Jedno z největších klasických vojenských střetnutí, jaké kdy Čechy zažily, se odehrálo v r. 1813 na úpatí Krušných hor, v prostoru mezi Nakléřovem a Přestanovem. Šlo vlastně o bitvy dvě, které se odehrály v rozmezí dvaceti dnů téměř na stejném místě a v nichž proti sobě stála stejná vojska – na jedné straně francouzská armáda císaře Napoleona, na druhé pak spojenecká armáda Rakušanů, Rusů a Prusů. V obou případech utrpěli Francouzi porážku, která předznamenala pozdější Napoleonovu prohru v Bitvě národů u Lipska. Krvavá vojenská střetnutí pod Krušnými horami si vyžádala desetitísíce mrtvých, desítky zpustošených vsí a osad a další obrovské hmotné škody. Na rozhodujících místech bojů byly později vystavěny pomníky, které spojuje naučná stezka. Tu také z větší části sleduje naše trasa.
Telnice, žel. st. – Varvažov, pomníky 2 km – odb. k pomníku gen. Vandamma 3,5 km – Žandov 4,5 km – Jubilejní pomník 5 km – Pod Horkou 5,5 km – Horka a zpět 6 km – Chlumec 6,5 km – Stradov 7,5 km – Přestanov, rozc. 8 km – Přestanov, Ruský pomník a zpět 9,5 km – pomník Rozhodujících bojů 10 km – Unčín, žel. st. 11 km
Po nezdařeném Napoleonově tažení do Ruska vznikla na jaře 1813 rusko-prusko-švédská protifrancouzská koalice, k níž se po počátečních neúspěších spojenců přidalo i Rakousko. V srpnu se na území Čech zformovala mohutná více než dvěstětisícová spojenecká armáda, nazvaná Česká, tvořená 70 000 Rusy, rakouskými vojenskými silami a pruským sborem generála Kleista, které velel rakouský polní maršál kníže Karel ze Schwarzenberka. Ta se vydala 22. 8. 1813 na pochod proti francouzským jednotkám v Sasku, v bitvě u Drážďan (26.–27. 8.) však byla poražena a po těžkých ztrátách ustupovala ve zmatku zpět do Čech. Napoleon ve snaze nepřátelskou Českou armádu obklíčit a definitivně zničit vyslal svůj I. armádní sbor pod vedením generála Dominika Renné Vandamma, aby se 42 000 vojáky a 82 děly pronikl do teplické kotliny a obsadil strategické cesty přes hory dřív, než se k nim dostanou spojenecká vojska. Francouzi však cestou narazili na tři oslabené ruské divize, které v nerovném boji ustupovaly k české hranici. Měly dohromady asi jen 15 000 mužů a čelily tak téměř trojnásobné přesile. Dne 29. 8. obsadilo francouzské vojsko Chlumec a zdálo se, že se svůj úkol bez větších potíží splní.
Za této situace se velitel Rusů generál A. I. Ostermann–Tolstoj rozhodl zastavit další postup Francouzů i za cenu nejtěžších ztrát. Rusové vytvořili napříč teplické silnice za Přestanovem souvislou obrannou linii v délce asi 3 km. Jedinou neruskou jednotkou mezi spojenci byl první den bitvy rakouský dragounský pluk. Francouzi soustředili útok na levé ruské křídlo, opírající se o krušnohorské podhůří. Nejurputněji se bojovalo o ves Stradov, která střídavě přecházela do rukou jedné i druhé strany. Během bojů byl těžce zraněn i generál Ostermann–Tolstoj, kterému granát utrhl levou ruku. K večeru, když řady ruských vojáků notně prořídly a jejich síly ochabovaly, zasáhla do bojů ruská kyrysnická divize, která na bojiště dorazila od Kyšperského průsmyku, a pomohla odrazit nápor francouzského jezdectva.
