Pokud vás podrobněji zajímá jeden z největších vodáckých projektů, který čeští kajakáři uskutečnili za posledních deset let, tak si přečtěte rozhovor s účastníkem této expedice Jakubem „Kajmanem“ Šedivým.
Koncem listopadu loňského roku dorazil vodácký expediční tým po řece Langu Khola do nepálského Chisapani. Tímto byl po měsíci dokončen sjezd řeky Langu Khola, který byl zároveň jejím kompletním prvosjezdem. Členem expedice byl i český zástupce Jakub “Kajman” Šedivý, kterého jsme pro vás vyzpovídali.
Ahoj Kajmane. Tak asi hned k věci. Jaký jste na Langu Kholu měli tým?
Náš tým byl mezinárodní. V podstatě se v něm sešli zkušení kajakáři z celé Evropy. Ron Fischer (SUI), Raphael Thiebaut (FRA), Stephane Pion (FRA), Francesco Salvato (ITA) a já. Napočítali jsme, že máme na divoké vodě dohromady asi 110 let zkušeností. A nesmím do týmu zapomenout zmínit 9 domorodých šerpů, kteří pracují v oblasti okolo Mt. Everestu, bez kterých bychom k řece nedošli.
Jak tedy probíhal ten trek?
Trek byl vyčerpávající a dlouhý. Od místa, kam se dalo dojet autem k místu nasedání, to bylo 100 km, na kterých jsme museli překročit několik sedel ležících ve výšce nad 5000 metrů. A spoustu dalších míst, ležících ve výškách okolo 4000 metrů.
Jak dlouho jste tedy trekovali?
Zabralo nám to devět dnů.
A byly cestou nějaké potíže?
Několik členů výpravy postihly potíže spojené s nadmořskou výškou, ale bez následků jsme se s nimi vypořádali. A potom nás nepříjemně překvapily teploty, které dosahovaly až -20°C.
Kolik vážily lodě?
Jeden kajak odhaduji na nějakých 50 kg, bez nosičů bychom to tam odtáhli jen těžko.
Tak a teď k řece. V jaké nadmořské výšce jste nasedali?
Na řeku jsme poprvé nasedli ve výšce 4530 metrů a byli jsme v podstatě na hranici tajícího ledu. To nás dokonce limitovalo v prvních dnech splouvání, protože řeka byla ráno zamrzlým potůčkem a až o několik hodin později, kdy se do ledovců opřelo slunce, tak nabrala vodu a dalo se jet.
Jak jste na vodě snášeli mráz?
No to byla veliká legrace (ironie). O teplotě vody se ani zmiňovat nebudu. To byly prostě žiletky. Stephan si zapomněl pytlíky na ruce a celou dobu hodně trpěl. Nicméně i nám, co jsme měli ruce kryté, dost mrzly. Několikrát se nám stalo, že jsme pádlovali do co nejpozdějšího odpoledne a z řeky jsme vysedali téměř za setmění. Když pak zapadlo slunce, velmi rychle se ochladilo pod bod mrazu a několika lidem se stalo, že se nestihli svléknout a mokré hydro na nich zmrzlo na beton. Nicméně bez suchých obleků by to celé šlo asi velice těžko. Vzhledem ke snížení celé váhy jsme potřebovali všechno oblečení suché.
Jaký byl charakter řeky?
Langu byla jedna veliká „sifonáda“ v nádherném, skoro 100 kilometrů dlouhém nedostupném kaňonu. Prostě pecka, ale velice nebezpečná. Mugu se nám trochu otevřela, přibylo vody, ale charakter zůstával podobný. No a Humla a Karnali byla velká voda s pořádnými válci a velkými přejezdy. Na těch 540 km jsme měli prostě úplně vše. V korytě řeky byly obrovské balvany a mezi nimi se cedila voda. V životě jsem asi nic náročnějšího a nebezpečnějšího nejel. Byla to opravdu dřina.
Přenášeli jste hodně?
Přenášeli jsme, co nejméně to šlo, ale i tak na pár obnášek došlo. Snažili jsme se ale hledat vždy cestu korytem řeky. Musím se přiznat, že v některých peřejích jsme asi našli cestu i místy, kudy prostě nevedla, ale vždy jsme to zvládli. A je asi nutné dodat, že kolikrát jsme byli v takovém kaňonu, že stejně jiná cesta než po vodě nebyla.
