Kamnicko-Savinjské Alpy: neznámý kout slovinských hor

Že jsou ve Slovinsku významným pohořím Julské Alpy, ví asi každý, o Karavankách nebo Kamnicko-Savinjských Alpách už ale slyšel málokdo. Právě tento nejvýchodnější výběžek celých Alp skrývá několik opravdu nádherných zákoutí. Impozantní zubatý hřeben Kamnicko-Savinjských Alp zahlédneme třeba i z Lublaňského hradu, pohoří totiž leží necelou hodinu jízdy severně od slovinského hlavního města. Přímá linie hlavního hřebene odhaluje bělostné vápencové věže, jejichž nadmořská výška přesahuje 2500 m. Hlavní hřeben značně exponovaný a vhodný spíš pro vyznavače vysokohorské turistiky, na nejvyšší vrchol Grintovec (2558 m) se dá vylézt i bez speciálního vybavení, pro pohodové toulky jsou ideální fotogenické horské pastviny a malebná údolí, kterým horské štíty dělají jen impozantní kulisu.

Ideálním obdobím pro návštěvu je buď léto, jakmile na hřebenech roztají zbytky sněhu, nebo i podzim, kdy se listy bukových lesů v podhůří zbarví zlatavými odstíny a mezi vápencovými vrcholy se válí tajemná mlha. V tu dobu nejvíc uvítáte teplo a pohostinnost horských chat na hřebeni, nebo aspoň místních unikátních bivaků a zimskych sob (winterraumů), které vás ukryjí před nepřízní počasí.

Inspirujte si našimi tipy na túry různé obtížnosti!

Dvoudenní výšvih na Grintovec

Technicky nenáročný výstup bez speciálního vybavení se dá podniknout na nejvyšší vrchol pohoří, Grintovec (2558 m). Z obce Zgornje Jezersko (900 m) vede nejprve dvouhodinový výstup na chatu Češka koča (1542m). Druhou variantou je přístup od Planšarského jezera, proslulého svým srdcovitým tvarem, a výstup náročnější sportovně pojatou feratou Češka koča (D).

Už název prozrazuje, že chatu Češka koča založili Češi. Jak to? Češko a Slovinsko kdysi bylo součástí téže říše. Jako obyvatelé tehdejší Habsburské monarchie Češi v rámci vzájemné podpory Slovanů působili právě v oblasti Jezerska, kde vybudovali řadu horských tras a kilometry turistického značení. V roce 1900 na Spodnjih Ravneh nad obcí Jezersko vybudovala česká větev slovinského alpského spolku PZS chatu, která nezapře český rukopis. Architektonicky je inspirovaná českou lidovou architekturou, např. má šindelovou střechu. Po rozpadu monarchie po první světové válce přešla chata do slovinské správy, která zachovala její podobu dodnes. Vděčí za to zejména rodině Karničarů z Jezerska, kteří se o Českou chatu starají už od 20. let 20. století.

Kvůli velkému převýšení je vhodné výstup na Grintovec rozdělit na dva dny. Od České koči zbývá k vrcholu asi tříhodinové stoupání. Terén je místy exponovanější, nutný je jistý krok. Jako obvykle je z nejvyššího vrcholu také famózní výhled na celé pohoří. Na východ se táhne hlavní hřeben Kamnicko-Savinjských Alp, kterému dominují vrcholy Skuta, Planjava a Ojstrica. Na severozápadě je vidět pás pohraničního pohoří Karavanky, který dělí Slovinsko od sousedního Rakouska. Směrem na západ přes rozeklaný vrchol Jezerské Kočny a pyramidu hory Storžič dohlédneme za dobré viditelnosti až na Julské Alpy, jimž vévodí masiv Triglavu.

Podrobný popis výstupu na Grintovec najdeš v katalogu horských túr.

Při návštěvě Jezerska rozhodně nevynechte farmu Šenkova Domačija, patřící rodině Karničarů, kteří se zasloužili o chod a současnou podobu České koči. Majitelé farmy – Andrej (Drejc), současný starosta Jezerska, a jeho žena Polona Karničarovi se starají o usedlost v tradičním stylu alpské architektury starou několik století. Nabízí ubytování a občerstvení a rádi představí tento kouzelný kout Alp.