S nastalou tmou boje utichly; během prvního dne ztratili Rusové asi 6000 mužů, stejné ztráty měli i Francouzi. Generál Vandamme strávil noc v chlumeckém zámku a očekával přislíbené posily. Napoleon však změnil plán a ponechal armádní sbor bojující v Čechách svému osudu. Spojenci, doplnění zbytky České armády, sestupujícími z hor, soustředili na bojišti 50 000 vojáků. Druhý den ráno zahájil Vandamme předem ztracený boj. Jeho vojsko se postupně dostávalo do obklíčení a začalo se stahovat k jediné volné ústupové cestě – k Nakléřovskému průsmyku. Tam se však v poledne místo očekávaných posil objevil opožděný pruský sbor generála F. Kleista o síle 20 000 mužů a uzavřel tak smrtící kruh. Části francouzské jízdy se podařilo pruským sborem prosekat, avšak generál Vandamme se zbytkem sboru padl u Žandova do zajetí. Dvoudenní bitva u Chlumce a Přestanova stála Francouze 11 000 mrtvých a raněných, dalších 10 000 vojáku bylo zajato. Ztráty vítězů činily asi 9300 mužů, z toho 7000 Rusů, 1500 Prusů a 800 Rakušanů.
Napoleon se však s porážkou nehodlal smířit a rozhodl se změnit situaci ve svůj prospěch. Pod jeho osobním velením zahájily francouzské jednotky 16. 9. 1813 před polednem útok na pozice spojenců na úpatí hor. Spojenci ustoupili k Nakléřovu, kde se statečně drželi až do tmy, pak ustoupili k Přední Telnici a opevnili se podél silnice. Další den nastoupili Francouzi do prudkého útoku a podařilo se jim proniknout přes Horní a Dolní Varvažov až k Chlumci. Spojenecká armáda pod velením K. Schwarzenberka však přešla do protiútoku, v němž si statečně vedl zejména sbor knížete J. Colloredo–Mansfelda. Spojenci za prudkého deště tlačili s nasazenými bodáky nepřítele zpět. Rakušané se dostali až za Varvažov a ruské divize obsadily Telnici. Během tohoto dne ztratili Francouzi asi 2000 mužů, ztráty spojenců byly asi poloviční. Napoleon, sledující průběh bitvy z věže nakléřovského kostela, chtěl další den ráno pokračovat v útoku vší silou své armády, silná dělostřelba protivníka u Přední Telnice mu v tom však zabránila. Francouzi nemohli postoupit kupředu a tak Napoleon, po zhodnocení situace, nařídil ústup svých sborů do Pirny. Během 18. 9. bylo jeho vojsko postupně vytlačeno z českého území a jízdní hlídky spojenců mohly s konečnou platností ohlásit, že i tato bitva skončila vítězně.
Po stopách největší bitvy napoleonských válek na území Čech se vydáme od žel. st. v Telnici. Přejdeme přes přejezd a ocitneme se ve Varvažově, dříve označovaném jako Horní Varvažov. Silnice klesá obcí, za ní projdeme lesíkem, mineme samotu Trojdomí a mezi poli a loukami dorazíme do Dolního Varvažova, dnes malé osadě s několika domy při křižovatce silnic. Jedním z nich je tzv. Stará pošta, postavená r. 1817 ústeckým poštmistrem M. Ulbrichtem pro dostavníkovou přepravu z Čech do Saska. Naproti ní za silnicí je umístěn 18 m vysoký rakouský pomník** z r. 1825, odlitý ve fürstenberských slévárnách v Novém Jáchymově podle návrhu pplk. Querlonda. Je zhotovený z litiny a váží 114 tun. Zdobí jej oslavné nápisy a medailon s reliéfem busty velitele rakouských vojsk J. Colloreda–Mansfelda, na podstavci i plastika ležícího lva, pomník vrcholí dvouhlavým rakouským orlem a vavřínovým věncem. Plastická výzdoba je dílem sochaře V. Prachnera. Poblíž stojí přístřešek se schematickou mapou bojiště a betonové desky s textem. Za křižovatkou je pomník pruský**, odhalený r. 1817 na paměť vojáků generála F. Kleista. Novogotický litinový památník navržený F. K. Schinkelem, má na špici pruské vojenské vyznamenání – Železný kříž. V r. 1857 byl vyzdvižen na pískovcový podstavec s portrétním reliéfem Bedřicha Viléma III. I u pruského pomníku jsou informační tabule a mapa. (Ubytování, stravování: penzion Stará pošta denně 9–21 h.)