Takže žádné plavání a podobně?
Měli jsme v týmu dvě rozplavby, ale vždy se nám podařilo to zvládnout velice zkušeně a rychle. Nicméně každá taková situace je hodně nepříjemná a potencionálně nebezpečná. No a já jsem jednou přetížil špičku své lodě a hůře se ovládala, což nepřímo vedlo k jedné pokažené lajně a následnému rodeu v jednom válci u nepříjemné stěny. A jinak jsme sem tam byli v situaci, kdy jsme traverzovali velice blízko sifonu a já měl skoro “dojem zádi pod kamenem”. Vzhledem k délce sjezdu a náročnosti, myslím, že jsme si vedli dobře a tohle byly opravdu výjimečné případy.
A co lodě? Obstály v takových drsných podmínkách?
Lodě praskly všem kromě těch, kteří měli kajaky ZET. Je to super reklama pro náš výrobek!
Co následovalo po Langu Khole?
Langu Khola se vlije do Mugu Kholy, která má více vody a její první část do Gamgadhi byla prvosjezdem. Mugu nám přichystala překvapení v podobě dlouhých úseků WW5 s velkým spádem. Prostě těžká technická divoká voda a expediční sjezd sám o sobě. Mugu nám nedávala moc vydechnout a nakonec se vlila do slavné Humly Karnali. Takže jsme vlastně sjeli tři řeky najednou. Na Humle Karnali už jsme museli docela spěchat, protože zvláště poslední kilometry na Langu byly extrémně obtížné a stály nás dost času. Francesco a Ron už Humlu jeli, ale některé peřeje se změnily a kluci si také ne úplně vše pamatovali. Jeli jsme rychle, ve velice sehraném týmu, ale už se začala projevovat únava. Něco jsme prohlédli, několik peřejí přenesli a zbytek jsme se nechali navádět jedním členem skupiny. Jen pro zajímavost raftový úsek, který trvá normálně 6 dní, jsme měli sjetý za 2 dny.
Tušíš, kolik to bylo kilometrů?
Tak ti povím naprosto přesně. Mám dokonce takovou malou statistiku. Nasedli jsme v již zmíněných 4 530 m n. m. Končili jsme v Chisapani ve výšce 190 m. n. m. Naklesali jsme tedy 4 340 metrů. A na vzdálenost to bylo 540 km. Celý sjezd, když nepočítám trekování k řece, nám trval 19 dní. Když k tomu připočtu, že se jedná o jednu z nejhůře dostupných oblastí na světě a obtížnost řeky neustálých WW IV – V, spíše WW V, tak je to, myslím si, opravdu pěknej počin.
Kam se chystáš teď? Budeš slavit Vánoce doma, nebo pokračuješ v cestě?
Pobudu teď pár dnů doma, ale na Štědrý den už zase mizím do Jižní Ameriky, konkrétně do Chile, kde je to na zimu super.
Později Kajman poslal ještě několik citátů od členů expedice, které toho asi řeknou více než celý rozhovor. Tady jsou:
| “ Sjezd této řeky je to nejnebezpečnější a nejnamáhavější pádlování jaké jsem kdy zažil. Duševně i fyzicky na pokraji sil” F. Salvato, člen týmu s nejvíce zkušenostmi, 7. den expedice na vodě. “ Každý manévr musí být na 100%, tady není žádný prostor na chybu. Jedeme stylem jeden malý vracák a zbytek řeky odtéká pod skálu. Je to technicky velice náročné a nebezpečné.” S. Pion, 5. den na vodě. “ Jestli jsem něco trochu podcenil, tak jsem si měl vzít teplejší spacák a péřovku, ale jestli tu noc nad 5000 přežiju, tak už to půjde a každý gram, o který budu lehčí v lodi, mi to více pojede” Ron Fischer, večer před nocí ve výšce 4960m.n.m. “Je to buď řeka tisíce, nebo jednoho strašně dlouhého kaňonu” J. Šedivý, po 100km Langu. “It`s same same, but DIFFERENT!!!” R. Thiebaut, motto expedice. |
Partneři Jakuba Šedivého:
