Jarní lezení na Sicílii

Oblast je rozdělena do tří částí pojmenovaných podle nejbližších městeček – San Vito Lo Capo, Custonaci a Castelluzzo. Celé pobřeží zde lemuje vápencový masiv, který (se) krásně drží a vytváří tak možnosti pro cesty všech obtížností. První jištění byla zakládána právě nedaleko městečka San Vito, kolem dnešního lezeckého kempu El Bahira, dnes je tu ale cest spousta a každým rokem přibývají nové. Pro snadnější orientaci nelze než doporučit průvodce, my jsme měli starší vydání Di Roccia di Sole – Climbing in Sicily. Stačil, ale nutno říct, že novějších cest, které v něm ještě nebyly zanesené, bylo poměrně dost. Pokud tedy chcete vždy znát obtížnosti cest, chce to spíše novější vydání, třeba Sicily Rock nebo Sportclimbing in Sicily (k dispozici i jako aplikace do mobilu).

Z města do skal

Městečko San Vito leží hodinu cesty od letiště v Trapani a na druhou stranu také hodinu a půl od letiště v Palermu. V obou městech si lze pronajmout auto nebo využít autobusovou dopravu. Pokud se ubytujete v kempu El Bahira a cílem vaší cesty je pouze lezení v této části ostrova, pak auto potřebovat nebudete. Většina sektorů je vcelku pohodlně přístupná od kempu, nákup a zmrzlinu obstaráte v nejbližším městečku. Nutno ale poznamenat, že nejen oblast San Vita stojí na Sicílii za vidění (a za vylezení) a byla by škoda nenavštívit alespoň některé přírodní rezervace jako například pohoří Madonie. Nejen na pobřeží jsou pak místa, kde se dá spát i na divoko, ze zkušenosti mohu říct, že jsme nikde na Sicílii neměli velký problém se na noc někam „zašít“ s přestavěnou dodávkou.

A co počasí?

Léto na Sicílii nechme přímořským povalečům a vyrazme raději na jaře či na podzim, v listopadu se tu dokonce koná San Vito Climbing Festival (www.sanvitoclimbingfestival.it). My jsme začali s lezením v San Vitu začátkem března, kdy už méně prší a je tepleji, děti méně držkují a skála je suchá. Při případných přeháňkách se pak dá lézt v jeskyních, kterých je v masivu několik. Začátkem června už nám naopak bylo poněkud teplo, někteří chladnomilnější jedinci stávkovali a tvářili se kysele. Kromě teplot stoupá na léto i počet koupajících se turistů a také některé ceny. Například přímo El Bahira má jiné ceny za ubytování pro lezce mimo turistickou sezónu. Pro zajímavost, El Bahira nabízí i možnost spaní pod širákem (respektive pod pergolou), která je bezkonkurenčně nejlevnější variantou „ubytování“.

Cesty a jištění

San Vito je relativně mladá sportovní oblast dobře zajištěná nýty a borháky, která začala vznikat v roce 2004. Cest tu najdete kolem tisícovky ve zhruba 30 sektorech, v některých se hodí  70 metrové lano. Do většiny sektorů se dá dostat vcelku příjemnými cestičkami, které se klikatí na jaře rozkvetlým a celoročně hojně bodlinatým porostem. My jsme ocenili i dobrou přístupnost a rovnější terén kolem hlavní oblasti San Vito (např. sektor Pineta), kde si děti mohli bezpečně hrát na dohled. Fajn je i poměrně velká variabilita obtížností, najdete tu cesty kratší, delší, vícedélky i jednodušší cesty pro děti, a to často i v jednom sektoru. Například v oblasti Salinella Camping najdete cesty za 4a (např. pouhých osm metrů dlouhou Sneezy v sektoru Pineta), ale také cesty jako Red Allert za 7c. Všude poměrně ostrý, ale nedrolivý vápenec.

Odpočinek aneb nejen lezením je člověk živ

…zvlášť když s sebou tahá děti, že… Pak je dobrou strategií vyrazit do skal dopoledne, kdy je tu častěji stín a odpoledne využít některou z malých písečných pláží schovaných mezi útesy. Sicílie má krásné moře a pláže, bohužel se ale na většině ostrova válejí odpadky všude mimo rezervace a echt turistické lokality. Nutno říct, že pláže a zálivy kolem San Vita jsou nečekaně čisté.

Pokud vás odpočinek u moře neláká, na loukách pod skalami se parádně běhá a určitě stojí za to přibalit běžecké boty k lezečkám. Síť vyšlapaných cestiček vede až k rezervaci Monte Cofani, kde je možné oběhnout Mt. Cofano (2162 m) po úbočí nebo vyrazit na vrchol. Pravděpodobně potkáte jen stádo ovcí v doprovodu ovčáckých psů. Ovčáka jsme nikdy nepotkali, ale psi hnali ovce každé ráno po pobřeží směrem k San Vito a odpoledne zpátky.

Nedaleko je pak známá a vyhledávaná rezervace Zingaro, kterou by byla škoda nenavštívit, a to i přes hojný počet turistů. Lidem se dá docela úspěšně utéci, pokud vyrazíte od pobřeží, kudy vede hlavní trasa, nahoru do centra rezervace, do kopců. Tam budete víceméně sami jen s krásnými výhledy na moře a se zelenými koberci kolem.

San Vito Lo Capo je jedno z nejkrásnějších míst na Sicílii, kterému se vyrovnají jen některé málo frekventované přírodní rezervace ve vnitrozemí ostrova. Když večer člověk sedí na pobřeží nebo na kopcích nad mořem, do kterého zvolna zapadá slunce, poslouchá šumění vln a bolí ho ruce z lezení, nohy z běhání a v uších má vodu, pak je mu zkrátka fajn. 🙂