Kalifornií v pohorkách – Trekování národními parky USA

Horká půda pod nohama

Pokud se vydáme na cestu Kalifornií ze severu na jih, už z velké dálky upoutá pozornost každého majestátní osamělý kužel hory Shasta. Vrchol, prudce se zvedající nad okolní krajinu do výšky přes 4000 metrů, je důkazem sopečné historie této oblasti. Ještě viditelněji na ni upozorňují bublající bahenní vřídla, sirná jezírka a fumaroly, chrlící horkou páru v místě zvaném Ďáblova kuchyně v národním parku Lassen Volcanic. Pro výhledy na koruny hlubokých jehličnatých lesů, tmavě modré hladiny horských jezer i na sněhem pokrytý vrcholek sopky Shasta je ideálním místem nejvyšší vrchol parku Lassen Peak (3187 m). Na něj se dá dostat poměrně nenáročným dvouhodinovým stoupáním, na delší trek se ale vyplatí vyrazit i do odlehlejších částí parku.

Modré safíry nad jezerem Tahoe

Rozlehlé jezero Tahoe na pomezí Kalifornie a Nevady je oblíbenou destinací kalifornských boháčů i zahraničních turistů. V létě vybízí jeho modré vody a písčité pláže ke koupání a dalším vodním sportům, v zimě sem láká návštěvníky několik lyžařských středisek. Hory v okolí Tahoe, protkané systémem jezer nejrůznější velikosti, jsou ale důvodem, proč tohle místo rozhodně při návštěvě nevynechat. Rezervace Desolation Wilderness stojí za vícedenní návštěvu, ať už se člověk vypraví k velkému průzračnému Aloha Lake nebo se pokochá výhledy na menší jezera rozesetá jako modré safíry mezi žulovými vrcholky třítisícových hor.

Do divočiny!

Nejlepším způsobem, jak objevit krásu nedotčené krajiny je opustit pohodlí pronajatého auta a na pár dní zamířit v některém z národních parků nebo rezervací do nitra divoké přírody. K tomu je zapotřebí navštívit místní stanici rangerů, kteří udělují povolení pro spaní v divočině (tzv. wilderness permit). Nezbytnou součástí vybavení, kterou byste si měli u rangerů vypůjčit, je tzv. bear box. Malý plastový soudek na uložení potravin zajistí, aby si na vaší svačině nepochutnal místní medvěd.

Žulové království Yosemit

Jižně od jezera Tahoe leží národní park Yosemite, který patří k nejstarším a zároveň nejnavštěvovanějším v Kalifornii i celých Spojených státech. Jeho žulové masivy připomínající svým tvarem oblé střechy dómů jsou opředeny řadou legend horolezecké historie. Právě na až kilometr vysokých skalních stěnách údolí Yosemity Valley se zrodila tradice big-wallového lezení. Nenechte si proto ujít pohled na dechberoucí stěnu El Capitana, která je nejvyšším žulovým monolitem světa a vylézt ji je snem nejednoho lezce. Majestátní Half Dome, dominující panoramatu celého údolí, pak nenechá vydechnout prstům na spoušti foťáků na vyhlídce Glacier Point. Většina návštěvníků omezí svou návštěvu právě na údolí Yosemite Valley, které však představuje pouhý zlomek z celých Yosemit. Za tichem hor, křišťálovými říčkami a vodopády a výhledy na žulová skaliska proto vyrazte na pár dní radši z oblasti Toulumne Meadows. Díky systému kvót a povolení si tu nádheru a klid hor užijete spíš ve společnosti zvědavých svišťů a veverek než v davu lidí.

Treková lahůdka napříč západním pobřežím

Pro zkušené, kteří rádi putují i na delší vzdálenost, představuje trek snů věhlasný Pacific Crest Trail. Trasa dlouhá 4200 kilometrů vede horskými oblastmi při západním pobřeží USA od mexických hranic až do Kanady. Začíná v pouštních oblastech na jihu Kalifornie, odkud stoupá a klesá skrz Sierra Nevadu a dál prochází pohořím Cascade Range státy Oregon a Washington. Urazit celou trasu se každoročně podaří jen necelým dvěma stovkám odvážlivců.

Kratší alternativu představuje John Muir Trail, protínající nejkrásnější místa pohoří Sierra Nevada. Přes 300 kilometrů dlouhá trasa, pojmenovaná po americkém průkopníkovi ochrany přírody, částečně kopíruje Pacific Crest Trail a končí na Mt. Whitney (4421 m), nejvyšší hoře souvislých 48 států USA.

Mamuti mezi stromy

Mt. Whitney jako i řada dalších čtyřtisícových vrcholů tvoří východní okraj národního parku Sequoia v jižní části Sierra Nevady. Park proslul hlavně hojným výskytem stejnojmenného jehličnatého stromu, který dorůstá gigantických rozměrů. Najdeme tu také největší strom světa, General Sherman Tree (největší, co se objemu dřeva týče). Sekvojových hájů je v celém pohoří Siera Nevady několik desítek, jinde na světě ale tito velikáni nerostou.

