Dámské boty Hanwag Tatra jsou pohodlné i pro širší chodidlo, po několika dnech chůze začaly vrzat, ale to se dá promazáním na chvíli odstranit. Bohužel po pěti letech občasného používání se odlepilo při treku půl podrážky na jedné botě a druhý den na druhé botě -nouzové řešení obmotání stříbrnou páskou vydrželo jen chvíli. Za mne zřejmě kvůli používání málo silného lepidla na porážku tyto boty nedoporučuji
Dolomity s možností seznámení: Najít sportovního či životního partnera, popř. jen vhodného spolubydlícího za účelem vyhnout se zbytečným výdajům za jednolůžkový pokoj a každopádně si „vyčistit“ hlavu od stresu dnešní uspěchané doby můžete na letní turistice v Brentských Dolomitech. Naše přátelská skupina je otevřená všem fajn lidem z kterékoliv části ČR či Slovenska. V případě zájmu se ozvěte na e-mail dolomitaci (zavináč) seznam.cz
Ahoj Pavle, na zdánlivě jednoduchou otázku bude možná trochu komplikovaná odpověď :)
Osobně Cascade |Plus nevlastním, ale na sobě jsem je měl. Jejich materiál mi přišel měkčí, poddajnější ("plavkovitější"). Vyztužená místa jsou na tom u obou modelů podobně. Zkoušel jsem velikost L. Můj kolega má cca 173 cm a nosí Cascady Plus ve velikosti L a jsou mu maličko delší.
Takže by ti velikost L mohla padnout. Rozhodně ale doporučuji vyzkoušet, protože velikosti DA jsou často trošku divočina. Třeba tyto Fraser ve velikosti L mi jsou těsnější než Cruise ve velikosti M (mám 176 cm).
Tak ať vybereš dobře a skvěle slouží.
Jak by jste srovnali velikost s Cascade Plus?
Mam jiz nekolik let velikost L a sedne skvele.
Je rozdil v pruznosti materialu?
Co mne napadne na toto téma jako první věc je, že chození do hor je potřeba rodičů, nikoli dítěte. Kdo to vlastně je, kdo si užívá výlet? Já nebo dítě, nebo všichni? Určitě to jde chodit po horách a nosit dítě s sebou, navíc dokud je dítě kojené, je to snazší. Několikrát jsem si to vyzkoušel. Nakonec jsem však od podobných aktivit upustil, protože se ukázalo, že většinou stačí louka a trochu vody k tomu, abychom byly spokojeni všichni společně a nedělali si vzájemnou "pakárnu" s balením, nošením, krmením, kakáním, pláčem a vztekáním.
Nejvíce se mi osvědčilo, tyto aktivity rozdělit. Když jsem s dětmi, jsem s dětmi, když jdu na trek jdu bez dětí...
Tak trochu mi tady chybí recenze nosítek na ramena, která se zafixují k hrudi, dítěti se upnou nožky do sucháčů a je možné si tak uvolnit ruce a zároveň by dítě mělo sedět rovněji a nenavalovat se na krk (případně se může vzadu opřít o vrch klasické krosny). Říkám mělo, protože sám zkušenost zatím nemám, ale budu takovéto nosítko shánět. Minulé roky jsme vyráželi s dětmi (3 + 1 rok, později 5 + 3 + 1) na těžko do Alp vždy na 3 noci v horách a nejmenší šlo nést v Manduce vepředu, takže byla k dispozici dvoje záda. Teď i nejmenší bude trochu chodící, převážně se ale stejně ponese - na Manduku už je moc malé a krosnička má minimální zavazadlový prostor, a proto bych ocenil zkušenosti s těmito vynálezy.
Dobrý den, ahoj!
oslovuji všechny trekaře a trekařky, kteří kdy absolvovali pěší přechod Šumavy, ideálně ještě s nocováním na nouzových nocovištích!
Studuji totiž na Přírodovědecké fakultě UK a v rámci své diplomky zpracovávám téma vícedenní pěší turistiky jakožto udržitelného cestovního ruchu v horských oblastech, se zaměřením právě na oblast Šumavy.
Součástí mé práce jsou mj. i rozhovory s lidmi, kteří přešli Šumavu po svých s krosnou na zádech. Cílem je zjistit především to, jaké jsou základní socio-ekonomické charakteristiky a motivace jednotlivých trekařů a dále se také dotkneme témat jako je plánování trasy, výbava, průběh treku, klady a zápory trekkingu, povědomí o zásadách udržitelného cestovního ruchu atp.
Pokud je vám toto téma blízké a nevadilo by vám se se mnou podělit o své zkušenosti s přechodem Šumavy, neváhejte mi o sobě dát vědět tady, nebo na e-mail [email protected]
Díky a těším se na naši spolupráci!
Petra Hochová