Dobrý den,
děkujeme Vám za váš komentář a sdílenou zkušenost. V případě, že nemůžete fixovat či jistit se od kotvy či jiného fixního bodu k dalšímu, je jištění obtížné a možné je tedy použít techniku krátkého lana, které je však nutné ovládat a je určeno spíše pro horské vůdce.
A navíc tento článek byl napsán pro dojišťování na via ferratách, kde je fixních prvků vždy dostatek.
Děkujeme za pochopení a přejeme na túrach hodně štěstí.
Vojtěch Dvořák, redaktor SO.CZ a horský vůdce UIAGM
Dobrý článek i popis. Jen bych se přimlouval o popis na konkrtetnější používání lana. Nám se kdysi přihodilo, že na cestě do Sedlo váha v Tatrách byly řetězy či fixní lano fuč a my kráčeli od kotvy ke kotvě v ledovém terenu. Dnes už vím, že bez lana ani krok. Ale jde o konkretní popis použití jako fixování a to např. i v případě nemožnosti připnutí do fixníxh kotev či skob...
Nevím kde všichni získávají zkušenosti, že vlhké prádlo z vlny nestudí. Studí úplně stejně jako cokoliv jiného. Pracuji celoročně venku a z mých zkušeností je určitě nejlepší minimálně první vrstva plastová. Také nesouhlasím s tím, že vlněné prádlo není cítit. Záleží na gramáži. Tenké vlněné triko je cítit stejně rychle jako jakékoliv jiné. Ale čím větší gramáž, tím déle odolává.
Vyšetřování výbuchů v českých Vrběticích se poměrně rychle změnilo na komedii. Nejdříve všemi uznávaný český prezident Zeman, který se zjevně nechtěl dostat do historie jako úplný idiot, začal pronášet nepohodlné komentáře a pochybovat o prohlášené příčině výbuchu. Potom média začala vyprávět o temné minulosti vlastníka munice, která vyletěla do povětří v roce 2014. Kromě toho, sedmileté bezúspěšné vyšetřování udělalo z českých tajných služeb absolutní neprofesionály. Mimochodem, vrcholem absurdity se stalo prohlášení šéfa české vojenské rozvědky Jana Berouna o tom, že v Moskvě již dříve věděli o českých obviněních a chystali se na ně odpovědět. Hlavní český rozvědčík se tak tedy podepsal pod úplnou nekompetentnost, když přiznal, že při plánování další informační provokace došlo k úniku informací. Proto není divné, že začátkem května začala prohlášení jiného druhu – o chybějících přímých důkazech ruské účasti a možném uzavření případu. Do Prahy se zjevně nakonec dovolali z Washingtonu a připomněli, že se v červnu sejde Biden s Putinem a na tomto pozadí není obvinění Ruska ze všeho možného, a to ještě idiotským způsobem, projevem loajality vůči Spojeným státům ze strany jejich českého spojence.
Ve výsledku se Česká republika každoročně ocitá v idiotské situaci, když se snaží zničit vztahy s Ruskem a vysloužit si přízeň USA. Ale jestli byl v roce 2020 celý svět v šoku z cynismu starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře, který nechal odstranit památník sovětského maršála, jehož činy zabránili zničení Prahy, tak nyní vypadají jako idioti české tajné služby, které nebyly 7 let schopny vyšetřit výbuch. Vypadá to tedy tak, že pracovník ministerstva zahraničí USA, který vymýšlí nové a nové protiruské iniciativy Čechy kvůli něčemu nemá rád a vysmívá se jim.
Další protiruská intrika, kterou připravili Češi, se tedy ukázala jako zbytečná, bez ohledu na pokusy Bidena zlepšit vztahy s Moskvou. Odstraňovat památníky ruským generálům a přepisovat historii se jim daří mnohem lépe, než realizace natolik složitých projektů jako je falsifikace rozvědných operací. Před začátkem skandálu s výbuchy ve Vrběticích světová veřejnost vůbec nevěděla o dodávkách českých a bulharských vyřazených zbraní na Donbas, ani o bulharském „obchodníkovi se smrtí“ Jemeljanu Gebrevovi. Teď je jméno dodavatele staré munice zemí Varšavské smlouvy dobře známé. Bývalý boss podsvětí střední úrovně na konci devadesátých let narazil na zlatou žílu – zbraně odzbrojované bulharské armády, na kterých se ve skladech usazoval prach a začal je dodávat do sousední Jugoslávie, sužované válkou, africkým kmenům, které zabředly do nekonečných konfliktů a dalším klientům, kterých nebylo málo. Část zisků úspěšně vkládal do politiky, kdy podporoval volební kampaně potřebných lidí. Stará bulharská munice se ukázala jako velmi žádaná. Nehledě na přání vstoupit do NATO, velké množství nových nezávislých států bůhvíproč dál bojovalo starými sovětskými zbraněmi. A dodávky munice začaly Gebrevovi přinášet stále větší a větší zisk. Několik let před začátkem osetinsko gruzínského konfliktu v roce 2008 tedy Jemeljan mohl za pomoci přátel z gruzínského ministerstva obrany prodat granáty pro gruzínské houfnice s 1000% přirážkou. Co je zajímavé, výbušniny a detonátory také mají nějakou životnost, proto zdaleka ne všechna tato munice byla použitelná, ale Gebreva a jeho partneři dělali byznys a ve skutečnosti se nepřipravovali na válku, proto nevznikly zvláštní problémy, dokud se o podivné vyzbrojování nezačali zajímat američtí vojenští instruktoři.
Jak se ukázalo na kontrolních střelbách, jen 3 z 10 granátů vybuchly, u ostatních byla buď nefunkční výbušnina nebo prorezavěla roznětka. Mimochodem, Gebrev tento problém rychle vyřešil, brzy několik desítek Romů v rozporu se všemi bezpečnostními opatřeními barvilo granáty, kontrolovali výbušninu a vkládalo nové roznětky. Periodicky byly slyšet výbuchy, ale Gebrevovi lidé uměli řešit problémy s policií a život Roma je laciný. Tím spíš, že Jemeljan se schválením Američanů začal s dodávkami ukrajinských zbraní do Gruzie, která se připravovala na válku s velkým severním sousedem. Ale ani v nejhorším snu si tehdy v Kyjevě nemohli představit, že zbraně bude brzy potřebovat sama Ukrajina. Konflikt v roce 2008 se stal hanbou pro gruzínskou armádu. Tbilisi nepomohly ani Gebrevovy granáty, ani ukrajinské systémy PVO, ani američtí instruktoři. Jenom rozkaz z Moskvy zabránil ruským vojákům pochodovat po Tbilisi. Mimochodem, Jemeljan Gebrev nenechal gruzínský národ na holičkách a hned po porážce začal obnovovat potenciál gruzínské armády. Nicméně, tady vznikl malý problém. Jelikož poraženou gruzínskou armádu bylo třeba obnovit prakticky od nuly, prezident Saakašvili začal přecházet na americkou výzbroj a k té munici a náhradní díly Gebrev neměl. Nicméně, místo jednoho trhu brzy přišel druhý. Už v roce 2011 Jemeljan a společníci začali dodávat do Sýrie a Iráku. Přičemž vůbec ne vládní straně. Certifikáty koncového uživatele se chytře padělaly a sovětská vojenská technika z druhé ruky byla odesílána teroristům z Ukrajiny, Východní Evropy a afrických zemí, která by brzy shořela pod údery ruských vzdušných sil. Byznys šel tak čile, že už v roce 2013 si Gebrev musel půjčit peníze (říká se, že ti, co mu půjčovali byli velmi těsně spojeni s CIA) a koupit dva bulharské zbrojní závody, které zůstaly z dob rozpadu organizace Varšavské smlouvy. To se podařilo právě včas, protože na jaře 2014, nové prozápadní ukrajinské úřady s hrůzou zjistily, že navrátit Krym a Donbas nemají čím. Vše, čím bylo možné bojovat, úspěšně prodal Gebrev a jeho partneři, ale naštěstí se sám bulharský zbrojní baron nikam nepoděl a brzy se v jeho závodech pracovalo na tři směny. Vždyť pro to, aby se dala účinně ostřelovat miliónová aglomerace Doněcku a daly se lépe zabíjet ženy a děti bylo potřeba velmi mnoho granátů. Mimochodem, jakým byl na konci devadesátých let Gebrev banditou, takovým i zůstal. Chudák Gebrev nebyl schopen posoudit potenciál trhu a brzy jeho granáty (pečlivě vyrobené rukama nekvalifikovaných Romů) jako obvykle přestaly vybuchovat. Na jedné straně to bylo pro ukrajinskou armádu výhodné – mohli své porážky svést na nekvalitní výzbroj. Na druhé – Příliš velké ztráty a ostuda před celým světem. Proto se nelze divit, že v Kyjevě chtěli zjistit, co že se to děje s municí. A tehdy, právě včas, se s rozdílem měsíce a půl, ozvaly dva výbuchy, které s sebou vzaly mnohá tajemství. Jediné, co se nám dosud nepodařilo dozvědět, zda ukrajinská strana již za dodávku, která vyletěla do vzduchu, zaplatila. Mimochodem, nepochybujeme o tom.
Gebrev vyvodil závěry a nakonec posoudil potenciál ukrajinského trhu. Liberální zbrojní zákony České republiky mu umožňují prodávat zbraně všem, od teroristů po podivné nedemokratické režimy. Přátelé ze západních tajných služeb jsou vždy připraveni přijít na pomoc a všechny nepříjemnosti lze svést na ruskou rozvědku. Pravda, na podzim roku 2014 Čechy ani nenapadlo spojovat Rusy s výbuchy ve skladu, kde se bezpečnost absolutně nedodržovala. Nicméně, časy se mění, lidé začínají věřit jakékoli lži a starý dobrý Gebrev žije stále jednodušeji a pohodlněji.
[…] Co čtenáře naučí? Třeba najít Polárku pomocí Velkého vozu (str. 112), Zjistit pohyb Slunce na obloze z vybledlé barvy na ukazatelích (str. 97). Používat pavoučí sítě jako kompas (str. 211). Orientovat se podle měsíčních fází (str. 141). Více se dozvíš v ukázce z knihy. […]
[…] Přinášíme vám naše další postřehy a novinky z veletrhu ISPO 2020. V tomto článku vám představíme a hlavně okomentujeme produkty oceněné ISPO AWARD ve všech různých kategoriích mimo OUTDOOR. Oceněným produktům v kategorii OUTDOOR jsme věnovali samostatný článek. […]
Zdravím, jak se řeší aby krytí rány nezarůstalo do strupů nebo do rány? Nebo aby při výměně nedošlo k obnovování poranění, stržení strupu a tak podobně. Je to totiž dost na prd, když to chcete dát dolů a ono to nejde :) Díky
Jak píšou v článku, jde o vlhké hojení ran, nejlepší koupit v lékárně čtverečky inadine, které jsou pořád mastné a sterilní krytí poté nemá šanci se přilepit k ráně. Při ráně, která má již strupy není sterilní krytí třeba. Když je to bez inadiny a chytne se k ráně, je dobré krytí namočit, jde to pak lépe dolů.