Jaký byl doopravdy osud Alexandra Supertrampa?

Přinášíme vám exkluzivně volný překlad velmi zajímavého anglického článku, nedávno publikovaného na webu adventure-journal.com, o smrti a osudu Christophera McCandlesse alias Alexandra Supertrampa, známého především z knihy Jona Krakauera – Into the Wild (a následně stejnojmenného a velmi kvalitního filmu se skvělou muzikou Eddieho Veddera). Určitě to znáte dobře, ale jenom krátké opakování – mladík rezignuje na život v konzumní společnosti, vydá se za svým snem do divočiny daleké Aljašky, kde, bohužel, zemře v přístřešku pro lovce – „magickém autobusu“…vzpomínáte?

Supertramp jako kontroverzní postava dějin dobrodruhů

Stejně jako u Arona Ralstona (horolezec, jenž si musel amputovat zaklíněnou ruku mezi skálou a velkým kamenem; zfilmováno jako 127 hodin – pozn. redakce) i příběh Christophera McCandlesse, který si dal sám pseudonym Alexander Supertramp, neustále ostře rozděluje společnost na ty, kteří ho považují za hrdinu, jenž se vzdal všeho materialistického a rezignoval na západní styl života, a na hlupáka, který si naložil více, než mohl unést, a svou cenu zaplatil v divočině Aljašky životem. Objevovaly se také různé nesrovnalosti, co konkrétně způsobilo jeho smrt – naštěstí bylo shromážděno a zaznamenáno dostatečné množství důkazů zvědavým spisovatelem Jonem Krakauerem v jeho knize Into the Wild. Závěrečné stanovisko znělo jasně: otrava neznámým toxinem přítomným v semenech „divokých brambor“ (kopyšníku alpinského – pozn. redakce), které snědl, což následně vedlo k Chrisově oslabení, paralýze a vyhladovění.

V textu na serveru New Yorker spřádá Krakauer skoro až detektivní příběh kombinující dohromady různé zvlášnosti a chemii. Během posledních měsíců strávených severně od NP Denali Christopher McCandless totiž hledal a nakonec pojídal semena „divokých brambor“, které obsahovaly ne zcela známý toxin či škodlivou látku, což autor knihy považuje za příčinu dobrodruhovy smrti.

„Extrémní slabost. Špatná nádoba a semena (v originále „fault pot(ato) seed“ – pozn. redakce). Velké problémy se jenom zvednout. Hladovění. Velké nebezpečí.“ Toto si napsal do deníku 30. července 1992 několik týdnů před tím, než nakonec zemřel.

Ve svém prvním článku o McCandlessovi, uveřejněném v časopise Outside, Jon Krakauer spekuloval, že si dobrodruh spletl semena rostliny „divoké brambory“ – botanicky známého jako kopyšníku alpinského (hedysarum alpinum) -, se semeny jiného kopyšníku, hedysarum mackenzii, který je prvně jmenovanému nápadně podobný a který obsahuje jedovatý toxin. Od té doby, kdy Krakauer příběh zpracoval do knihy, změnil názor a přestal si naivně myslet, že by si Christopher McCandless spletl tyto dvě rostliny. Spisovatel si začal pohrávat s jinou myšlenkou: že semena kopyšníku alpinského musí obsahovat jedovatý alkaloid zvaný swainsonin (blíže vizte zde – pozn. redakce). Testy provedené vědcem Dr. Thomasem Clausenem však neodhalily nic závadného. „Rozdrtil jsem tu rostlinu na kousíčky, ale nenašel jsem žádné toxiny, žádné alkaloidy. Mohl bych ji klidně sníst.“

Je to právě 21 let od doby, co Christopher McCandless zemřel, ale zájem o jeho osobu neupadá, stejně jako v případě akademického pracovníka Ronalda Hamiltona, spisovatele a zaměstnance Univerzity v Pennsylvánii, který si Into the Wild přečetl a okamžitě nabral důvodné podezření, jak dobrodruh zemřel. Ronald Hamilton si totiž před tím přečetl jinou knihu: o koncentračním táboře druhé světové války na Ukrajině – Vapniarca, kde byli židovští vězni krmeni chlebem s moukou vyrobenou z hrachoru setého (lathyrus satius) u nějž bylo přes 2000 let známé, že vede k oslabení a následnému ochrnutí dolních končetin, zejména u mladých lidí. Tento efekt je dokonce pojmenován po rostlině a je nazýván „neurolathyrism“ či „lathyrism“ (jedná se o anglické názvy, české ekvivalenty se nepodařilo nalézt – pozn. redakce). Jak se ukázalo, hrachor setý obsahuje neurotoxin zvaný beta-N-oxalyl-L-alfa-beta-diaminopropanová kyselina; ve zkratce ODAP.

Ronald Hamilton svůj nález poslal na webové stránky věnující se Christopheru McCandlessovi. V něm tvrdil, že semena kopyšníku alpinského obsahují rovněž ODAP a předchozí chemické rozbory a testy jej neodhalili proto, že se pokoušely nalézt jedy na bázi alkaloidů, nikoliv bílkoviny, kterou ODAP je. Kontaktoval proto Clausenův tým chemiků, který potvrdil, že mohli toxiny tvořené bílkovinami opomenout, a nechal se přesvědčit k opakování testu s rostlinami a hledáním jiných látek. Testovaly se semena a kořeny všech předešlých rostlin – kopyšníků (hedysarum alpinum a hedysarum mackeniei) a hrachoru setého (lathyrus satius), včetně ODAP. Výsledky byly ohromující.

Rozsudek

„Semena obou kopyšníků vykazovala ještě vyšší koncentraci smrtelného bílkovinného toxinu ODAP, než bylo nalezeno v tkáních hrachoru setého“, napsal ve výsledcích Ronald Hamilton. Pouze očištěná ODAP vykazovala vyšší koncentraci tohoto toxinu.

„Můžeme tvrdit, že Christopher McCandless skutečně vyhladověl k smrti v aljašské divočině, ale pouze proto, že byl otráven. Tento jed ho příliš oslaboval, než aby se mohl pohybovat, lovit či hledat potravu, a vedl k jeho „extrémní slabosti“, „přílišnému oslabení, než aby mohl vyjít ven“, a problémum „vůbec se držet na nohou“. V důsledku vlastně vůbec nezemřel na vyhladovění, zkrátka postupem času čím dál více ochrnoval. A nebyla to namyšlenost, co ho zabila, nýbrž nevědomost. A byla to taková nevědomost, která mu musí být odpuštěna, pro zásadní okolnosti týkající se jeho smrti, která by zůstala zcela bez povšimnutí všemi, vědci a laiky, doslova po desetiletí.“

Čest jeho památce!

Volně přeloženo ze stránek:adventure-journal.com