Jaký hřeben Alp nese přízvisko: „schody do bílého nebe“?

Jít tam tehdy, když by nikdo jiný nešel!

Právě tímto heslem se řídila dvojice Toni Mosshammer (AUT) a David Kreiner (AUT), kteří se na hřeben vydali v zimních podmínkách. To je Biancograt v zajetí nízkých teplot a sněhových převějí, které dělají výstup velmi nebezpečným. Na bezpečnosti a pohodě moc nepřidá ani to, že slunce svítí pouze 8 hodin a nástup na hřeben je kompletně zasypán vždy čerstvým prašanem.

Jak už jste mohli vycítit, tohle není prázdninové VHT, ale regulérní horolezecký výstup, který ztěžuje několik faktorů včetně hlubokého sněhu a jeho prošlapávání. Právě od toho byl v týmu David, který je zlatý olympijský medailista z Vancouveru v disciplíně severská kombinace (běh a skoky na lyžích). Sám o sobě říká, že jeho nohy jsou jako dva nákladní vlaky jedoucí na plný plyn a jednou z jeho dovedností je vydržet dlouho vzhůru . Na prošlapávání stopy si snad nemůžete přát lepšího parťáka.

Druhou půlku týmu, tu technickou, tvořil Toni, který pracuje již mnoho let jako kvalifikovaný horský vůdce. Jak už asi tušíte, první část, a sice přístup k hřebeni hlubokým sněhem, vedl David a při nástupu na hřeben samotný převzal otěže Toni.

Jednoho lednového rána…

Když Rakušané přijeli do výchozího bodu, kterým je městečko Pontresina (1805 m), přivítala je teplota -15 °C. Když se ptali, jaké podmínky na hřebeni panují, odpovědi se jim nedostalo, protože tam v poslední době nikdo nebyl.

Nedá se nic dělat, Toni a David musí vzít zimní průzkum na sebe, takže nemarní čas, nasazují lyže a nahazují těžké batohy vstříc dalšímu záchytnému bodu chatě Tschierva (2573 m). Právě teď je ta chvíle, kdy je Toni velmi rád, že se na tohle dobrodružství vydal s olympijským šampionem, protože brodit se sněhem s 20 kilovým batohem to je ukrutná dřina.

Po hodině a půl, což je sám o sobě obdivuhodný výkon, docházejí k chatě, ze které život vymizel s prvním sněhem. Zárukou, že je to opravdu dávno, jsou kvanta této studené bíle hmoty všude kolem. Chata poskytuje dokonalé útočiště pro přečkání noci, zvlášť když rtuť teploměru klesla na -20 °C.

Je čas jít do nebe!

Budík zvoní do absolutní tmy. Slunce má ještě pár hodin čas. To však neplatí pro naši odvážnou dvojici, která se musí rychle sbalit, nasnídat a vyrazit náročným terénem k hřebeni. Pasáž přes ledovec Tschierva je úplně jiná písnička, než je tomu v létě, kdy se na druhou stranu ledovce dostanete jednoduše po ledovcové moréně. Teď je však leden, zima a sníh, takže jediná cesta je hlubokým a nestabilním prašanem. Propadávání se až po pás není výjimka, ale rutina. Mnoho horolezců by to v tomto okamžiku vzdalo a nikdo by jim to nemohl mít za zlé. To není případ Davida a Toniho: „Výzvou pro nás bylo zdolání hřebene Bianco ve skutečné zimě, ne jen v meteorologické“!

V momentě, kdy se terén dostává pod úhel až 50 stupňů, je čas sundat lyže a na batohu je vyměnit za cepíny. Nebezpečí sice stoupá, ale s ním i rychlost postupu. Po dvou a půl hodinách se dostávají k sedlu Fuorcla Prievlusa (3430 m). V tomto bodě začíná první skalnatý úsek, který je ohodnocen stupněm obtížnosti III podle UIAA. Ale každý, kdo někdy lezl v zimě, ví, že toto hodnocení odpovídá jen letním podmínkám.

Odmetání zasněžených ploten je časově velmi náročné a možnosti jištění jsou omezené. To postup velmi zpomaluje. Toni: „Tato část výstupu trvala celou věčnost, na těch několika metrech jsme ztratili spoustu času.“

Nebe už je v dohledu…

David a Toni se dostávají do poslední části výstupu, ve kterém už po celou dobu uvidí vrchol, který je pro ně maják a motivace zároveň. Tuto část výstupu si opravdu užívají, ale ví, že je potřeba být opatrný i v tom opojení vrcholové euforie! „Tu a tam se musíme zastavit a vstřebat svou radost. Je těžké uvěřit, že místo, které bývá zaplaveno lidmi, může být tak mystické a opuštěné.“ Horolezci dosáhli na prostřední vrchol Piz Bianco (3995 m).

Řada přichází na druhý skalnatý úsek. To působí jako znamení pro zvýšenou ostražitost a soustředění. Druhý skalnatý úsek je klíčovou částí výstupu. Problémy jsou opět stejné – zasněžené plotny a špatné možnosti pro jištění. O půl druhé odpoledne se dvojici podaří vystoupat až na úplný vrchol, při kterém jim dělá společnost dokonale modrá obloha. „Byl to úžasný zážitek pro nás oba, ještě nezapomenutelnější pro Davida, protože hřeben Bianco byl jeho prvním velkým zimním mixovým výstupem nad 4000 metrů.“

S využitím adidas.cz