Přejdeme přes parkoviště u penzionu a spolu se žlutou turistickou značkou zahýbáme vlevo na silničku do lesa. Ta po chvíli skončí na volném prostranství nad břehem romantického lesem obklopeného jezera, které vzniklo zatopením uhelného dolu Gustav. Dnes je tu oblíbené koupaliště. Nedáme se zlákat žádnou z cestiček, sestupujících vlevo k vodě, ale půjdeme dál cestou mírně vpravo do lesa. Cesta se po chvíli změní v pěšinu, která obchází lom, pak vystoupá na rozcestí při okraji loučky, kde žlutá značka zahýbá vlevo. Cestička se klikatí lesem, nakonec vyústí na širší úvozovou cestu, po které půjdeme vpravo, později po asfaltové silničce zvolna vzhůru k lesní školce a dál lesem k žel. trati. Na křižovatce u přejezdu se dáme vlevo dolů, přejdeme přes potok a na kraji louky se dostaneme k turistickému orientačnímu místu, z něhož odbočuje významové značka. Vede nás vpravo podél lesa, pak podejde trať a hned za ní vstoupí na tzv. Asmanovu louku, kde vpravo pár kroků od cesty pod skupinou olší stojí pomník generála Vandamma**. Monument ve tvaru komolého jehlanu s dělovou koulí na vrcholu značuje místo, kde byl tento velitel francouzského vojska 30. srpna, druhý den bitvy u Chlumce a Přestanova, zajat ruskými kozáky a francouzskými dragouny. Vzácný zajatec byl nejprve odveden do Chlumce a odtud zvláštní eskortou dopraven do Prahy. Ze zajetí byl propuštěn r. 1814, avšak po útěku Napoleona z ostrova Elby se dal znovu do jeho služeb. Když byl francouzský císař v bitvě u Waterloo definitivně poražen, byl Vandamme vypovězen z Francie a uchýlil se o Severní Ameriky, odkud se mohl po omilostnění vrátit domů až r. 1824.
Stejnou cestou se vrátíme na silničku a sestupujeme po ní do Žandova, vsi ulicového typu s patrovými zděny domy, jejichž štíty jsou obrácené do ulice, na mírně se rozšiřující návsi je kaplička. (Ubytování, stravování: penzion Žandov denně od 8 h; motorest U Vandamma ÚT–NE 13–22 h.) Za obcí, asi 50 m od hlavní silnice, zahneme vpravo na asfaltový chodník, který obchází objekt čerpací stanice a pak nás pěknou alejí dovede ke chlumeckému hřbitovu, kde pod vstupní bránou roste mohutná stará vrba. Stočíme se vlevo a pak vpravo na silnici, po které kolem hotelu Bonaparte (ubytování, stravování: denně 10–22 h) dojdeme k Jubilejnímu pomníku***, který je ze všech památníků bitvy nejmonumentálnější. Byl slavnostně odhalen r. 1913 u příležitosti 100. výročí bitvy k uctění památky padlých rakouských vojáků. Je 25 m vysoký a má tvar mírně se zužujícího válce. Jeho návrh vypracoval pražský architekt J. Schmiedel. Uvnitř je místnost zaklenutá kupolí, zdobenou freskami K. Krattnera. Na vrcholu pomníku je umístěná plastika lva z bronzového plechu, kterou vytvořil sochař A. Mayer. Traduje se, že když byl tvůrce sochy při slavnostním odhalení pomníku upozorněn na nepřirozený postoj lva (jeho přední a zadní nohy jsou u sebe bez nakročení), zastřelil se v Přestanově u hromadného hrobu vojáků. V r. 1992 byl pomník na náklady obce Chlumec opraven.
