Východní stěna Kančendžengy, autor: Carsten Nebel Základní údaje Hora leží mezi Nepálem a Indií. Svoji výškou 8 586 metrů je třetí nejvyšší horou na světě. Až do roku 1852 byla brána za nejvyšší horu na světě, ale po několika britských měřeních se před ni dostali K2 a Mount Everest. Zároveň je druhou nejvyšší horou Himalájí. Jméno hory v tibetštině znamená „Pět pokladnic velkého sněhu“, název je patrně odvozen od pěti vrcholů masívu Kančendženga, z nichž čtyři přesahují výšku 8 400 metrů. Až do roku 1949 byl výstup z nepálské strany nemožný, protože tady měli cizinci zákaz vstupu. Rok před zpřístupněním z nepálské strany se Indie vymanila z britské nadvlády a z náboženských důvodů jsou výstupy z indické strany téměř nemožné. První pokus o zdolání hory proběhl v roce 1905. Mezinárodní expedice se snažila uspět jihozápadní stěnou. Pokus však skončil tragicky ve výšce 6 400 metrů v důsledku sesuvu laviny. Prvními kdo se prošel po vrcholu byli členové britské expedice George Band a Joe Brown v roce 1955.
Hora, která je nejblíže moři
Výstupy na vrchol jsou ztěžovány nejen politickými problémy, ale také počasím. Ze všech osmitisícovek je Kančendženga nejblíže moři, konkrétně Bengálskému zálivu. Z důvodu této relativní blízkosti moře je tady počasí velmi proměnlivé a mění se doslova z minuty na minutu. Noční můrou horolezců není výška, ale právě náhlé změny počasí, které dělá z Kančendžengy jednu z nejobtížnějších hor, co se týče výstupu.
Zimní výstup
Byl opět uskutečněn partou polských dobrodruhů, kteří stanuli na vrcholu 11. ledna 1986.
Výstupové cesty
Nejoblíbenější výstupovou cestou je klasická cesta středem jihozápadní stěny přes ledopád Jalung (1955).
Indové díky možnostem výstupu ze své strany otevírají v roce 1977 novou cestu severovýchodním pilířem.
Roku 1979 jde britská expedice novou cestu severním hřebenem. Obdivuhodné na tomto výkonu bylo, že nevyužili šerpy ani kyslík. Touto trasou vystoupil na vrchol také Reinhold Messner, a to v roce 1982.
Přímější výstup severozápadní stěnou, to byla nová cesta, kterou v roce 1980 prošlapala japonská expedice. Tento výstup se nazývá „Tři terasy“ a roku 1981 ji zopakovala česko-slovenská expedice.
Ruská výprava v roce 1989 došla k vrcholu přes klasickou cestu do výšky 7 500 metrů a následně ze západu přešla všechny osmitisícové vrcholy.
Kančendženga a Češi
První z Čechů na Kančendžengu vystoupil Martin Minařík v roce 2002. Den na to ho následoval Radek Jaroš. Byla to pro české horolezce nejdéle odolávající osmitisícovka. Radovan Marek a Martin Minařík na úplný vrchol nevystoupili. Dodrželi slib duchovním a svůj výstup zakončili dva metry pod vrcholem, protože se traduje, že na vrcholu sídlí bohové a ty by si při sestupu české duo určitě nechtělo rozhněvat, protože většina nehod se stává právě při sestupu.
Zajímavosti
Druhý výstup byl uskutečněn indickou expedicí až v roce 1977.
Kančendžengu zdolalo již 209 horolezců.
Čtyřicet horolezců nechalo na hoře život.
Hory si zaslouží úctu
Je úctyhodné, že horolezci respektují posvátnost této hory a prosby duchovních. Nejsem si jist, kolik z nás by bylo schopno mnoho měsíců potu a dřiny zakončit bez pomyslné třešničky na dortu. Tento způsob zdolávání hor se mi moc líbí a všem horám i prostředí, které je obklopuje, by prospělo, kdyby k nim lidé chovali takovou úctu.
