Nejčastějším jištěním na zajištěných cestách je ocelové lano, které je v intervalech přibližně 3 – 5 m pevně ukotveno ke skále. Kotvení je většinou provedeno tak, že do skály je osazena železná tyč, opatřená na konci okem, jímž ocelové lano prochází.
Nejčastějším jištěním na zajištěných cestách je ocelové lano, které je v intervalech přibližně 3 – 5 m pevně ukotveno ke skále. Kotvení je většinou provedeno tak, že do skály je osazena železná tyč, opatřená na konci okem, jímž ocelové lano prochází. Aby se ocelové lano v oku neposunovalo, bývá lano po stranách oka sevřeno dvěma svorkami, které pro svou šíři okem železné tyče neprojdou. V principu se tedy jedná vlastně o způsob jištění fixním lanem.
Ocelové fixní lano na klettersteigu
Turista nebo lezec je k ocelovému lanu připojen pomocí dvou smyček a karabin, které táhne za sebou připnuté na ocelovém laně. V případě pádu lezec padá tak dlouho, dokud karabina smyčkou spojená s lezcem nesjede po ocelovém laně, a nezarazí se dole o nejbližší pevné kotvení ocelového lana.
Při přechodu přes kotevní bod ocelového lana musí lezec přepnout na nový úsek lana nejprve jednu karabinu, a až jí má bezpečně zapnutou, může přepnout i druhou karabinu z předešlého úseku lana. Díky tomu je při přepínání kotvení lana vždy jištěn, když je během manévru odepnutá jedna karabina, druhá jej jistí.
Zdálo by se, že ohledně jištění na klettersteigu je vše zřejmé a podstata jištění je jednoduchá, a není dál co víc vysvětlovat. Ale naší pozornosti nesmí uniknout jádro problému a velký zdroj nebezpečí. Kde je v systému nějaký dynamický (tlumící) prvek, který bude absorbovat pádovou energii? K pochopení závažnosti tohoto nebezpečí je nutno chápat význam rázové síly a pádového faktoru.
Rázová síla a pádový faktor na zajištěné cestě
Zopakujme si krátce problematiku. Lezec při výstupu nahoru po skále (proti zemské gravitaci) získává polohovou (potenciální) energii. Ta se při pádu mění na energii pohybovou (kinetickou). A ta se při zachycení pádu mění na práci. Smyčka se při zachycení pádu napíná, roste v ní síla, která je maximální při zastavení pádu. A tato síla se nazývá rázová síla, a udává se v Newtonech (N).
Naproti tomu pádový faktor nemá žádné jednotky, není to fyzikální veličina. Pádový faktor ( f ) je poměr mezi celkovou délkou pádu, a užitou délkou lana, které pád zadrželo. Někdy se vyjadřuje zlomkem f = h / l , kde h je hloubka pádu, a l užitá délka lana, které pád zachytilo. Vyjadřuje míru tvrdosti, nebo měkkosti, nárazu, který vznikne při zachycení pádu do lana. Větší pádový faktor znamená, že na padajícího bude působit velká rázová síla, a naopak menší pádový faktor znamená působení menší rázové síly.
Lezec na klettersteigu je na tom v jednom ohledu špatně. Jeho „lanem“ je vlastně ona smyčka, kterou je připojen k ocelovému lanu. Tato smyčka je však velmi krátká. Tak krátká, že sama o sobě nemá praktickou tlumící schopnost. Nemá tlumící schopnost na to, jak dlouhý pád může na klettersteigu nastat. Vždyť vzdálenost mezi jednotlivými kotveními ocelového lana může být okolo 5 metrů . Spadne-li lezec, připojený k ocelovému lanu smyčkou o délce 1 m , od horního kotvení, tak poletí 5 metrů dolů k dolnímu kotvení, a pak ještě o 1 metr délky smyčky níž pod dolní kotvení. Celkem pád 6 metrů . A zachytí ho smyčka o délce 1 metru . V tomto případě f = 6 / 1 = 6. Pádový faktor 6! To je vážné. V desetině vteřiny, kdy dojde k zaražení pádu, bude na člověka působit ohromná síla, která může dosáhnout až hodnoty přes 2000 daN (to zhruba odpovídá tíze 2 tun!). Člověk je tedy velmi ohrožen vážným zraněním.