Při procházce největším z prastarých sekvojových hájů Giant Forest je možné obdivovat mohutné kmeny gigantů, kteří se díky zvláštní odolnosti proti škůdcům i častým požárům dožívají až dvoutisíciletého věku. Temně rezavá měkká kůra sekvojí je velmi často zbrázděná velkými spálenými jizvami. Požáry jsou ale pro sekvoje životně důležité – vyčistí les od přebytečného podrostu a žár zároveň otvírá sekvojové šišky. Drobná semínka se tak dostanou do úrodné půdy a mohou nerušeně vzklíčit. Dospělým sekvojím přitom průměrný požár neublíží, protože silná vrstva dužnaté kůry strom ochrání.

Rozpálená pustina

Na jihovýchodě Kalifornie se nachází nejnižší, nejsušší a zároveň nejteplejší místo Severní Ameriky – Death Valley. Na rozlehlém území národního parku na severozápadním okraji Mohavské pouště najdeme solné pánve, písečné duny a hornatou pustinu. Dalším národním parkem v pouštní oblasti je Joshua Tree, který je známý místním stejnojmenným stromem a zvláštními skalními formacemi. Oba národní parky je kvůli vysokým teplotám vhodné navštívit mimo letní měsíce.

Paradoxy kalifornského počasí

Pokud se vypravíte do Kalifornie v létě, deště se bát opravdu nemusíte. Od května do října tu téměř nezaprší a jeden slunečný den střídá druhý. To je ideální počasí pro výpravy do hor, kde je třeba se bát jedině náhlých bouřek. Velmi suché počasí má ale v některých oblastech neblahé následky v podobě rozsáhlých neřízených požárů nebo vymírání lesa. Sluncem zalité bílé písčité pláže lemující více než 1300 kilometrů dlouhé pobřeží Pacifiku lákají k lenošení. Na koupání ale můžou pomyslet jen ti otužilejší jedinci, voda je poměrně studená a silný vítr od oceánu ochlazují počasí na pobřeží oproti parnému vnitrozemí až o několik stupňů. V oblasti San Franciska se navíc přidávají časté mlhy, které často pobřeží zahalí do bílého hávu na celý den.

V příboji větru a mlhy

I na pobřeží Pacifiku užijete kromě plavek i trekovkové boty. Na členitém pobřeží střídají písčité pláže divoké zátoky se skalními výběžky, nad kterými se zvedají travnaté i zalesněné vrcholky. Možnosti podniknout na pobřeží zajímavý trek s výhledy na rozeklané pobřeží jsou například v oblastech Los Padres, Big Sur nebo Point Reyes.

Další informace

Kalifornie

Rozloha: 423 970 km2

Počet obyvatel: 39 milionů

Kalifornie, přezdívaná Zlatý stát, je nejlidnatějším, nejbohatším a třetím největším státem USA. Na západě omývá její pobřeží Tichý oceán, na jihu hraničí s Mexikem, na východě sousedí s Arizonou a Nevadou a na severu s Oregonem. Pobřeží Pacifiku na západě a více než 600 km dlouhý hřeben Sierra Nevady na východě odděluje centrální úrodná nížina. Jihovýchodní část státu pokrývá Mohavská poušť. Kvůli poloze na několika tektonických zlomech jsou v Kalifornii častá zemětřesení. Rozmanitou místní přírodu chrání osm národních parků Redwood, Lassen Volcanic, Yosemite, Kings Canyon, Sequoia, Death Valley, Joshua Tree a Channel Islands a další státní parky.

Národní parky

Do národních parků se při vjezdu platí vstup, cena se pohybuje kolem 20 – 30 dolarů za auto. Spaní je možné v kempech (16 – 30 dolarů za kempové místo), které ovšem v létě praskají ve švech. Druhou možností je spát v divočině, na což je potřeba se zaregistrovat a získat povolení, tzv. wilderness permit (zdarma, případně za poplatek 5 – 10 dolarů). To se vyplatí v turisticky vyhledávaných lokalitách, zejména v Yosemitech, zarezervovat dopředu. Zhruba třetina míst se rezervovat nedá a získají je ti, kdo přijdou první (firt come, first served basis). Povolení je potřeba i na některé vytížené trasy jako např. na Half Dome, Pacific Crest Trail, John Muir Trail apod. Více informací na: www.nps.gov

Medvědi

V Kalifornii se vyskytuje medvěd baribal, tedy jeden z menších druhů medvědů. Kvůli snaze nabrat před zimní hibernací váhu sní, na co přijde. Proto je potřeba v divočině ukládat jídlo, ale i kosmetiku do bear boxu, který je odolný proti medvědím drápům a zvíře ho nedokáže otevřít. Soudek se na noc umísťuje několik desítek metrů od stanu, aby vůně potravin nepřilákala chlupáče až k vám do spacáku. Lidé nejsou jejich přirozenou potravou, a tak k napadení dochází, pokud medvěda překvapíte a on se cítí v ohrožení.

Článek vyšel v časopise Svět outdooru. S výhodným předplatným ti žádný zajímavý článek neuteče!