K2 v srpnu roku 2006, autor: Svy23 Základní údaje 8 611 m vysoká hora, položená v pohoří Karákorám. Tvoří přírodní hranici mezi Pákistánem a Čínou. Jako první na vrcholu stanuli 31. července 1954 horolezci italské expedice, konkrétně Lino Lacedelli a Achille Compagnoni (s kyslíkem). Po nich hora osiřela na dlouhých 23 let. Toto čekání prolomila až japonská expedice, jejichž sedmi členům se podařilo stanout až na vrcholu.
Zimní výstupy
Oproti jiným osmitisícovkám je zde nemožné vylézt v zimě, protože hora leží příliš blízko centrální Asie a zároveň se jedná o nejsevernější osmitisícovku, takže zimy jsou zde opravdu tuhé. Pár pokusů o zimní výstup už sice bylo (polská expedice 1987/88 a 2003/04), ale žádný neskončil úspěchem. Nejčerstvější pokus v zimě uskutečnil George Ryan 4. prosince 2007, stálo ho to život.
Výstupové cesty
Do dnešního dne byly výstupy uskutečněny deseti různými cestami. Mnohé z nich jsou však nevyužívány pro svoji obtížnost.
Nejfrekventovanější je cesta Abruzziho pilířem. Je to klasický výstup, který se chodí od jihovýchodu.
Další využívané cesty jsou západním hřebenem a severním pilířem.
Nejbezpečnější cestou je Časenův pilíř, vrchol touto cestou byl poprvé uskutečněn roku 1994 španělskou expedicí.
K2 a Češi
Pár zajímavých primátů drží Josef Rakoncaj. Byl prvním Čechem, který stanul na vrcholu druhé nejvyšší hory naší planety a prvním, kterému se to podařilo dvakrát, a to v letech 1983 a 1986. Po něm se tento obdivuhodný kousek podařil už jen dvěma horolezcům. Španělu Juanitovi Oiarzabalovi (1994 a 2003), a šerpovi Jangbu (2000 a 2001 s kyslíkem).
Druhým Čechem, který vylezl na horu K2 neboli Čchokori, byl Libor Uher (2007), od té doby hora marně čeká na českou „návštěvu“.
Zajímavosti
Výstup na K2 je mezi horolezci považován za ten nejobtížnější. Tento velikán nese přezdívku „Divoká hora“, důvodem je, že každý čtvrtý úspěšný výstup končí smrtí při sestupu.
Další dech beroucí číslo je počet horolezců, kteří dosáhli vrcholu. Povedlo se to jen třem stovkám horolezců a jen zlomek z toho byly ženy.
Černým písmem zůstanou v historii hory zapsány roky 1986 (13 mrtvých) a 2008 (11 mrtvých). Za tak velký počet mrtvých můžou laviny a počasí, které se mění z minuty na minutu.
Po Anapurně se jedná o horu s největším počtem úmrtí v poměru s úspěšnými výstupy (23,24%).
První ženou na K2 byla polská horolezkyně Wanda Rutkiewiczová v roce 1986 (bez kyslíkového přístroje).
K2 drží jeden statistický primát mezi všemi 14 osmitisícovkami – odehrálo se zde nejvíce nezdařených pokusů o výstup na vrchol.
Josef Rakoncaj-nejvyšší bivak v historii na K2 (1983), pouze 50 metrů pod vrcholem.
Výstup na K2 si zaslouží obdiv
K2 vzala mnoho lidských životů a možná proto je to sen všech horolezců. Je to pro ně výzva jít až za hranice lidských možností. Mnoho lidí vnímá výstup na K2 jako hazard se životem a naprostou zbytečnost. Já si naopak myslím, že je to sportovní výkon a může se rovnat těm nejlepším, které sledujeme v jiných sportech.Tito lidé si zaslouží stejný obdiv jako jiní sportovci a přirovnávat je k bláznům je podle mě bláznovství samo o sobě.