Aby se působení této síly na člověka snížilo, je naprosto nezbytné do jištění zakomponovat tlumící prvek. K tomu účelu se používá tlumič pádů, někdy také nazývaný klettersteigová brzda. Existuje několik typů těchto tlumičů, ale všechny v podstatě fungují na stejném principu, a to na protahování lanové smyčky otvory v tlumiči. Tato práce absorbuje většinu pádové energie, navíc bude rozložena do mírně delšího časového úseku. To vše následky pádu zmírní na únosnou mez.
Tlumič, většinou kovový výlisek, má v sobě různé otvory, jimiž se proplete lanová smyčka, a ta se nechá v úseku mezi tlumičem a uzlem, kterým je připevněna k úvazu, volně prověšená zhruba v délce 1 m . Tlumič se rovněž přidělá k úvazu. Při pádu se pak lanová smyčka začne otvory tlumiče protahovat, dokud do sebe tlumič nenatáhne celý onen 1 m prověšené části smyčky pod tlumičem. Tření lanové smyčky vpletené do otvorů tlumiče tak absorbuje část rázové síly, a ztlumí pád. Na tomto jednom principu však existují dvě možnosti sestavy. První se nazývá „Y“, druhý se nazývá „V“.
Sestava “Y”
Nazývá se tak proto, že svou konstrukcí připomíná písmeno „Y“. K úvazu je uzlem připevněna smyčka. První 1 m – 1,5 m smyčky je prověšeno, pak je smyčka vpletena do tlumiče, který je připevněn k úvazku, a za tlumičem se rozdvojuje, a oba konce jsou opatřeny karabinou. Velikou výhodou tohoto systému je, že člověk s ním může spadnout i když má na ocelovém laně karabinami zapnuté obě smyčky zároveň. Druhá smyčka s druhou karabinou tak zálohuje tu první. Tento systém se doporučuje.
Improvizovaná sestava Y z lanových smyček a její připojení ke kombinovanému úvazu
Sestava “V”
Nazývá se tak proto, že svou konstrukcí připomíná písmeno „V“. K úvazu je připevněn tlumič, jímž je protažena zhruba 2 m dlouhá lanová smyčka na koncích opatřená karabinami. Tlumič se nachází uprostřed smyčky. Na ocelové lano se musí (!) cvakat jen jedna smyčka, druhá se ponechá volně viset, nebo se cvakne do poutka na sedáku či jistícího oka na sedáku. Při pádu se právě tato volná, nepoužitá smyčka vtáhne do tlumiče. Nevýhodou tohoto systému je, že v případě pádu jsme připojeni k ocelovému lanu jen jednou smyčkou s jednou karabinou, tedy nám chybí záloha.
U obou systémů je nutno po pádu z tlumiče vysoukat vtaženou část smyčky ven, aby při dalším pádu byla znovu připravena část smyčky na vtažení do tlumiče.
Klettersteigová souprava (tzv. klettersteig-set)
Na trhu EU smí být prodávány nebo jinak na trh dodávány pouze klettersteigové tlumiče, které odpovídají normě EN 968. Pro uživatele nejpodstatnější zásadou této normy je nutnost, aby smyčky do tlumiče navlékl výrobce. Důvodem je kompatibilnost smyčky a tlumiče, aby byla zaručena správná funkčnost. Na průtažnost smyčky skrz otvory v tlumiči má totiž velký vliv průměr smyčky a její ohebnost. Vzájemné vyladění tak, aby pak systém odpovídal technickým podmínkám normy, především požadavku na míru tlumení, není jednoduché a je ponecháno na výrobci.
Normovaná klettersteigová souprava
Mnozí výrobci pak hned i opatřují konce smyček karabinami. Oka na smyčkách mohou být udělána pomocí uzlů, nebo šitým švem. Protože každý uzel se nakonec může rozvázat, bývá za bezpečnější považován šitý šev. Smyčky mohou být kulatého průřezu, anebo kombinované tak, že v tlumiči je smyčka kulatého průřezu, která pak přechází v ploché popruhy.
