Jediná města, která mě baví, jsou ta skalní – Tiské stěny + VIDEO

Jediná města, která mě baví, jsou ta skalní – Tiské stěny + VIDEO

Pokud patříte mezi turisty, cestovatele nebo horolezce, kteří ihned po příletu co nejrychleji opouští civilizaci a utíkají do přírody, tak nemusíte mít obavy, že vám ze slova „město“ v tomto článku naskočí husina. Tiské stěny jsou úplné jiným šálkem kávy!

Poloha a vstupné

Tiské stěny se nacházejí v nejzápadnější části Labských pískovců, tedy západní část naší země blízko obce Tisé. Jedná se o přírodní památku. Skály jsou přístupné celoročně, takže kdykoliv můžete vyrazit. Doprava do obce Tisé je velmi jednoduchá, protože leží nedaleko dálnice mezi Drážďany a Ústí nad Labem.

zdroj: wikipedia, foto: Frantakrivan, licence: Creative Commons

Ohledně vstupného byl v roce 2006 – 2011 poměrně táhlý spor, který nakonec skončil navýšením na současných 30 Kč za dospělého. Děti do 15 let mají vstupné poloviční. Celý problém je přehledně sepsán tady. Jedná se o zajímavé počteníčko.

Prohlídka a popis

Procházet se skalním městem je snadné díky turistickému značení, které začíná už v obci (červená značka) a upravenému chodníku. Do roku 1918 byl přístup možný pouze s průvodcem.

Pískovcové věže mají až 70 metrů. Kromě věží v oblasti najdete spoustu útvarů, které vám budou připomínat zvířata nebo obličeje, což je pro pískovec typické (viz Adršpašské skály). Podobizny slonů vás přivítají hned u pokladny.

Ale věže a zvláštní tvary nejsou to jediné, co můžete očekávat. Úzké soutěsky, obloukové brány, vrstevní jeskyně, vyhlídky nebo převisy jsou tady samozřejmostí.

Krátké video pro představu

Turistům jsou k dispozici dva prohlídkové okruhy podle toho, do jaké části tiských stěn se chcete vydat. Jedna se nazývá Velké TS (19 skalních útvarů) a druhá Malé TS (56 skalních útvarů), obě pak spojuje naučná stezka. Nedaleko místa, kde se okruhy propojují, najdete turistickou chatu, kde se můžete ohřát a občerstvit.

zdroj: wikipedia, foto: Frantakrivan, licence: Creative Commons

Vypráví se, že právě sem uprchl z revoluční Francie šlechtic jménem Leduquin, který si s sebou přinesl celý rodinný poklad a kdesi ve skalách jej zakopal. V divokém labyrintu soutěsek a chodeb však ono místo nikdy znovu nenašel, a tak marně bloudil skalami, až se z toho pomátl na rozumu. Jako blouznivec potom chodil po okolí a za stravu léčil sedlákům dobytek. Jeho poklad prý dodnes střeží skalní skřítkové, kteří ho nikomu nechtějí vydat. Hledače pokladů lákají do odlehlých a nebezpečných míst modrými plaménky – bludičkami a těm zvlášť neodbytným hledačům tajně sypou do kapes bludné koření. Takto obdarovaný člověk pak už ze skalního bludiště cestu nikdy nenajde.

Zdroj: tisa.cz

A co lezci?

Říká se, že na lezení písků je ideální teplota kolem 10 °C kvůli tření, respektive aby se vám nepotily ruce. Tyhle ideální teploty asi na nějaký čas skončily, takže lezce moc ve skalních městech neuvidíte, ale je to tady pro ně učiněný ráj, i když se už řešilo úplné zastavení lezecké činnosti v celé oblasti. Snad to tak nedopadne Usmívající se.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: