Jeskyně pro archeology, kde žili lovci mamutů

Po pradávném zavalení vchodů byly první prostory objeveny znovu v roce 1826 (dle jiného zdroje 1828) při lámání kamene. Po letech rabování krápníků divokými návštěvami byly jeskyně před koncem 19. století poprvé odborně prozkoumány a posléze i turisticky zpřístupněny, v roce 1911 dostaly elektrické osvětlení.

Jeskyně vytvořily dávné toky a prosakující vody ve vápencích značně porušených četnými zlomy na geologicky živé linii. To se projevuje i na nevšední modelaci a značné členitosti podzemních prostor. Estetický zážitek umocňují četné krápníkové útvary, například 2,4 m vysoký stalagmit Mumie nebo krápníkové scenerie Panenské jeskyně. Po objevení krápníků na trzích v Olomouci se o jeskyně začal zajímat vídeňský archeolog Josef Szombathy, který v nich poprvé kopal v roce 1881. Jeho bohaté archeologické a paleontologické nálezy pak inspirovaly řadu následovníků. Počátkem 21. století byly Szombathyho nálezy znovu odborně prozkoumány a vyhodnoceny moderními metodami.

Značné množství zvířecích kostí včetně opracovaných, přes sto kostí lidských, pracovní i lovecké nástroje potvrdily, že Mladeč byla sídlištěm lidí aurignacké kultury již před více než 31 tisíci lety a je tak dosud nejstarší prokázanou populací moderních lidí Homo sapiens sapiens (nazývaný též podle francouzského naleziště člověk cromagnonský) ve střední Evropě a patrně nejsevernější stanicí těchto lidí, migrujících z jižních oblastí k severu do prostor osídlených ještě neandertálci. Archeologické nálezy doplňuje také značné množství kostí zvířat z období teplejších výkyvů poslední doby ledové s řadou dnes již vyhynulých druhů.

Pohodlnou prohlídku jeskyně s mimořádně členitými a efektně modelovanými prostorami a s estetickými sceneriemi bohaté krápníkové výzdoby doplňují dioramata ze života pravěkých obyvatel a archeologická expozice ve vstupní budově.

Archeologické nálezy v Mladečských jeskyních

Podnětem k výzkumu jeskyní byly četné nálezy, vynášené dobrodružnými návštěvníky v 19. století. Vídeňský archeolog Josef Szombathy započal své vykopávky v letech 1881 – 1882 převratnými objevy. Na něj navázali J. Knies, J. Smyczek, J. Skutil a J. Jelínek. Většina jejich nálezů však byla zničena při požáru zámku v Mikulově na konci 2. světové války. Poslední zhodnocení Szombathyho nálezů z vídeňského depozitáře provedl americko-rakouský tým pod vedením antropoložky M. Teschler-Nicolové (2005 a 2007). Vykopávky z Dómu mrtvých a z několika již neexistujících malých slují poskytly přes stovku lidských kostí mužů, žen i dětí. Patrně nejvýznamnější jsou torza řady lebek či kosti se stopami kanibalismu.

Mezi četnými artefakty z pazourku, jaspisu, kostí či parohů jsou zvlášť pozoruhodné zejména protáhlé hroty oštěpů vybroušené z kostí, nazývané „hroty mladečského typu“ (až 28,8 cm dlouhé) a přívěsky z 22 zubů zvířat, které jsou provrtány a byly součástí náhrdelníku. Jsou jedním z nejstarších dokladů lidského zdobení.

Datování stáří lidských pozůstatků pomocí analýzy hmotnostní spektrometrie potvrdilo starší názory, že se jedná o příslušníky aurignaciénské kultury z období mladšího paleolitu, lidi druhu Homo sapiens sapiens, stáří více než 31 tisíc let. Velké množství vykopaných zvířecích kostí dokumentuje také složení fauny v tehdejší době teplejších výkyvů poslední doby ledové. Z hlavních druhů je to pratur, zubr, polární sob, jelen evropský, los, medvěd jeskynní, nosorožec, mamut, kůň, lev jeskynní, vlk, liška polární, jezevec, bobr, vyskytly se i kosti ptáků. Z drobné fauny hojně krtek, netopýři, rejsek, křeček, myšice křovinná a velké množství kostí hadů a ulit plžů.

První prostory Mladečských jeskyní byly po objevu nazývány Bočkova díra. J. Szombathy, jehož výzkum podporoval majitel panství, je publikoval pod názvem Fürst Johanns Höhle. První veřejné prohlídky jeskyní organizoval na přelomu 19. a 20. století A. Nevrlý. Roku 1911 jeskyně koupila Krajinská muzejní společnost v Litovli, která velkoryse provedla jejich rozsáhlou úpravu, elektrické osvětlení a postavila restauraci s noclehárnou. Od 2. světové války jeskyně prošly správou několika státních organizací, od roku 1991 se o ně stará organizace státní ochrany přírody, nyní Správa jeskyní České republiky. Chyby předchozích správců a jejich necitlivé zásahy z velké části napravila poslední rozsáhlá rekonstrukce návštěvní trasy a úprava jeskyně v roce 2003, která mnoha prostorám vrátila přírodní ráz a estetickou úroveň.

Mladečský kras

Kras v okolí Mladče tvoří izolované ostrůvky devonských vápenců, které vystupují z podloží nekrasových hornin spodnokarbonského stáří Bouzovské vrchoviny na tektonicky nestálé zlomové zóně Hané, překryté terciérními a kvartérními sedimenty údolí Moravy. Geneze vápenců je shodná se vznikem usazenin dalších krasových oblastí střední Moravy a Moravského krasu.

Mladečské jeskyně jsou dosud nejrozsáhlejším jeskynním systémem Mladečského krasu. Na jejich vzniku a vývoji se podílela eroze dávných toků i korozní působení prosakujících vod společně s tektonickým neklidem této zlomové oblasti. Hydrografie území je komplikovaná, hluboké zvodnělé zóny se v pruzích vápenců táhnou od Javoříčského krasu až do povodí Moravy. V Mladečském krasu se na ně váže několik ponorů i aktivní Řimické vyvěračky. Statická jezera, korelující s hladinou nedaleké řeky Moravy, vystupují také v nejhlubších částech Mladečských jeskyní.

Průběh podzemních prostor ve třech hlavních směrech a třech výškových úrovních ovlivnila tektonická stavba zvrásněných vápencových vrstev a její četné zlomy. Prostorné dominantní síně spojují převážně úzké vysoké chodby vzhůru se zužující, přecházející do puklin a komínů. Na křížení zlomů a v oslabených zónách docházelo k řícení stropů a prostory se zaplňovaly sutí. Jeskyně jsou charakteristické rozměrnými skalními kulisami, často perforovanými přepážkami a pilíři. Na několika místech vedou k povrchu vysoké, skalními bloky a balvany uzavřené komíny. Detailní modelace stěn a stropů dokládá průběh i období stagnace podzemních vod, které se nyní objevují pouze v dosud málo poznaném spodním patře. Sintrové útvary, převážně náteky, stalaktity a stalagmity, se vyskytují pouze v některých prostorách, kde však tvoří bohaté a velmi estetické partie. Příkladem je Nová jeskyně nebo 2,4 m vysoký stalagmit Mumie.

Správa jeskyní České republiky zajišťuje ochranu, péči a provoz všech zpřístupněných jeskyní České republiky, sídlí v Průhonicích u Prahy a je státní příspěvkou organizací pod Ministerstvem životního prostředí. Mnoho dalších informací o jeskyních, otevíracích dobách a vstupném najdete na webových stránkách www.caves.cz a www.jeskynecr.cz.