Karabiny použité pro jištění na klattersteigu musejí být také speciální. Jejich parametry určuje norma EN 12275, která stanovuje jejich nosnost na 25 kN v podélném směru, a 7 kN v příčném směru, tedy výrazně vyšší, než u standardních karabin. Jsou označeny písmenem „K“ v kroužku. Na karabinách není radno šetřit, ať mají co největší nosnost. Při zachycení pádu jsou totiž nezvykle namáhány bočním lomem, což není příznivé. I proto je dobré mít systém „Y“, kde se karabiny zálohují.
Karabiny „K“ určené pro klettersteig
Karabiny musí mít možnost být k oku smyčky připevněny tak, aby bylo zabráněno posunu karabiny v oku. Nejčastěji se to řeší tím, že se ke karabině dodává drátěná svorka, která fixuje oko smyčky na požadovaném místě karabiny. Rovněž musí být karabiny opatřeny nějakým systémem, který při zatížení karabiny bude bránit samovolnému otevření zámku karabiny. Nejběžnějším řešením jsou pojistky zámků. Je vyloženě výhodné, aby byly automaticky uzavíratelné. Ohromně to šetří práci. Oproti tomu ručně šroubovací pojistky zámků svádějí k tomu, se na tuto titěrnou práci „vyfláknout“, což nás může ohrozit.
Fixace karabiny svorkou
Při koupi karabiny bychom měli zohlednit, kdo s karabinou bude zacházet, například děti nebo ženy mají menší dlaně, je třeba si vybrat takovou karabinu, která dobře sedne do ruky a dobře se nám s ní pracuje. Nepodcenit to, během výstupu ji budeme otevírat nespočetněkrát, tak ať nás „otravná karabina“ nenutí zanedbávat její připínání a riskovat nejištěný postup.
Úvazy a jejich spojení s klettersteigovou soupravou
Na zajištěné cestě je doporučeno používat tzv. kombinovaný úvaz (vzniká spojením samostatného sedacího a prsního úvazu), nebo tzv. celotělový úvaz. Pro připevnění klettersteigové soupravy bychom měli výhradně použít ten způsob, který doporučuje výrobce soupravy.
Možností, jak to výrobce bude řešit je několik. Někteří výrobci k tlumiči přidělávají do okruhu sešitou nosnou smyčku z plochého popruhu, kterou si k úvazu můžeme připevnit pomocí prusíku. Další možností je použít tzv. mailonku, což je zvláštní druh karabiny se šroubovacím zámkem, a její nosnost v příčném směru ať není menší než 10 kN.
V neposlední řadě je možnost přivázat si tlumič k úvazu pomocí smyčky s uzly. Je nutno použít kvalitní, dostatečně nosnou smyčku, buď plochý popruh s minimální nosností 15 kN, nebo kus lanové smyčky o průměru alespoň 9 mm.
Jistící prvky klettersteigu
Jak už bylo hned v úvodu řečené, nejčastějším jistícím prvkem na klettersteigu je masivní ocelové lano. Toto lano má obecně charakter fixního lana, a jako jistící prostřekdy, které jsou ukotveny do skály, slouží masivní kovové kolíky, které jsou osazeny do vyvrtaných otvorů ve skále. Mimo to se zde mohou také vyskytovat kovové žebříky, kramle, stupací kolíky, visuté lávky, atd. Podle charakteru těchto předměrů mohou tyto sloužit také jaké jistící prostřekdy, podmínkou je, aby byly opatřeny nějakým okem nebo konstrukcí tvořící uzavřený okruh, ke kterému je možné připojt karabinu od jistící smyčky (občas takto k jištění poslouží typicky právě kramle nebo žebřík).
Ocelové fixní lano je však hlavní jistící prvek. Existují dvě základní metody, jak toto lano instalovat v terénu, což má potom i vliv na jeho používání. Jsou to a) přímé pevné lano, b) prověšené volné lano.
Přímé pevné lano se používá především ve starších oblastech výskytu klettersteigů, jako je v Rakousku, Itálii (Dolomity) a v Německu. Ocelové lano je v tomto případě mezi jednotlivými kotevními body napnuté a vedené co nejpříměji. Výhodou je, že po laně se dobře šplhá rukama, což vede k tomu, že do skály se pak už kromě lana nemusí až tak moc osazovat jiné kovové prvky, a skála mimo výskyt lana často působí přirozeně a přírodně (samozřejmě kromě obtížných míst, kdy je nutné dodat umělé kovové stupy). Ovšem nevýhodou v tomto případě osazení lana je, že karabina na jistící smyčce klettersteig-setu se v případě zatížení láme bočním lomem o kovový kolík kotevního bodu. Sice karabiny na klettersteig jsou normované na silnější zatížení, jsou robustní, ale charakter lomu je v tomto případě přeci jen nepříjemný, a zlomení karabiny nelze vyloučit (proto upřednostňovat sestavu „Y“ klettersteig-setu, kde jsou karabiny dvě a vzájemně se zálohují).
