Ranní poklidná pohoda je nenávratně pryč. Přijíždí jeden autobus za druhým – Japonci ozbrojeni kulomety fotoaparátů s notně dlouhými skly, hlaholící Peruánci s hordami dětí, němečtí důchodci v šortkách a s klobouky „ala Pampalini“ na bledých pleších, sem tam kupodivu zazní i čeština. Důvod invaze je jasný.
Úderem desáté hodiny totiž začíná fungovat kondoří „letový řád„. Odnikud jinud není na tyto majestátní vládce And lepší podívaná, než z vyhlídky Cruz del Condor, tyčící se nad úctyhodným kaňonem Colca.
Kaňon Colca je jeden z nejhlubších kaňonů na světě. Jednou je na místě prvním, podruhé se musí zařadit do řady za svého souseda – kaňon Cotahuasi. Záleží na tom, který výpočet je zrovna „v kursu“. Buď jak buď, Colca je s oficiálně udávanou hloubkou až 3400 metrů skutečně slušným zářezem do kůže planety. Není proto divu, že láká turisty, badatele, přírodovědce a lovce rekordů z celého světa. Jeho dosažení je navíc docela snadné. Stačí ve městě Arequipa (jižní Peru) nasednou do jednoho z mnoha autobusů mířících do oblasti a po pár hodinách jízdy po slušných silnicích jsme na místě. Ovšem tak jednoduché to zase není. Kaňon Colca je dlouhý až 200 kilometrů a tak si musíme dobře rozmyslet, kterou část tohoto zázraku peruánské přírody vlastně chceme vidět.
Chivay je klasickou peruánskou vesnicí. Kostel, pár hospod spíše hrubšího zrna (ještě že tak), nezbytné tržiště a pravoúhlé ulice lemované nízkými domky. Nocleh nacházíme v jedné z ubytoven. Slušný cestovatelský standard za pár peněz. S majitelem večer domlouváme odvoz do kaňonu Colca. Lze se tam dostat různými způsoby – jednak pravidelnou linkou do obec Cobanaconde nebo najatým mikrobusem. Druhá možnost, především po vyřčení sumy za celodenní službu, je mnohem lákavější. A tak druhého dne skutečně stojí před ubytovnou postarší, nebo spíše hodně starý vehikl se třemi mlčenlivými Indiány, srovnanými na předních sedadlech. Ti nám budou k dispozici po celý den a to ještě netuším, že také po celý den nepromluví ani slova. Cesta prašnou cestou díky nulovému provozu rychle ubíhá a tak je tu zanedlouho Kříž kondorů (3400 m). Kondoři jsou však ještě v hajanech, zato příroda kolem se už probouzí do nádherného rána. Ostré ranní slunce modeluje každý záhyb ve stěnách kaňonu, osvětluje růžovým světlem ledovce okolních velikánů a proměňuje krajinu v marnotratně barevný sen.
Přestože hloubka kaňonu je udávána na více jak 3300 metrů, není to nijak na první pohled znát (rozdíl mezi vyhlídkou a dnem kaňonu je „pouze“ 1200 m). Z geologického hlediska se jedná o obrovskou prasklinu v zemském povrchu, kterou řeka Colca (v hodně přeneseném etymologickém významu „údolí hojnosti“) vyhloubila do dnešní podoby. Dolina má tvar písmena „V“ se spíše pozvolně stoupajícími skalnatými svahy a tak kaňon přece jen postrádá výrazný dramatický prvek kolmých stěn. To však nic nemění na jeho celkově velkolepém vzhledu. Klidu a ranní samoty využíváme k prolezení několika dalších vyhlídek, ale hlavní bod programu jsou kondoři. Popravdě řečeno – nečekal jsem žádnou exhibici, k lákání cestovek a průvodců jsem mírně nedůvěřivý, ale skutečnost překonala vše. Desítky kondorů, přelétávajících těsně nad našimi hlavami byl velmi intenzivní zážitek.
Den však po krátkém představení zdaleka nekončí. Po jižní straně kaňonu vede upravená a zábradlím zajištěná stezka, umožňující vskutku jedinečné pohledy na dno a terasovité stěny kaňonu. Vše je navíc doplněno pestrou, spíše suchomilnou vegetací (kaktusy). Jednotlivé vyhlídky se střídají v rytmu takřka vražedném a prvotní zklamání je to tam. Snad nejkrásnější místa kaňonu Colca najdeme až v místech, kde samotné údolí není tak hluboké. Právě zde se zachovala původní incká políčka, rozhozená po vzorně upravených terasách. Co pole, to jiná barva. Na straně jedné zaledněný hřeben Mismi, na opačném pólu pak šestitisícová sopka Ampato, která se nesmazatelně zapsala do historie země. Ano, právě zde byla v r. 1995 nalezena velmi zachovalá mumie asi 12tileté dívky, dnes známé jako „Juanita“ nebo „Dáma z Ampato“ (nalezeny byl celkem tři těla, všechny pocházející z let 1440 – 1450).
Kaňon Colca však má mimo svého přírodního bohatství také lidský rozměr. Úrodná půda v jinak nehostinné krajině vyprahlých hor jižního Peru lákala odnepaměti. V samotném kaňonu nebo v jeho bezprostřední blízkosti najdeme hned 12 větších vesnic. V každé z nich pak půvabné barokní kostelíky, které přes strohý vzhled ukrývají ve svých útrobách skutečné skvosty. Jedním z takových je např. kostel v osadě Maca. Jednoduchá, zářivě bíle omítnutá stavba se může pochlubit skutečně velkolepou vnitřní výzdobou, včetně obřího, zlatem vykládaného oltáře.
V kaňonu Colca nebo v jeho atraktivním okolí lze strávit mnoho dní či týdnů. Nabízí se několikadenní trek dnem kaňonu, výstupy na vrcholy Sabancaya, Ampato apod. My jsme si vyhradili na toto magické místo pouze jeden den. Byl to však den velmi intenzivní a naplněný dojmy až po okraj. Našim dalším cílem je „šestka“ Chachani. Ale o tom někdy jindy.
