílem Ondřeje Schweigela.Křižovnickou ulicí pokračujeme k východu, kde je tzv. Švédská brána v předbarokním opevnění, kdysi jediný vstup do obce.
Za ní jdeme dál v přímém směru Pivovarskou ulicí, která začíná sestupovat do údolí. Za stálého klesání dojdeme k můstku, za ním se silnička změní na polní cestu a vstoupí na území Národního parku Podyjí. Cesta se esovitě zatočí a začíná zvolna stoupat k plotu ovocné zahrady, pak pokračujeme po rovině podél meze, před námi je skupina borovic. Mineme zahradu s vinicí, při pohledu zpět se otvírá krásný výhled na Znojmo. Cesta začne klesat, na křižovatce u osamělého rodinného domku půjdeme vlevo, následuje další vinice. Projdeme kolem velkého včelína, o kus dál zahneme vlevo přes můstek, cesta se změní v pěšinu a nepřetržitě klesá. Projdeme úžlabinou, přímo pod námi je skalnatý sráz, po chvíli zahneme vpravo. Místy obcházíme napadané stromy a pro změnu stoupáme, výstup je stále prudší. Stoupání se postupně zmírní, občas nám postup komplikují vyvrácené kmeny. Cesta se časem rozšíří a vede nás stále vzhůru. Téměř na vrcholu stoupání je vpravo ohrazená vyzděná kruhová jáma se svislými stěnami, zvaná Vlčí jáma , o jejímž původu a účelu není nic známo. Na následujícím rozcestí jdeme vlevo po široké lesní cestě, zvolna stoupáme.
Smíšený les přejde do borového, od nejvyššího místa následuje klesání. Mineme posed, vystoupáme k dalšímu hřbetu, směr cesty se nemění. Začíná sestup, v závěru dost prudký. U tabulky s označením hranice 1. zóny národního parku zahýbá značka ostře vpravo. Pokračujeme téměř po vrstevnici smíšeným lesem, občas míjíme velké kameny, pod námi se objeví hluboké údolí Dyje. Vystoupáme k rozcestí turistických cest u Králova stolce , odkud vede významová značka k vyhlídce. Králův stolec je romantické místo na vrcholu skalní stěny vysoko nad údolím Dyje, tradiční cíl výletů již od minulého století. V r. 1683 tu měl údajně polský král Jan III. Sobieski sledovat přechod svých vojsk přes řeku při pochodu na pomoc Turky obležené Vídni. Z dřevěného vyhlídkového altánu je nádherný pohled k Dyji, ale i do protějšího Trauznického údolí, vpravo pak na Sealsfieldův kámen. Dole v údolí stával Čekanovický mlýn, hydroelektrárna a starý most na cestě z Hradiště do Popic, dnes vše zalité vodami přehrady.
Terasy ve svahu pod námi jsou zbytky bývalých vinic. Dřevěný pavilon byl postaven v r. 1892, po 1. světové válce však zpustl a byl nahrazen dnešní stavbou z r. 1922. Znojemská vodní nádrž, na jejíž hladinu shlížíme, byla postavena v letech 1962–66 k vyrovnávání nepravidelných odtoků vody z Vranovské přehrady, k ochraně před povodněmi a především jako rezervoár pitné vody pro Znojmo. Při asanačních pracích byly částečně odlesněny břehy a zatopeny některé objekty příměstské rekreace. Jezero je dlouhé 5 km a hluboké maximálně 15 metrů.Od Králova stolce se vrátíme k rozcestí a pokračujeme po zelené značce k severu. Zprvu mírně stoupáme, pak začínáme sestupovat po příjemné lesní cestě do Mločího údolí, protékaného Mašovickým potokem. Jméno dostalo podle hojného výskytu mloka skvrnitého.
V hluboce zaříznutém, meandrujícím údolí se skalnatými stráněmi se vyskytují některé druhy chráněných rostlin a živočichů. Na potoce stávaly dva mlýny – Andělský neboli Horní a Čertův neboli Dolní. Nejhlubší část údolí před ústím do Dyje se jmenuje Čertova sluj. Zákruty cesty si zkracujeme boční pěšinou. Zářezem ve svahu sledujeme dolní okraj údolí, po chvíli dojdeme k rozcestí u Čertova mlýna, z něhož zůstaly jen rozvaliny . – Pokračujeme po lesní cestě proti proudu potoka, vody meandrují a tvoří malé kaskády. Mírně stoupáme, před námi vlevo se objeví Andělský mlýn , založený křižovníky v r. 1695, v dnešní podobě pozdně barokní stavba z konce 18. století, dnes opuštěná. Na turistickém rozcestí odbočuje vlevo žlutě značená cesta do Mašovic a Podmolí.Od mlýna dost prudce stoupáme vpravo do svahu po pěkné lesní cestě. Opustíme údolí, dojdeme ke kraji lesa k silnici, a dáme se po ní vpravo. Po 200 metrech silnici opustíme a jdeme vlevo na polní cestu.
Po necelém půlkilometru vstoupíme do lesa a pokračujeme stále v přímém směru. Pěšina nás vede hustým porostem, mírně klesáme, přetneme jinou cestu a míříme stále dolů do údolí Gránického potoka. Značka dorazí ke kraji lesa, vpravo od nás stojí hájovna. Otvírá se nám pěkný pohled na Hradiště. Pak se cesta stočí vlevo a klesá lesem, v závěru dost strmě v zákrutách k potoku. Je tu křižovatka turistických cest Gránice . Zelená značka zde končí, dál půjdeme vpravo po modré. Vede nás úzkým údolím podél potoka po široké cestě. Na protějším břehu vidíme skalnatý svah Cínové hory, lokality s bohatým výskytem chráněných teplomilných rostlin. Po 400 metrech přejdeme po dřevěné lávce na levý břeh Gránického potoka. Stále podle vody dojdeme ke skále se skupinou vysokých modřínů a borovic, kde je turistické orientační místo Pivcův pramen .
Pramen o malé intenzitě vytéká z kovové trubky v kamenné zdi. O 200 metrů dál se dostaneme na silnici, vpravo mineme most přes potok a mírně stoupáme; po dalších 200 metrech ¬odbočíme vpravo na cestu k potoku. O kus dál vpravo vidíme další most, údolíčko se rozšiřuje, mineme malý parčík s lavičkami. Dojdeme ke ¬sportovnímu areálu s občerstvením Spálený mlýn (otevřeno v letní sezóně od 14 h) a pokračujeme kolem odpočivadel s lavičkami. Všimneme si kamene s nápisem Jubilejní cesta, pak výklenkových kapliček na začátku křížové cesty z údolí na Hradiště sv. Hypolita. Po krátkém úseku, kdy jsme sledovali potok z pravého břehu, se opět vrátíme na břeh levý. Nad námi vidíme rotundu sv. Kateřiny; cesta zahne vlevo a vede nás prudce vzhůru do strmého svahu. Serpentýnami zajištěnými zábradlím vyšplháme k místu, kde se zprava přidá zelená značka a spolu s ní dojdeme tam, kde jsme cestu začali – k turistické orientaci u muzea.
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