V případě zachycení pádu na ocelovém laně přímé pevné konstrukce je karabina namáhána bočním lomem. Šipka ukazuje místo, kde může dojít k prasknutí karabiny.
Prověšené volné lano problém řeší tak, že lano je před kotevním bodem prověšené do oblouku (ohybu), takže karabiny jistící smyčky klettersteig-setu jsou v případě pádu zatíženy v podélné ose, kdy má karabina maximální nosnost. Ovšem po volném, plandajícím laně prakticky nelze šplhat rukama, neboť je to zoufale nepohodlné a namáhavé. Proto jsou cesty takto zajištěné prověšeným volným lanem více osazené kramlemi, stupacími kolíky, takže člověk pak pomale nesáhne na skálu a neustále leze jak po žebříku. Tato konstrukce ocelového lana se používá v oblastech, kde k rozvoji klettersteigů došlo později, především ve Francii a Švýcarsku.
Konstrukce ocelového lana na klettersteigu a vliv na zatížení karabiny – vlevo: přímé pevné lano – vpravo: prověšené volné lano
Oba dva typy konstrukcí je samozřejmě možné vzájemně kombinovat, kdy se v terénu osadí dvě ocelová lana, po jednom pevném přímém se šplhá, a druhé prověšené volné slouží jen k jištění. Ovšem vzrůstají tím finanční náklady na zbudování klettersteigu, takže takových případů zatím není mnoho.
Dvě ocelová lana zajišťující trasu klettersteigu
Další jistící techniky na klettersteigu
V případě, že si potřebujeme během lezení na klettersteigu odsednout do úvazu, ať už proto, že jsme unavení a došly nám síly, nebo potřebujeme na někoho počkat či se z jiného důvodu zastavit, a zrovna se nenalézáme u kotevního bodu, do kterého bychom zapnuli karabinu jistící smyčky klettersteig-setu, je tu ještě možnost použít zafixování karabiny jistící smyčky přímo na ocelovém laně. Jedná se vlastně o užití Prohaskova prusíku. Ten uvážeme tak, že jistící smyčku vzestupně ovineme okolo ocelového lana, a na závěr její karabinu procvakneme přes ze zdola přicházející pramen jistící smyčky klettersteig-setu. Počtem ovinutí můžem regulovat míru schopnosti utažení, čím více ovinutí, tím se bude Prohaskův prusík lépe utahovat, ale zase také trochu hůře povolovat. Na kvalitu utažení mají vliv vlastnosti smyčky, především její tuhost. Pro různé typy klettersteig-setů od různých výrobců mohou být tyto vlastnosti rozdílné, proto je potřeba si u svého klettersteig-setu tuto metodu nejprve v klidu vyzkoušet a najít optimální počet ovinutí, které zajistí správnou funkčnost.
Zafixování karabiny jistící smyčky klettersteig-setu na ocelovém laně
Toto zafixování karabiny jistící smyčky na ocelovém laně je však před zatížením potřeba pozorně prověřit, nelze se k tomu chovat jak k nějakému bolkantu. Utažení prusíku je potřeba během zatěžování kontrolovat, kvalita utažení vždy závisí na vlastnostech komponentů, jako je tloušťka ocelového lana, jeho povrch a s tím spojené tření, tuhost smyčky klettersteig-setu, apod. Zkrátka je potřeba prusík zatěžovat pomale a pozorovat, že se během zatěžování utahuje a drží pevně na ocelovém laně.
Další možností, jak se fixně zajistit na ocelovém laně mimo jeho kotvení, je použít některý ze speciálních blokantů určený na ocelové lano.
Blokant HangOn určený na ocelové lano klettersteigu
Tomáš Kublák, autor internetové učebnice Horolezecká metodika.
