Kanárské ostrovy – Islas Afortunadas

Nedávno se mi vybavil jeden z mých prvních víkendů na Gran Canarii – ten, kdy jsme se spolubydlícími vyrazili poprvé do hor. Bus nás vyplivl večer na Cruz de Tejeda. V Las Palmas na pobřeží bylo pětadvacet stupňů, na Cruzu slabých dvanáct. Druhý den jsme se prošli na nejvyšší vrchol ostrova Pico de Las Nieves a k čedičovému monolitu Roque Nublo a já si říkala: „Proboha, co tady budu dělat dva semestry, když jsme za den obešli půl ostrova :)“. Teď se musím smát. Moje domovská Gran Canaria je mozaikou všech sedmi ostrovů. Víc než rok, který jsem si tady studijně a pracovně prožila, mi nestačil k prozkoumání všeho, co se tady dá vidět. Zase se budu muset vrátit… Vždyť je tu toho tolik!

Ono tohle souostroví v Atlantiku, od Afriky vzdálené v nejbližším místě jen 100 kilometrů, je totiž opravdu rájem na zemi. Každý ostrov je něčím zvláštní, jiný, jedinečný. Každý stojí za prozkoumání. Ne nadarmo jejich obyvatelé přezdívají své domovině Islas Afortunadas – Šťastné ostrovy. Kde jinde na světě se člověk může ráno probudit mezi zlatými písečnými dunami v Maspalomas, obědvat ve dvou tisících metrech s výhledem na protější ostrov, na kterém se majestátně tyčí nejvyšší vrchol Španělska, a se západem slunce zase usednout na břeh moře v Puertu de Mogán s talířem čerstvých krevet a sklenkou místního rumu? Pravda, idylku může někdy narušit koeficient klikatosti horských silnic a přístup místních autobusáků. Ti se nezdráhají odstavit uprostřed jízdy autobus na kraji srázu a udělat čtvrthodinovou pauzu, aby si všichni mohli v klidu vypít dopolední kávičku. Časová ztráta se pak dožene v zatáčkách. Nicméně vyrazíte-li z Las Palmas, pak se o cca 2 hodiny, desítky serpentýn a pár poblitých spolucestujících později ocitnete uprostřed vulkanické nádhery.

Někdy to vypadá, jako by se příroda nemohla rozhodnout, které roční období je teď na řadě. Keře a louky rozkvétají jako na jaře, teploty ale odpovídají spíše horkému létu. Výhledy jsou úžasné, dechberoucí, dokonalé. Ostré sluníčko si pohrává se hřbety hor, háže stíny do údolí, krajina je klidná a vlídná. Stejně jako místní obyvatelé. V takových dnech přijíždí do hor bledý evropský turista a z hor odjíždí spálený gringo, který má místo obličeje paviání zadek. I tady se ale občas vrcholky umí zahalit do studeného šedého mraku, fouká ostrý vítr a Roque Nublo dělá čest svému jménu. Příroda, stejně jako Kanárci, prostě občas potřebuje upustit ventil a vyřádit se.

Karnevalové šílenství

K řádění není lepší příležitosti než karneval. Ten kanárský je prý druhý největší na světě, hned po Riu. Turista může začít karnevalové hýření povinnou návštěvou likérky ve městě Arucas, pak se občerstvit některou z kanárských specialit – jako je cizrnová pochoutka ropa vieja (v překladu staré hadry) nebo papas arrugadas (vrásčité brambory) – a při návratu do hlavního města jen otevřít oči a ničemu se nedivit.

Během karnevalového šílenství na přelomu února a března není žádnou výjimkou, že návštěvník potká obří banán, který se vede za ruku se Sherlockem Holmesem. A v kavárně na rohu sedí skupina sedmi Karkulek a pokřikuje na dva Batmany a králíčka Playboye s chlupatýma nohama. Na jednom z ozdobených projíždějících kamionů si ňadra v korzetu umravňuje kyprá padesátnice… na věku zde nezáleží. Na pohlaví také ne – během karnevalu se poměr žen a mužů na ostrově mění na 3:1. Mužů v sexy oblečcích je tady milion. Na některých málem nejde poznat, že jsou to namaskovaní chlapi. Naproti přes ulici stojí mastodontní, asi dvoumetrová zdravotní sestřička v latexovém oblečku se sukýnkou do půli stehen. Důležité je pořádně se bavit, radovat se ze života a ráno nejít do práce! A to jde na Kanárech skoro samo.

Kdybyste se chtěli o výše uvedeném přesvědčit na vlastní kůži, můžete to uskutečnit s autorkou textu na ostrově Gran Canaria, nebo jinými našimi průvodci na ostatních ostrovech, kam pravidelně jezdíme na jaře a na podzim. Informace naleznete na www.Kudrna.cz.

Text vyšel v časopise Svět outdooru 1/2014.