Andrej je sám velkým milovníkem hor, on a jeho bratr Davo podnikli v roce 1995 prvosjezd Annapurny na lyžích. Davo, známý svými extrémně těžkými skialpovými sjezdy, se do historie se zapsal také jako první člověk, který sjel na lyžích Everest nebo nejvyšší vrcholy všech 7 kontinentů. V roce 2019 však bohužel nešťastně zahynul při práci v lese.

Poctivá hřebenovka

Na hlavním a dvou bočních hřebenech Kamnicko-Savinjských Alp se dá strávit čtyři až pět dní plných kvalitních horských zážitků. Během několikadenních přechodů hlavního hřebene s dosažením nejvyššího vrcholu Grintovec (2558 m) využijeme pohostinnosti horských chat, případně i některého z několika architektonicky zajímavých bivaků. Hřeben Kamnicko-Savinských Alp je poměrně ostrý, hodí se určitě přibalit si helmu, někdo ocení i feratové vybavení, některé obtížné úseky jsou navíc poměrně exponované. Jistý krok a základní lezecké dovednosti jsou nutností.

Postup po skalnatých vrcholcích hlavního hřebene je poměrně náročná cesta plná vrcholových prémií v podobě Planjavy (2396 m n. m.), Turské gory (2251 m n. m.), Skuty (2533 m n. m.) se závěrem na Grintovci (2558 m n. m.) a s výhledy do hluboko zařízlých dolin na sever i na jih. K nejexponovanějším úsekům hlavního hřebene patří výstupy na Turskou goru a Skutu a určitě je lepší kvůli sklonu svahů túru podniknout ve směru od východu na západ a extrémně strmé úseky absolvovat ve výstupu.

Za čtyři dny se dá přejít oba boční i hlavní hřeben ze Stahovice, existují ale i kratší varianty s nástupním místem u Domu v Kamnické Bistrici, odkud se dá pohodlně nastoupat přímo do jednoho ze dvou sedel na hlavním hřebeni – Kamnického a Kokrského – a absolvovat jen vybranou část hřebenovky. Nebo projít dvoudenní okruh po hřebeni přes vrcholy Koroška Rinka, Skuta a Grintovec z České koči a přespat na některém z designových bivaků (Bivak pod Skuto na Malih Podih, bivak Pavla Kemperla nebo bivak V Kočni).

Podrobný popis hřebenovky Kamnicko-Savinjských Alp najdeš v katalogu horských túr.

Pohodový výšlap na Velikou planinu

Jednodenní alternativou pro méně ambiciózní trekaře a rodiny s dětmi je výlet na Velikou planinu – travnatou náhorní plošinu ve výšce kolem 1600 m, která nabízí možnost procházky kolem malebných dřevěných salaší s šindelovými střechami a s výhledy na skalnatý masiv hlavního hřebene v pozadí. Dříve horská pastevecká osada dnes slouží jako živý skanzen. Atmosféru dotvářejí kolem se pasoucí stáda krav a cinkání jejich zvonů rozeznívá celou planinu. Cedulky „mlečni izdelki“ na vrátkách u plotů salaší prozrazují, že čerstvé mléčné výrobky jsou tu k dostání dodnes. Pochutnat si ale můžete také na některém z typických slovinských jídel, případně ochutnat některou z pálenek v jedné z místních chat.

Přístupových tras se nabízí hned několik – ze vsi Stahovica, ze západu trasou kopírující dráhu lanovky, nebo trasa vedoucí z východu, která ušetří zhruba 500 metrů stoupání. I tak se ale připravte na několik set výškových metrů dlouhý výstup lesem. Kvůli lanovce i poměrně nenáročnému přístupu je Velika planina hlavně v létě oblíbeným cílem slovinských rodin a potkáte tu asi nejvíc lidí v celých Kamnicko-Savinjských Alpách.

Lehčí i náročnější varianty výstupu na Velikou Planinu najdeš v katalogu horských túr.

