K čemu jsem dospěl za 61 let ježdění na kole

Kolo a cykloturistické vybavení pro dálkové jízdy

Snad budou některé moje zkušenosti užitečné i dnešním mladým cyklistům, a to i přes to, že já si většinu věcí na kole sám musel vyrábět či upravovat. Teď se to dá pohodlněji koupit. Navíc zastávám názor, že je lépe vypadat jako hajný a jet jako závodník než naopak. Dostal jsem spoustu barevných lesklých oblečků a nejnovější vybavení, ale nejraději jezdím se vším starým, osvědčeným. Co se týká kola, jsem schopen si na cestě prakticky vše opravit sám.

Běžně ujedu za rok kolem 15 000 km, v roce 1992 jsem našlapal 18 000 km (výlet do Barcelony na OH). Na začátku dlouhých cest (max. 5 týdnů) váží moje kolo až 77 kg, nejtěžší je pochopitelně jídlo. Na takové kolo se nastupuje opatrně nohou přes rám, při sebemenším naklonění se jinak položí. Do ciziny navíc vozím rezervní plášť a dvě duše.

Moje kolo na „těžké“ výlety

1 – zdvojená zadní vidlice (vzpěry) a na nich třetí brzda (kdysi jsem poznal, jak to vypadá, když plně naloženému kolu ve sjezdu selže zadní brzda, mám proto jednu navíc, ta slouží v dlouhých sjezdech k fixnímu přibržďování a také jako parkovací)
2 – prodloužené kliky (mám hodně dlouhé nohy)
3 – klínky (jsou levnější a snadněji opravitelné než čtyřhran)
4 – nepoužívám klipsny, s těžkým kolem jsou nepraktické až nebezpečné, v botách pro nášlapné pedály se mi nechodí dobře
5 – mapník na přední brašně
6 – tachometr – hodinky (hodinky na ruce jsou nepohodlné)
7 – akumulátorová svítilna a v záloze světlo na dynamo (pro případ nemožnosti dobít aku)
8 – řidítka (i nadále mi vyhovují berany, mám je ale široké 46 cm)
9 – řidítková brašna nebo upravený ruksáček
10 – přední dvojité brašny (pro lehké věci, např. oblečení, těžké přední brašny se při kličkování rozkmitají)
11 – přední dráty 2 mm, zadní 3 mm
12 – brašnička s nářadím
13 – páčka parkovací brzdy
14 – řazení převodů (staré dobré páčky, které nemohou selhat a precizně s nimi vyladím řetěz na převodech)
15 – blikačka, odrazka (v záloze koncové světlo na dynamo)
16 – trojdílné cyklobrašny (musí fungovat jako sedlo na koně: nahodím a jedu, žádné pracné montování, těžké věci jsou nejníž, boční brašny jsou přepásané, aby váha nevisela na zipu), horní brašna vyztužena kostrou z drátu, aby neplandala a bylo možno umístit i věci vně
17 – karimatka („leporelo“)
18 – případná lehká bagáž (spacák, oblečení)
– zpětné zrcátko (vím o autech za sebou a načasuji jejich předjetí tím, že jim v pravý okamžik udělám místo, zrcátko musí být sklopné pro přepravu kola vlakem apod.)
– řetěz (české řetězy ČZ vydrží nejvíc, mažu po 500-1000 km vřetenovým olejem, nechám zasáknout a pak otřu)

Zůstal jsem věrný svým upraveným „favoritům“. Nejčastěji jezdím na dvou (oba kazetový systém domácí výroby):
těžké cesty – převodníky 52, 44, 35 a pastorky 16, 18, 20, 22, 26, 32, pneu 32×622 vpředu a 37×622 vzadu, zdvojená zadní vidlice, třetí brzda, navíc přední nosič
lehké cesty – převodníky 52, 46, 40 a pastorky 16, 18, 20, 22, 26, 30, pneu 28×622 obě kola

Šlapu v podlepených cyklotretrách Botas, dá se v nich pohodlně chodit. V dešti navlékám volnou cyklopláštěnku typ pončo, zadní díl je přivázán tkanicí k tělu, ruce provlečeny oky na předním dílu. Z pláštěnky lze v nouzi udělat přístřešek a při pěším pochodu skryje i batoh. Nepotřebuji návleky přes boty, díky zástěrce na blatníku a pláštěnce jsou nohy docela v suchu. Zástěrka je ještě důležitější pro to, aby mi necákalo na řetěz.

Vařím na plynovém vařiči, pro dlouhé jízdy do zahraničí vozím v záloze miniaturní vařič na pevný i tekutý líh (palivo je všude a všude levné). Nepoužívám vařič petrolejový ani benzinový pro špatnou skladovatelnost paliva a všudypřítomný zápach. Jím hodně polévek a těstovin, konzervy jen masové, trvanlivou uzeninu, sýry, žádná hotová jídla. Mám slabé sluneční brýle, normální rukavice (nemám rád bezprsťáky). Vždy vezu přilbu, nasazenou ji nemám jen u nás v Polabí a do dlouhých stoupáků, jinak pořád a to i přesto, že za posledních nejméně 30 let se nepamatuji na jediný karambol. Celou moji cykloturistickou sezónu (duben–říjen) vystačím s lehoučkým spacákem od Condora (mumie, 0,85 kg, mikrovlákno Thinsulate). Uléhám na slabou skládací karimatku (vlastní „leporelo“, cca 9 mm silná). Stan nevozím, ještě se mi nestalo, že bych neměl kde zdarma přespat. Všude se dobře domluvím a navíc používám vlastnoručně malovanou „dorozumívací“ brožurku, které nelze neporozumět (anaglyfy).

-Václav Forchtner-
Autor (nar. 1930)na kole jezdí od 9 let, do r. 1951 cyklistický závodník, pak PTP nucené práce, později (v důchodu) 4x vítěz cykloturistického přeboru ČR, dálkový cykloturista (v důchodu od r.1990 najel na kole 160 000 km, což představuje přibližně čtyřnásobné objetí zeměkoule), neúnavný a nadmíru zručný vynálezce a zlepšovatel. (Podle Vaškova vyprávění a vysvětlování pro vás sepsal P. Ďoubalík.)