Měla jsem možnost zúčastnit se bikové expedice v USA. Zaměřili jsme se na světoznámé cyklistické traily ve státech Colorado a Utah. Za celý měsíc jsme projeli nespočet nezapomenutelných míst, která mi zůstanou vryta v paměti navždy. Jednou z nejhezčích částí expedice bylo třídenní ježdění a stanování v národním parku Canyonlands v jihovýchodním Utahu.
Na tomto území vznikla před miliony let, vlivem působení řek Colorado a Green river, soustava kaňonů, stolových hor, skalních měst a útvarů. Krajina parku bývá považována za nejúžasnější přírodní výtvor ve Spojených státech. Podrobnosti naší výpravy jsme samozřejmě vyřizovali ještě v Čechách a to přibližně půl roku dopředu. Do všech národních parků v USA si musíte zakoupit vstup (předem přes internet nebo na místě; většinou 5 $ za osobu). Pokud však chcete v parku přespat, musíte si předem vyjednat také povolení. Správa parku vám s předstihem určí místo na přespání.
Čím dříve to zajednáte tím lépe, jelikož je počet míst na spaní omezen pouze na několik desítek lidí za den. Do parku se můžete vydat na vlastní pěst (nedoporučuje se), anebo si zaplatit přes cestovní agenturu průvodce, který se o vás „postará“. V terénní dodávce jede několik kilometrů za vámi a veze oblečení, stany, jídlo a to nejdůležitější, vodu. Nejedná se rozhodně o levnou záležitost, ale musíte si uvědomit, že se pohybujete ve vysokohorské poušti od rána do večera ve třiceti stupních bez vody a stínu (cena za 3 dny je 30 tisíc Kč + zvlášť vstupy do parku). Vždy se můžete spolehnout na jeho podporu, opraví kolo, poradí vám nejschůdnější cestu, může jednoho vás svést atd. Naším průvodcem byl zaměstnanec agentury Rim Tours a nebylo mu co vytknout.
| Pokud už teď víte, že vám tento článek o cykloputování Utahem nestačí, tak se po jeho přečtení nezapomeňte podívat na něco ze stejného soudku – Amerikou na kole: Krásy Utahu. |
První noc v místě Airport B
Jak bylo v úvodu zmíněno, strávili jsme v NP Canyonlands tři dny krásného ježdění. První den jsme vyráželi z proslulého centra bikerů, města Moab. Část cesty, než jsme dojeli k pomyslné bráně národního parku, jsme absolvovali po silnici (asi 30km). Potkali jsme se jen s minimem aut a obdivovali do ruda zbarvené skalní stěny a útvary, které nás obklopovaly. Na hranici parku na nás podle domluvy čekal náš průvodce. Doplnili jsme láhve s vodou a využili možnost stínu za autem. Zbytek dne jsme projížděli nad korytem řeky Colorado river v oblasti zvané Island in the Sky („ostrov v oblacích“).
Po 85 kilometrech jsme dorazili na místo přespání. Pod názvem Airport B se skrývala jedna kadibudka a plocha o rozměrech několika desítek metrů vyznačena kameny. Cesty v parku byly prašné, písek se na nás lepil celé tři dny, ale vody nebylo nazbyt. K mytí nám byl k dispozici malý vandlík, kde bylo na dně vody (samozřejmě bez saponátů). Když vyšly hvězdy, připadali jsme si jako na konci světa, po světlech a lidech ani vidu ani slechu.
95 kilometrů v nesnesitelném vedru, dopingem byla krajina
Druhý den ráno nás probudily pronikající paprsky slunce do krásného dne. Na nebi nebyl snad jediný mráček. Téměř celý den jsme projížděli za ukrutného vedra po hranách kaňonů a kochali se výhledy. Nejkrásnější výhled do širé krajiny nabízel jednoznačně overlook White Crack („bílá trhlina“). Do místa našeho přespání jsme dojeli večer po 95 kilometrech. Tentokrát jsme stanovali v přímé blízkosti Green river, tudíž byla v noci poměrně zima na rozdíl od prvního stanování. Tento den zpětně považuji za nejhezčí z celé expedice.
Třetí den jsme opět vyrazili časně ráno. Po dvou hodinách jsme přejeli hranice národního parku a vydali se zpět do Moabu. Čekalo nás několikakilometrové nepříjemné stoupání zpátky z kaňonu, ale nejhorší následovalo vzápětí. V přímé polední výhni jsme absolvovali Potash Road (potaš=sůl kyseliny uhličité). Nekončící dvacetikilometrovou prašnou cestu alá Crocodile trophy (extrémní bikový závod v Austrálii). Na konci tohoto pekla, jsme si naposledy doplnili vodu od průvodce a vydali se přes skalní útvary Gemini bridges („mosty blíženců“)a Bird („pták“) definitivně do Moabu. Opět zhruba po 95 kilometrech jsme zcela vyčerpaní dorazili zpátky do civilizace.
Za tři dny našeho putování jsme měli v nohou přibližně 300 kilometrů, byli spaření na všech viditelných místech, rudý písek nám skřípal mezi zuby, ale co je nejdůležitější, že jsme si odnesli zážitek na celý život!
- Expedici plánuj v přijatelnou roční dobu (vzhledem k teplotám doporučuji duben-květen nebo září-říjen)!
- Podrobně navrhni trasu expedice a připrav se na denní porci až 100 kilometrů!
- Nastuduj pozorně předpověď počasí, protože zde hrozí prudké výkyvy (ochlazení/oteplení , silné lijáky, které promění celou oblast v jedno řečiště)!
- Vezmi si sebou tolik vody, kolik uvezeš (min. 3 litry, žádný zdroj vody nenajdeš). Dále dostatek jídla, včetně energetických bomb, které tě postaví na nohy. Oblečení do každého počasí (v poušti se mění nečekavě každou chvíli a není se kam schovat). Další důležitou věcí je kapesní lékárnička!
- Měj kolo v perfektním stavu! Všechno potřebné pro opravu musíš vést s sebou.
- Nejezdi mimo značené cesty! Potká tě defekt, v horším případě divoké zvíře.
Seznam jednoduchých pravidel pro podobné expedice - Expedici plánuj v přijatelnou roční dobu (vzhledem k teplotám doporučuji duben-květen nebo září-říjen)!
- Podrobně navrhni trasu expedice a připrav se na denní porci až 100 kilometrů!
- Nastuduj pozorně předpověď počasí, protože zde hrozí prudké výkyvy (ochlazení/oteplení , silné lijáky, které promění celou oblast v jedno řečiště)!
- Vezmi si sebou tolik vody, kolik uvezeš (min. 3 litry, žádný zdroj vody nenajdeš). Dále dostatek jídla, včetně energetických bomb, které tě postaví na nohy. Oblečení do každého počasí (v poušti se mění nečekavě každou chvíli a není se kam schovat). Další důležitou věcí je kapesní lékárnička!
- Měj kolo v perfektním stavu! Všechno potřebné pro opravu musíš vést s sebou.
- Nejezdi mimo značené cesty! Potká tě defekt, v horším případě divoké zvíře.
|