Odlehlá Logarska dolina a vodopád Rinka

Mohutné údolí účkového profilu, nad jehož dnem se zvedají skalnaté štíty hor, dělí od zbytku země právě hradba Kamnicko-Savinjských Alp. Asi 10 kilometrů dlouhé údolí vymodelované ledovcem se zařezává do hlavního hřebene od severu, takže jediný přístup do něj – jinak než po krkolomných horských stezkách – vede od hranic s Rakouskem. Díky její odlehlosti v dolině najdeme jen pár usedlostí, většinou hospodářských, některé nabízí také ubytování. Scenerie jako z pohlednice doplňují všemi barvami hýřící rozkvetlé alpské louky, pasoucí se stáda krav, husté bukové lesy a bystrá říčka Savinja, která tu pramení. Jako by té nádhery kolem nebylo dost, má Logarská dolina ještě jeden tahák. Najdeme tu totiž snadno přístupný nejvyšší slovinský vodopád – slap Rinka, který se z vápencových stěn do údolí řítí z výšky rovných 90 metrů. Jeho útlá elegantní stuha zpěněné vody krášlí jako závoj samý konec doliny. Obdivovat se dá nejenom ze spodu, ale také z dřevěné vyhlídky Orlí hnízdo, která sedí přilepená ke skále v jeho spodní polovině.

Po krásách odlehlého regionu Solčava provází necelých 40 km dlouhá Solčavska panoramska cesta. Autem, na motorce, na kole či pěšky objevíte to nejlepší z nádherné přírody a kulturního dědictví tohoto alpského regionu a zavítáte mimo jiné do Logarské doliny.

I když jsou menší a nižší než Julské Alpy, i tak mi Kamnicko-Savinsjké Alpy přirostly k srdci snad ještě víc. Nerada tenhle nádherný a málo objevený kout Alp prozrazuju, ale věřím, že dobrých lidí se vejde všude hodně 🙂

Další užitečné informace pro cestování po Slovinsku najdete v češtině na www.slovinsko.travel nebo v angličtině na www.slovenia.info, možnosti outdoorových aktivit představuje web slovenia-outdoor.com.

Praktické informace

• Spaní: Kdy jsou chaty otevřené, jestli mají „winterraum“ (slovinsky „zimska soba“ – většinou uzavíratelná místnost vybavená matracemi a nouzovými dekami), jaké jsou ceny za nocleh, telefonní čísla a další důležité informace najdete na webu slovinského horského spolku PZS: www.pzs.si (i v angličtině). U každé chaty je také seznam okolních vrcholů a sousedních chat s orientačními časy pochodu.
• Voda: Pozor, stejně jako u většiny hřebenovek je i ve vrcholových partiích Kamnicko-Savinjských Alp problém s vodou. Je možné dotočit si vodu na jedné z chat, údajně ale není pitná. Jinak je celý hřeben bez zdroje vody.
• Období: Ačkoli jsou Kamnicko-Savinjské Alpy položené celkem jižně, i tak se tu sníh udrží až do brzkého léta. Výstup na Grintovec je z Kokrského sedla možný za dobré lavinové situace i v zimě (nezapomeňte si mačky a cepín), stejně tak i Velika Planina je v zimě přístupná.
• Vybavení: Některé exponované úseky na hřebeni jsou zajištěné ocelovými lany nebo kramlemi, my feratové vybavení sice měli v batohu, ale nevytáhli jsme ho. Velmi časté jsou tu v exponovaném terénu padající kameny, helma je tudíž nezbytností.
• Co ochutnat: Na chatách vyzkoušejte jednu z typických slovinských polévek: jota (zelňačka s fazolemi a klobásou) nebo ričet (polévka s kroupami). Oblíbená je také kraňská klobása, žganci (hrudky pohankového těsta) a zelí. Mým favoritem je domácí bylinkový čaj „planinski čaj“, podávaný oslazený medem. Po túře se odměňte místním pivem Laško (podle mě lepší než Union) nebo sladkou pálenkou borovničevec, vyráběnou z borůvek.