Na rozcestí za pomníkem se dáme spolu se žlutou značkou vpravo na asfaltový chodník, který několika serpentinami vystoupá na rozcestí pod Horkou. Odtud půjdeme opět vpravo po významové značce chodníkem až na vrchol kopce, kde stojí velká barokní kaple*, vystavěná r. 1691 na paměť odvrácení moru. Je zasvěcená sv. Trojici, což symbolizuje i neobvyklý trojúhelný půdorys. Je zdobená pilastry a bosovaným nárožím. Od Chlumce k ní vedou kapličky křížové cesty. Od r. 1838 sloužila kaple jako rodinná hrobka posledních pánů chlumeckého panství Westphalen-Fürstenberků. Z vrcholu Horky řídil generál Vandamme bitvu a palbu svého dělostřelectva; během bojů byla stavba pobořena. Pravděpodobně právě tady stávala pomezní pevnost, střežící hranici českého knížectví a bezpečnost obchodních cest, hrad Chlumec, poprvé zmiňovaný za saského vpádu do Čech r. 1040. Zanikl zřejmě ve 12., nejpozději ve 13. stol. a nedochovaly se po něm žádné stopy. V jeho blízkosti byla 18. 2. 1126 svedena bitva, v níž český kníže Soběslav I. porazil německého císaře Lothara III. K vítězství prý českému vojsku pomohla nejen dobrá znalost terénu, velké množství sněhu a záseky, které zatarasily úzkou cestu přes hory, ale i pomoc zemského patrona sv. Václava. V bitvě padl olomoucký kníže Ota Černý, táhnoucí s německým vojskem, kterého chtěl Lothar dosadit na český trůn. Poražený císař byl pak nucen uznat Soběslava za právoplatného českého panovníka.
Z Horky sestoupíme asfaltovým chodníkem po svahu, porostlém lipovým lesem, na silnici na okraji Chlumce*. Přímo před námi stojí obnovený dům čp. 23 s hrázděným patrem a bedněným štítem z 19 stol. Dáme se vlevo dolů na rozlehlé parkově upravené náměstí, při jehož horním konci stojí velký novogotický kostel sv. Havla z let 1847–52, vybudovaný na místě starší renesanční stavby, trojlodní svatyně s hranolovou, v posledním patře polygonální věží. Na vnější zdi kněžiště jsou zazděny renesanční figurální náhrobníky ze 16. stol. Před kostelem je pomník padlým z 1. světové války z r. 1936 a dřevěný malovaný kříž. Ve střední části náměstí pod košatou lípou stojí sloup s Pietou z poloviny 18. stol. – Chlumec se připomíná již v r. 993 jako opevněné strážní místo. V r. 1592–96 tu byla postavena renesanční tvrz, v r. 1707 přestavěná na barokní zámek. V r. 1780 vyrostl v její blízkosti nový zámek a starý objekt byl přebudován na hospodářský objekt. Oba zámky sloužily po r. 1945 potřebám státního statku. Neudržovaná budova nového zámku však v 50. letech vyhořela a brzy potom byla zbořena. I stará tvrz rychle zchátrala a byla r. 1975 stržena. Zanikl i rozsáhlý zámecký park. Původní zástavba obce z větší části rovněž zmizela. Dnešní Chlumec tvoří především nové moderní objekty a pěkně položená sídliště na úpatí kopců.
Na konci parku zahýbáme doprava a po hlavní ulici dojdeme k turistické orientaci, od ní nás žlutá značka vede vpravo po mírně stoupající silnici kolem hasičské zbrojnice. (Občerstvení: restaurace U hasiče PO–ČT, NE 12–22, PÁ, SO 12–24 h.) Na křižovatce za školním hřištěm se stáčíme mírně vlevo, míjíme dolní okraj sídliště a pak pokračujeme ven z obce. Silnice nás vede přes louky do vsi Stradov, na jejímž dolním konci odbočuje značka vlevo. Dříve, než se po ní vydáme, „odskočíme si“ na blízkou mírně se svažující náves. Pomník z r. 1913 pod lípou připomíná prudké boje, které se v bitvě u Chlumce r. 1813 o ves odehrály a po nichž zůstala z celé obce stát jen kaplička z r. 1780. Zdejší usedlíci tehdy utekli do okolních lesů, kde se ukrývali až do skončení vojenských operací. (Občerstvení: hostinec U Dostrašilů PO, ST, ČT 16–22, PÁ 16–23, SO 11–23, NE 11–22 h.)
Vrátíme se na žlutou značku a jdeme po ní málo používanou rozbitou silničkou. Za posledním domem z ní zahneme doprava na panelový chodník, který vede mokřinatou loukou k lesíku, pak se změní na chodník dlážděný a vyústí do ulice na okraji Přestanova. Je nejkratší spojnicí mezi oběma vesnicemi, které od sebe dělí jen asi 300 m. Mezi rodinnými domky dojdeme na rozcestí a dáme se přes obec vlevo dolů. Na protáhlé návsi stojí kaple sv. Antonína Paduánského z r. 1855 se zvonicí. Ves byla založena slovanskými osadníky ve 12. stol. V minulosti ji obklopovaly rozlehlé vinice. Během bitvy r. 1813 celá vyhořela, stát zůstalo jen stavení čp. 29. Obec pak byla nově postavena podél silnice, po které jsme přišli. (Ubytování, stravování: penzion a motorest Přestanov PO–ČT, NE 9–22, PÁ, SO 9–23 h.)
