Silnice Staré Hobzí–Slavonice bývala ještě před pár lety jakousi další „hranicí“ – nebylo vítané, abychom se pouštěli příliš blízko k Rakousku. O to víc dnes oceníme nádherné partie takřka „neznámé“ Dyje pod Louckým mlýnem, příjemný Krokovický les a další úseky, kudy vede naše putování, tentokrát zcela bez turistických značek.
Staré Hobzí – Zámeček 1,5 km – chata Mutná 3 km – Václavov 5,5 km – silnice, autobus. zast. 6,5 km – Krokovický potok 9 km – Krokovice 11,5 km – Písečné 14,5 km – Modletice 16 km – Nové Hobzí 17,5 km – Janov 19,5 km – Staré Hobzí 22,5 km
Putování začínáme ve Starém Hobzí**, poprvé připomínaném r. 1190 v souvislosti se založením louckého kláštera, jemuž tehdy český kníže Konrád II. Ota daroval i Hobzí. (Na majetek kláštera upomíná i nedaleký Loucký mlýn.) V r. 1353 je poprvé zmiňována tvrz, jejímž majitelem byl Sezima z Pačovic. Tvrz zanikla patrně ve druhé polovině 15. stol. za válek česko-uherských. Stávala u domu čp. 60, kde byly nalezeny stopy jejích zdí. Ve druhé polovině 15. stol. drželi Hobzí vladykové ze Zahrádek, kteří koncem 15. nebo začátkem 16. stol. vybudovali novou tvrz. Znamenití válečníci a známí představitelé nižší moravské šlechty Zahrádečtí přestavěli ve druhé polovině 16. stol. tvrz na čtvercový renesanční zámek s uzavřeným nádvořím a arkádami. Panství pak několikrát změnilo majitele, až je r. 1703 koupil Maxmilián František z Deblína. Ten přestavěl renesanční zámek na barokní sídlo s honosným portálem. V r. 1806 koupil zámek s panstvím Jan Petr Flick. Flick začínal jako vojenský sluha a pak lokaj Josefa Františka z Deblína, posléze se stal správcem panství. Byl znám svojí bezohledností a lakotou. V r. 1782 založil ve Starém Hobzí továrnu na jemná plátna a mušelín, která byla v provozu až do r. 1824. V polovině 19. stol. byl zámek*upraven na letní sídlo, původní čtvercový půdorys byl zlikvidován zbořením přední části. Dnes zde vidíme rozlehlou dvoupatrovou trojkřídlou budovu, která ze tří stran obklopuje čestný dvůr. V r. 1912 trávil na zámku svoji dovolenou F. X. Šalda s Růženou Svobodovou a F. X. Svobodou. Známý literární kritik zde dotvořil knihu Duše a dílo.
Staré Hobzí stojí na návrší, tvoří z daleka viditelný stavební celek, jehož dominantou je kostel Nanebevzetí P. Marie* s gotickým jádrem a polygonálním chórem, severní věží a empírovou lodí z r. 1832. Jako kaplan tu působil Method Beneš Kulda (1820–1903), spisovatel a národopisec, sběratel a vydavatel moravských pohádek. Areál doplňuje hodnotná barokní socha sv. Jana Nepomuckého z doby kolem r. 1730. Na zámek navazuje přírodní park. (Občerstvení: hospoda, ÚT–ČT 16–22, PÁ 16–24, SO 15–24, NE 15–22; smíšené zboží mj. SO 7–10; Gastro, mj. SO 7–11, NE 9.15–10.30 h.)
Od kostela scházíme po silnici směrem k údolí Moravské Dyje, výhledy** jsou impozantní. Za obcí se dáme vedlejší silničkou vlevo pod zámeckým parkem k zemědělskému objektu a za ním vpravo stále klesající silničkou do údolí Moravské Dyje. Silnička nás přivádí až k Zámečku. Původně lovecký zámek, postavený kolem r. 1830 v pozdně klasicistním stylu, byl pozdějšími úpravami zcela změněn. Dnes je středem oploceného rekreačního areálu. My se dáme pěšinou podél plotu vpravo až k můstku, po kterém přejdeme na pravý břeh řeky.
Pokračujeme širokou cestou po proudu Moravské Dyje Janovským údolím**. Vpravo nad námi se prostírá Mutenská obora, cestu místy lemují skalnaté srázy. Je to jeden z nejhezčích úseků celého putování s řadou romantických zákoutí při březích Dyje. Pohodlná cesta nás přivádí na silničku, po ní jdeme podél řeky, vpravo je chátrající chata Mutná a před ní prostor s ohništěm, lákající ke krátkému odpočinku. Silnička nás vede ke splavu a mostku. Na druhý břeh nepřejdeme, ale stoupáme po zpevněné komunikaci bočním údolíčkem nejprve kolem hezky upraveného stavení a pak už jen lesem. Asfaltku lemuje maliní, v sezóně není o příjemné občerstvení nouze. Za mírného stoupání a v závěru po rovině dorazíme k okraji lesa. Nejširší komunikace pokračuje do Chvaletína, vedlejší cesta se vrací takřka v protisměru po okraji lesa. My si vybereme cestu prostřední – vlevo zatočíme do polí a pak opět vlevo do osady Václavov. Procházíme hezkou svažitou návsí kolem kapličky do zarostlého údolíčka Slavětínského potoka. Sledujeme silničku, která stoupá po svazích Václavovského kopce k autobusové zastávcena hlavní silnici.
Po silnici se dáme pár kroků vlevo směrem k Písečnému a hned vpravo širokou cestou, směřující do Krokovického lesa*. Následuje další, byť možná trochu orientačně náročnější, půvabný úsek. Držíme se stále hlavní cesty, místy s písečným podkladem, sledující potůček uprostřed lesa. Dorazíme na okraj stromoví, před námi je volný prostor. Vlevo vede cesta k Písečnému, my přejdeme přímo k protějšímu lesu (v době přípravy průvodce tam stála maringotka lesních dělníků), stále po široké cestě, která na okraji lesa zatáčí vpravo. Nevšímáme si vedlejších odboček a po této výrazné komunikaci sejdeme do zalesněného údolí Krokovického potoka. Před můstkem vlevo odbočuje poměrně široká cesta – dá se po ní jít, je to kratší varianta, ale skončíme v takřka neproniknutelné spleti maliní a ostružiní. Pokračujeme-li přes potok, dostaneme se na silničku – po ní vlevo pak jdeme lesem a mírně klesáme zpátky do údolí Krokovického potoka. Před sebou vidíme statek, který stojí na místě původní vsi a tvrze, vybudované někdy ve druhé polovině 14. stol. Ves s tvrzí zanikly v 15. stol. za česko-uherských válek. Na tomto místě byl později zřízen panský dvůr a ovčín.
Na rozcestí v údolí Krokovického potoka se dáme vpravo a mezi pastvinami mírně stoupáme. Vlevo pod námi je zajímavé travnaté údolí* zdobené borovými hájky. Mírně vystoupáme k silničce a vlevo podél lesa jdeme jako po vyhlídkové galerii. Vlevo pod námi se prostírá údolí Moravské Dyje s obcí Písečné*, nad ní Nové Sady* s dominantou kostela sv. Oldřicha. Vpravo na kraji lesa se skrývá rozlehlý židovský hřbitov*. Vstupní brána je zdevastovaná, ale na hřbitově, založeném v 18. stol., se dochovala řada zajímavých náhrobků, nejstarší z r. 1730.
Po silnici scházíme do středu vsi, která vznikla jako opěrný bod na důležité obchodní cestě vedoucí z rakouské pevnosti Drosendorf přes Vratěnín do Slavonic. Již ve 14. stol. zde existovala tvrz, připomínaná r. 1366, kdy majiteli vsi byli páni z Hradce. Kolem r. 1628 byla chátrající tvrz přestavěna na barokní zámek*, přebudovaný v letech 1734–39 v rozsáhlý čtyřkřídlý objekt s pravoúhlým dvorem s dvěma nárožními věžemi. Část zámeckého nádvoří zdobí arkády. Zámecká kaple sv. Antonína Paduánského byla r. 1926 zrušena. V roce 1989 byla ukončena poslední větší rekonstrukce zámku. Pod školou stojí lidový dům špýcharového typu. (Občerstvení: restaurace.)
Z křižovatky silnic ve středu obce před zámkem se dáme vedlejší komunikací k severu k zemědělskému objektu a dál cestou sevřenou lískovými a trnkovými keři. Vcházíme do obce Modletice a pokračujeme po silnici středem vsi kolem autobusové zastávky (lze využít autobusu k návratu do Starého Hobzí). Silnice nás bude také provázet v celém závěrečném úseku putování. Není však příliš frekventovaná, navíc prochází půvabnou krajinou, a tak cesta docela dobře utíká. Nejprve po mostě přejdeme na levý břeh Dyje a pak pokračujeme proti proudu řeky hezkým lučinatým údolím. Vpravo vidíme pevnůstku ze systému opevnění ze třicátých let. Vcházíme do Nového Hobzí. Statek Nové Hobzí* vznikl r. 1675 při dělení majetku mezi bratry ze Schneidenau odloučením panství Staré Hobzí. Antonín Josef pak postavil menší barokní zámek, poprvé zmiňovaný r. 1699, s kaplí. Roku 1713 statek opět splynul se Starým Hobzí. Roku 1840 byl zámek velmi zchátralý, počátkem 20. stol. byl upraven pro bytové účely. Zajímavým objektem je empírová dvoupatrová sýpka z první poloviny 19. stol. vpravo od silnice. V Novém Hobzí se vzdalujeme od Dyje, stoupáme k Janovu a dál po silnici kolem velké barokní plastiky sv. Josefa z 18. stol. zpátky do Starého Hobzí.
Další doporučené cíle:
Větrný kopec – 2,5 km sv. od Starého Hobzí, vrch (571 m) s dalekými výhledy.
(Doporučujeme průvodce Telčsko a Dačicko ze Zelené edice.)
