Jaké parametry při koupi karimatky sledovat? Odpovídá Roman Svoboda, spolumajitel firmy Yate, která karimatky vyrábí.
Měl bys pro naše čtenáře doporučení pro výběr mezi dvěma nejběžnějšími systémy izolačních podložek pro spaní: pěnové karimatky vs. „nafukovačky“?
Jasně, akorát ještě záleží, kam chceš čtenáře směrovat – karimatky se dají rozdělit na víc skupin, minimálně pro kempaře a horaly. Pro kempaře jsou nejběžnější: pěnová 12mm dvouvrstvá (jednovrstvých 8mm se prodá víc, ale ty se používají i jako lehátko na pláž, na cvičení atd., takže je nepočítám mezi karimatky na spaní) nebo samonafukovací 3,5cm (třeba náš model Caliman). V tomto případě zákazník víc hledí na cenu než na hmotnost a kvalitu zpracování. Izolace, pohodlí i kvalita jsou dostačující. V této skupině pořád ještě dominují pěnové karimatky před samonafukovacími, hlavně z důvodu ceny.
Prohlédněte si celou fotogalerii k článku…
Pro horaly jsou ideální: pěnová EVA 14 mm, 190 x 50 cm – je spolehlivá, odolná, pohodlná a výborně izoluje, nebo samonafukovací 3,8 cm (např. Guide a Trekker). Horalové už víc propadli pohodlí, proto do vyloženě outdoorových obchodů dodáváme mnohem víc samonafukovacích karimatek než pěnových. Je to dobře, že si lidé začali víc vážit svého zdraví a chtějí si dobře odpočinout. Když srovnám cenu samonafukovačky a třeba bundy, je samonafukovačka minimálně o 50 % levnější. Přesto si mnozí raději koupí tři bundy za stejné období, co mají jednu nafukovačku, jen aby byli „in“ a pořád jim karimatka připadá moc drahá.
Jak se měří tepelný odpor u karimatek?
Popíšu ti to laicky – viděl jsem ten přístroj a slyšel k němu výklad, ale při měření jsem nebyl. Karimatka se uzavře mezi dvě desky a těsně se uzavře, aby nikde neunikalo teplo a aby okolní teplo nemohlo ovlivnit měření. Jedna deska se ohřeje a druhá je studená (obě teploty se musí ustálit) a během nějaké doby se měřidlem tepelného toku měří, jak moc se projeví teplo z ohřívané desky na té druhé. Měření se několikrát opakuje. Pak se výsledky zadají do vzorečku a provede se finální výpočet (R = °F.ft2.h.Btu-1).
Jaký je rozdíl mezi tepelným odporem a součinitelem tepelné vodivosti λ (lambda)? A která jednotka se pro karimatky tedy používá?
Dobrá otázka. V katalogu máme toto vyjádření z odborné publikace: Tepelný odpor – R, je fyzikální veličina, která vyjadřuje tepelně-izolační vlastnosti materiálu. Je přímo závislá na tloušťce materiálu a λ. Při dosahování co nejvyšší hodnoty R je cílem, aby tloušťka materiálu byla co největší a hodnota λ jednotlivých materiálů co nejnižší. Tepelný odpor R vyjadřuje odpor 1 m2 materiálu proti prostupu tepelné energie při rozdílu teplot 1 K. Součinitel tepelné vodivosti λ vyjadřuje vlastnost materiálu vést teplo. Je to hodnota energie ve W, která projde materiálem tloušťky 1 m při rozdílu teplot 1 K mezi povrchy materiálu. Vysvětlivky: R = d / λ (m2.K.W-1); d – tloušťka materiálu (m); λ – součinitel tepelné vodivosti materiálu (W.m-1.K-1).
Když to shrnu, tak při stejné tloušťce materiálu je jiná λ u vzduchu a u polyetylénové pěny, a tím pádem je i jiný tepelný odpor. U karimatek používáme tepelný odpor – R.
Tepelný koeficient karimatekVeličina, také označovaná jako R-value či pouze R, je důležitým ukazatelem při volbě správného modelu karimatky. Tato hodnota vyjadřuje izolační schopnosti karimatky, tedy čím větší R je, tím lépe bude karimatka odizolovávat chlad od země. R-value karimatek jsou v rozmezí od 1,0 (minimální izolace) po 9,5 (velmi dobrá izolace). Tepelný odpor závisí zejména na tloušťce a použitém izolačním materiálu karimatky. Obvykle s větší R-hodnotou roste také váha a rozměry sbalené karimatky, je tedy důležité si ujasnit, kde a kdy budeme karimatku používat a zda a jak moc nám záleží na váze a rozměrech, tedy zda ji budeme vozit autem či nosit v batohu na zádech. |
Proč silná nafukovací karimatka (třeba 7 cm) může izolovat méně než jiná tenčí sestřička?