Dojdeme až ke křižovatce s hlavní silnicí; žlutá pokračuje rovně, my se dáme vpravo po silně frekventované komunikaci k parkově upravenému areálu s ruským pomníkem***, ohraničenému živým plotem. Je v místech, kde se 29. 8. 1813 podařilo ruským plukům generála Ostermanna–Tolstého zastavit největší soustředěný nápor francouzské armády. Jen v tomto prostoru ztratili Rusové na 4000 vojáků. Pomník od P. Nobileho z let 1835–37 je po výtvarné stránce ze všech nejcennější. Tvoří jej litinový obelisk završený sochou bohyně vítězství Niké, která zapisuje data bitvy na dějinný štít. Na hranolovém odstupňovaném soklu jsou umístěny plastiky kráčejících lvů. Pomník byl odlit v železárnách Komárov na hořovickém panství. Poblíž stojí empírový strážní domek ze stejné doby v podobě antického chrámu s trojúhelným štítem. Je v něm umístěna velká mapa bojiště s názorným rozmístěním vojsk. Slavnostního položení základního kamene pomníku v r. 1835 se osobně zúčastnili ruský car Mikuláš I., rakouský panovník Ferdinad V. a pruský král Bedřich Vilém III. (Stravování: bistro: ÚT–NE 9–19 h.)
Od bistra u parkoviště můžeme ještě pokračovat po cestě k blízkému lesíku, na jehož kraji stojí zajímavý kamenný kříž a o kus dál, uprostřed porostu, hromadný hrob padlých vojáků z r. 1835, jejichž ostatky nechal tehdejší majitel panství Chlumec hrabě J. Klement z Westphalenu posbírat a pohřbít. Odpočívá tu na 10 000 vojáků obou válčících stran. Pomník tvoří shluk balvanů s pamětní deskou a křížem.
Stejnou cestou se vrátíme do Přestanova a projdeme obcí až na horní konec k rozcestí, na které jsme přišli od Stradova. Pak budeme pokračovat dál po silnici, již bez turistického značení, až ke křižovatce silnic mezi loukami, kde stojí další pomník, označovaný jako Pomník rozhodujících bojů* nebo francouzský, v podobě čtyřhranného žulového obelisku z r. 1911. V těchto místech probíhaly první den bitvy 29. 8. těžké boje. Obsluha ruských děl umístěných nedaleko byla již téměř pobita a hrozilo nebezpečí, že se Francouzi baterie zmocní. Situaci však zachránil útor ruské gardové jízdy. Poblíž pomníku za silnicí je tzv. Juchtová kaple, drobná barokní stavba na půlkruhovém půdorysu s nikou, nazvaná údajně podle juchtové vůně zde rostoucích květin.
Od křižovatky půjdeme vlevo zvolna stoupající silnicí k Unčínu. Na jeho kraji stojí minihotel Na konci (ubytování, stravování: PO–ČT, NE 11–22, PÁ, SO 11–23). Na prvním rozcestí se dáme vpravo a výrazně stoupající ulicí mezi rodinnými domky dojdeme k žel. trati a podél ní k žel. stanici, v jejímž objektu je restaurace Pod hradem Kyšperkem, nabízející i příjemné posezení venku pod košatou lípou nebo v altánu (občerstvení: květen – srpen od 13 h, září – duben od 15 h.)
Unčín, dnes místní část Krupky, stavebně splývající s Bohosudovem, vznikl snad již v 10. stol. na křižovatce starých zemských cest Lužické a Kyšperské (Poštovní). Kolem r. 1822 tu K. Huffzsky založil továrnu na kameninové a keramické zboží, produkující hlavně siderolit a terralit, tj. keramiku napuštěnou fermeží a leštěnou či pokrytou kopálovým nebo jantarovým lakem, první výrobky tohoto druhu v Čechách.
(Doporučujeme průvodce Krušné hory – východ ze Zelené edice.)
