V roce 2006 uplynulo 90 let od katastrofy na řece Bílá Desná. K tomuto výročí vyšla pozoruhodná kniha Jizerskohorské přehrady. Přetiskujeme článek připravený podle této knihy, který spolu s dalšími najdete v obsáhlém tématu „Přehrady“ v novém čísle časopisu HYDRO 4/07, které právě vychází.
Údaje vydavatele:
Titul: Jizerskohorské přehrady a katastrofa na Bílé Desné – Protržená přehrada
Autor: Ladislav Žák a kolektiv
Infocena: 308 Kč
Vydalo: Knihy 555, Liberec 2006
V roce 2006 uplynulo 90 let od katastrofy na řece Bílá Desná. K tomuto výročí vyšla pozoruhodná kniha Jizerskohorské přehrady, která dokumentuje stoletou historii přehrad v regionu. V závěru knihy najde čtenář i náměty na turistiku v okolí zmíněných přehrad. Přetiskujeme článek připravený podle této knihy, který spolu s dalšími najdete v tématu „Přehrady“ v novém čísle časopisu HYDRO 4/07.
Zhruba polovina drobné útlé knihy popisuje osudy a přináší fotografie ze stavby i současné podoby celkem osmi jizerskohorských přehrad. První je Harcov na Harcovském potoce z let 1902 – 1904 a zatím poslední Josefův Důl na Kamenici z let 1976 – 1982. Jsou tu i informace o deváté, dosud nerealizované přehradě Oldřichov v Hájích. Druhá část je věnovaná jedné z největších evropských katastrof přehradního stavitelství. Dne 18. září 1916 se protrhla přehrada na Bílé Desné a následná povodeň zcela zpustošila krajinu. Zahynulo 62 lidí, bylo zničeno 29 obytných domů a 11 brusíren skla a 62 dalších staveb bylo vážně poškozeno. Kniha odhaluje příčinu katastrofy a přináší řadu unikátních dokumentů a fotografií, z nichž některé jsou publikovány vůbec poprvé. Mapuje i další osud díla, které vešlo ve známost jako Protržená přehrada. Připomeňme si rok 1916.
„S dunivým vytím a strašlivým burácením se přivalila obrovská vlna vody. Nebyly to jen spousty vod, které pustošily, ale jejich obrovská, ničím nespoutaná prudkost, ničivá síla vymykající se všem možným představám. Ne, nebyla to jen voda, co všechno ničila, ale plovoucí horský les, dřevo, samé dřevo… Putující hora o výšce dvoupatrového domu, skládající se z tisíců kmenů, klád, trámů, prken, obrovských balvanů, písku a bahna, se řítila obrovskou rychlostí a silou dolů do údolí. Tato hora a její síla neznala překážek. Co se jí postavilo do cesty, na co narazila, to zničila. Jako obrovská ruka kroutila tlusté železné traverzy ve spirály, kamenné poschoďové domy padaly po jejím nárazu jako domečky z karet, metrové kmeny stromů se lámaly jako zápalky. Svými zničujícími chapadly s sebou strhávala zaskočené a bezbranné lidi a pod navršenými stromy a troskami domů jim připravila hroby, do kterých je ukládala často nahé a k nepoznání zohavené. Muži, stojící opodál a oněmělí hrůzou z té spouště, nebyli schopni pohybu…“
Těmito slovy popisuje desenský vikář Eduard Gnendiger jednu z největších evropských katastrof přehradního stavitelství. Dne 18. září 1916 se protrhla přehrada na Bílé Desné a následná povodeň zcela zpustošila krajinu. V roce 1913 byla obec Desná povýšena na městys s právem konat výroční trhy. Přehrada na Bílé Desné byla postavena v letech 1911 – 15 a při kolaudaci v listopadu 1915 nikdo netušil, že přežije pouhý rok. Přitom už v červenci 1915 zadržela nedostavěná přehrada vodu z přívalových dešťů. Události se v září 1916 vyvíjely velmi dramaticky. Ten den kolem půl čtvrté odpoledne zpozorovali dřevaři pramínek vody tryskající z hráze. Hrázný okamžitě telefonicky uvědomil kancelář správce v Dolním Polubném. Poté upozornil telefonicky Desnou na zvýšený průtok vody a pokusil se s dělníky otevřít provozní uzávěry. To už nestihl, protože kolem čtvrté hodiny tryskala voda z hráze takovou silou, že hrozilo nebezpečí uvěznění dělníků v šoupátkové komoře. Ve čtvrt na pět se propadla dlažba na návodní straně hráze. Katastrofa začala a průrva se bleskurychle zvětšovala. Během půl hodiny zela v hrázi 40 m dlouhá průrva a do údolí Bílé Desné se valilo 250 milionů m³ vody. Ohroženým přišlo naštěstí ještě jedno varování: „Alarmujte hasiče a vyhlaste poplach! Hráz se protrhla!“
Nastala apokalypsa, kterou většina svědků popisuje jako vlnu nebo horu kmenů a vody, podle místa vysokou někde jako dům, jinde 20, ale i 30 a 40 m. Zahynulo 62 lidí, bylo zničeno 29 obytných domů, 11 brusíren skla a 62 dalších staveb bylo vážně poškozeno. Čísla ale nevyjadřují hrozivou spoušť, kterou po sobě voda zanechala. Mnoho lidí překvapila voda na cestě z práce a bez možnosti pomoci nebo se jen i dozvědět o osudu nejbližších. Po katastrofě přijelo postiženým pomáhat vojsko a začaly se odklízet trosky a vyprošťovat oběti.
Vyšetřování odpovědnosti za protržení hráze probíhalo tři roky. Soudní projednávání skončilo až v roce 1927, kdy Nejvyšší soud v Brně potvrdil rozsudky nad dvěma zástupci investora a nad technickým dozorem. Projektant nebyl obviněn následkem četných změn v projektu. Soud kladl odsouzeným za vinu, že voda do hráze vnikla následkem nedostatku těsnicí hmoty na návodní straně hráze. Ačkoliv tresty byly pouze podmíněné, a ještě byly navíc prominuty vzhledem k amnestii, následujících pět let se odsouzení snažili dokázat svoji nevinu. A roku 1932 soud na základě dalších posudků uznal, že protržení hráze nastalo vlivem přírodních jevů souvisejících s geologickou stavbou podloží.
Po únoru 1948 získal pohled na katastrofu nový třídní rozměr. V brožuře Místního národního výboru v Desné se s objektivitou komunistům vždy vlastní píše: …Dnes dobře víme, že katastrofa byla zaviněna špatným stavebním základem přehrady, která kořistnickými německými staviteli byla zbudována z lehčího a méně hodnotného materiálu, jen aby jejich zisk byl co největší, třeba i na úkor kvality a obecného prospěchu i bezpečnosti. Dnes, kdy budujeme nový svět bez kapitalistických kořistníků …“
Z piety k obětem byl v roce 1996 proveden nový průzkum, který prokázal, že primární příčinou katastrofy opravdu nebylo nedbalé provedení stavby, ale vnitřní eroze pod hrází. Voda z nádrže vnikla z podloží do tělesa hráze. Nebyl proveden řádný geotechnický průzkum, který by odhalil propustnost vrstev pod hrází. Hydraulický spád vody byl pro dané místo nepřípustný. Hráz byla vyprojektována a postavena stejně jako přehrady v okolí, ale projekt neodpovídal geologickým podmínkám v místě.
Tento článek čerpá ze zasvěceného svědectví o katastrofě na Bíle Desné, které přináší kniha kolektivu autorů pod vedením Ladislava Žáka. „Protržená přehrada“ zůstává dodnes mementem pro následující generace. V roce 1996 byla vyhlášena kulturní památkou ČR.
Připravil Jiří Červinka, foto nakladatelství Knihy 555 a Radek Červinka
