Trio horolezců se v létě pokusilo o jednu z nejhezčích hor na světě, peruánskou Jirishancu (6126 m). Jaké pocity má mladá vycházející hvězda z Německa Michi Wohlleben několik měsíců po expedici?
Trio lezců z Německa Michi Wohlleben, Arne Bergau a Hannes Jähn se loni vydalo na desátou nejvyšší horu Peru – Jirishancu. Jako výstupová cesta byla zvolena strašidelně vypadající jihovýchodní stěna. To je přesně ten typ stěny, kterou vidíte na fotkách a řeknete si „masakr“.
Jenže přesně tohle horolezce přitahovalo. Pro dvaceti dvou letého Michiho Wohllebena to mohl být další působivý „zářez“ na paži. Kromě jiných úspěchů se mu podařilo v roce 2011 vylézt severní stěnu Eigeru a to za 5 hodin a 10 minut. Ve svých dvaceti letech se stal nejrychlejším Němcem na Eigeru.
Jihovýchodní stěnou na Jirishancu poprvé vylezli Japonci v roce 1973. Nutno však dodat, že jejich obléhání hory trvalo neuvěřitelných 49 dní.
Michi, nedosáhl jsi vrcholu Jirishanca. Jsou pro tebe vzpomínky na tuhle expedici bolestivé?
Už ne, ale jestli mám být upřímný, několik týdnů po expedici mě to trápilo. Bylo za tím tolik úsilí a nákladů, potom je těžké se s neúspěchem srovnat. Je to přirozené, že je člověk chvíli frustrovaný.
Po expedici jsi použil slovíčko „selhání“. To se zdá být trochu negativní shrnutí.
Když plánujete podnik jako tento, musíte také počítat s tím, že nebude všechno fungovat. Jako horolezec si však musíte stanovit cíle a chtít je dosáhnout. I když jsme se dostali do výšky 6000 metrů, stěna byla za námi a od vrcholu nás dělil jen firnový hřeben, tak nás to stále nutí se vrátit. Samozřejmě preferuji stanout na vrcholu!
Ale bezpečnost je prioritní
Absolutně. V podstatě expedice není úspěšná jen tehdy, pokud je člen týmu zraněn nebo se v nejhorším případě nevrátí domů živý. Tak jako se to stalo nedávno na Broad Peaku, po úspěšném zimním prvovýstupu se dva Poláci stali nezvěstnými při sestupu. Dosažení vrcholu je k ničemu, pokud se nevrátíte domů.
Jak jsi se cítil, když jsi viděl film o shrnutí expedice?
Cítil jsem se dobře, velmi dobře. Koneckonců byly to skvělé časy. Tým spolupracoval velmi dobře, ale byly to i těžké chvíle. Jsem moc rád, že jsem se vrátil dolů v jednom kuse. Ale když se dívám na ty fantastické fotky, najednou je mi jasné, jak mě ta hora a cesta stále fascinují. Jednoho dne si dokážu představit další pokus o Jirishancu. Máme teď více zkušeností, to by měla být zřetelná výhoda při dalším pokusu. Mám-li být upřímný, jsem úplně motivován pro další pokus.
Na vašich facebookových stránkách jsem četl, že jste před expedicí byli velmi aktivní. Soul, Sicílie, Patagonie, …
V Soulu jsem byl na „Salewa Rock Show“. Na Sicílii jsem volně přelezl fantastickou cestu „Hystrix“ (250 m, 8a+). To bylo dobré. V Patagonii však nešlo vše tak hladce. Naučili jsme se tam, co znamenají tvrdé podmínky. Takže odtamtud nemám mnoho úspěchů. S tím nemůžu být úplně spokojen.
Cítíš ve svých 22 letech nátlak od sponzorů? Nebo vyvíjíš tlak sám na sebe? Očekáváš od sebe hodně?
Od sponzorů žádný nátlak necítím – cíle si stanovuji sám, vlastně nedostávám se pod žádný tlak. Je to více o tom, že tyhle projekty chci opravdu dělat.
Je zřejmé, že tenhle „neúspěch“ je dobré téma pro zdokumentování. Krásný film o expedici Jirishanca to dokazuje.
Lidé se kromě úspěchů hodně zajímají také o neúspěchy. Jen musíš ten neúspěch podat správným způsobem. Jedna věc by však měla být jasná: Nechodím na hory, aby se mi dostalo pozornosti médií. Především uspokojuji svoji vášeň.
Teď už si vychutnejte zmiňované video…
S využitím planetmountain.com, michiwohlleben.de