Souvisí to právě s použitým materiálem výplně, který buď funguje jako dobrá izolace, nebo ne. Narážíš asi na nafukovací buřtovky. Je známo, že vzduch je izolant a platí to i u karimatek, ale pouze za předpokladu, že je někde uzavřen – třeba v buňkách polyetylénové nebo polyuretanové pěny. Pokud má vzduch prostor, což v buřtovkách má, tak jeho molekuly neustále kmitají, a vzduch se tak ochlazuje od země a chlad se přenáší na vrstvu pod spacákem. Je to samozřejmě lepší než spát na holé zemi, ale izolace je menší. U nafukovacích karimatek se problém řeší buď alumatkou na zem, aby nedocházelo k tak velkému ochlazování, anebo částečnou izolací uvnitř karimatek, jakou máme v modelech Glacier Air Mat nebo Buřtovka s izolací.
Existuje nějaká „ofiko“ norma nebo měřící metodika pro měření karimatek, podobně jak je tomu u spacích pytlů (evropská norma EN 13537)?
Ne výslovně pro sportovní zboží, ale je tu norma EN 12667 pro stavební materiály a ta přesně určuje tepelné chování výrobků. Dá se tedy aplikovat i na karimatky. Určité úskalí tu ale přeci jenom je. Pěnové karimatky se obvykle moc nezmáčknou a nenafukují se. Dá se říct, že jejich tepelný odpor je tedy konstantní. U nafukovacích a samonafukovacích karimatek se mohou naměřené hodnoty v běžných podmínkách trochu lišit, protože dochází k výkyvům jejich tloušťky – buď mírou nafouknutí, nebo zatížením karimatky. Za určitých okolností tedy může člověk ležet téměř na zemi, třeba když si karimatku málo nafoukne a pak ji ještě zmáčkne loktem nebo pod kyčlemi. V místě promáčknutí je pak izolace snížena úměrně ke zmáčknutí. Karimatky se navíc dofukují obvykle ústy – vhání se do nich tedy vlhký vzduch, který snižuje izolaci. Proto doporučujeme pro dofukování naše pumpy. Někteří výrobci dokonce používají bombičky s dusíkem.
Stárnou pěnové karimatky i ve skříni, když je nepoužíváme?
Záleží na typu karimatky. Mám doma karimatku EVA, kterou jsem si pořídil v roce 1990, a je jak nová (kromě vytlačených popruhů). Standardní pěnové karimatky se v podstatě dřív roztrhají, než že by se rozpadly. Pak jsou tu nejlevnější modely z nezesítěné pěny. Poznají se podle řídké struktury materiálu, buňky jsou velké a nepravidelné. Tento materiál podléhá UV záření a začne se rozpadat po několika letech.
A co životnost (samo)nafukovaček?
Na samonafukovací karimatky působí víc vlivů – UV záření, slaná voda, někdy i pot, rozlité jídlo, dovnitř se nadýchají plísně, alkohol atd. Samostatnou kapitolou jsou domácí mazlíčci, kteří se rádi poperou s ventilem anebo si karimatku označkují. Běžná životnost je asi sedm až deset let. To neznamená, že se po deseti letech karimatka rozpadne, ale mohou se v ní postupně dělat dírky a je stále obtížnější je opravit. Karimatky by šlo vyrobit trvanlivější, ale nedělá se to z důvodu ekologie. Když někdo karimatku ztratí nebo z nějakého důvodu nechá v přírodě, tak by nebylo dobré, aby tam ležela další desítky let. Životnost obecně hodně záleží na způsobu a četnosti používání i skladování.
Existuje jednoduchý návod na skladování nafukovacích karimatek, aby nám co nejdéle sloužily?
Základ je, že karimatka by měla být suchá zvenku i vevnitř a neměla by přijít do styku s ostrými předměty, ohněm a velkým horkem, hlavně, když je nafouklá. Na způsob skladování jsou trochu rozdílné názory. Někdo upřednostňuje nechat karimatku rozbalenou s otevřeným ventilem, aby dobře vyschla a pěna zůstala odpočatá. To je určitě dobrá rada, ale má jedno úskalí. Nevěřil bys, kolik nebezpečí se skrývá třeba v ložnici pod postelí – roztoči, plísně a kdoví co ještě. Je to ale logické. V ložnici tráví člověk osm i víc hodin denně a vydechuje vlhký vzduch – ideální živnou půdu pro všechny tyhle breberky. Nechali jsme prohlédnout jednu takovou karimatku v laboratoři pod mikroskopem a nevěřil bys, kolik tam bylo plísní. Takže když rozbalenou, tak v suchu. Já nechám karimatku pořádně vyschnout, pak ji normálně zabalím do obalu a dám do krabice do sklepa. Je v suchu a temnu. Sice ji musím po rozbalení víc dofukovat, ale drží už řadu let.
