Jako bychom stanuli na konci světa. Přírodní park Přebuz je nejen zajímavou přírodní lokalitou, ale i oblastí, kde je ze vsi do vsi poměrně daleko – dnes jen několik názvů připomíná bývalé osídlení. Za Přebuzí vstupujeme do světa rašelinišť a hlubokých lesů, mineme i podmáčené louky utápějící se v ranních mlhách. Z větší části vede naše trasa po silnici, silničkách či zpevněných komunikacích. Cestou nemáme žádnou možnost občerstvení, přibalíme tedy něco do batohu.
Přebuz – Přebuz, horní okraj 1 km – býv. Rolava 3,5 km – pod Vysokým vrchem 5,5 km – Rájecké údolí 10 km – rozc. pod Špičákem 12,5 km – odb. ke Špičáku 14 km – Přebuz 19 km
Dena manufaktura na výrobu ledku a kyseliny sírové. Slavná je tradice paličkování krajek. Pozoruhodnou osobností byl oložená historie obce Přebuz* sahá do r. 1553, kdy jí V. Šlik udělil práva městečka. V okolí se již ve 13. stol. dolovalo i rýžovalo stříbro, po zániku dolů byla otevřzdejší farář Daniel Josef Ignác z Mayernu, který přišel zdejší evangelíky obracet na katolickou víru. Jeho učenost a výmluvnost byla známá daleko za hranicemi Krušných hor, a tak není divu, že postupoval v církevní hierarchii až k titulu arcibiskupa pražského. Podle pověsti v době velké nouze vydali se do Prahy bratři Rolzové, aby „svého“ duchovního poprosili o pomoc. Arcibiskup Mayer své bývalé farníky poznal a zorganizoval sbírku, která vynesla tisíc zlatých. K penězům přidal chlapcům novou plodinu, kterou přivezli mnichové z Anglie. Prý se jí říká zemní jablka, protože roste v zemi, navíc je nenáročná a daří se jí i ve špatné horské půdě. A tak se k nám dostaly brambory – údajně v r. 1731 (v Sasku se začalo s pěstováním brambor v r. 1718). V obci stojí pozdně barokní kostel sv. Bartoloměje z r. 1781. V okolí bylo naleziště polodrahokamů, za druhé světové války obnovili fašisté těžbu cínové rudy. Zajímavostí přímo v obci je krátký lyžařský vlek na kopeček z haldy hlušiny. (Stravování, občerstvení: Kovářská bouda, bufet Miluška mj. SO 10–14 h.)
Od autobusové zastávky ve středu obce jdeme po silnici vzhůru až k hornímu okraji Přebuzi, kde narazíme na zelenou turistickou značku. Pokračujeme po silnici, míjíme odbočku zpevněné komunikace vpravo podél Rolavy, pramenící ve zdejších rašeliništích. Vlevo vidíme Přebuzské vřesoviště**, vyhlášené r. 1992 za přírodní památku. Předmětem ochrany je horské vřesoviště, rašeliniště a mokrá luka se vzácnou rašeliništní flórou. Obrovské „bochníky“ vřesu jsou ze silnice dobře vidět, je to unikát, jaký v takové míře jinde nezaznamenáme.
Pokračujeme po silnici podél Rolavy k několika osamělým stavením a po silničce zatočíme vpravo k osamocenému domu a dál po silničce vzhůru k okraji lesa, k orientačnímu místu nad bývalou osadou Rolava. Otvírá se odtud nádherný výhled* na horské louky. Z rozcestí se dáme vlevo po červené značce. Z ní odbočuje 400 m dlouhá odbočka k Památníku obětem fašismu*. Ten připomíná oběti zajateckého tábora Rolava (Sauersack) z druhé světové války, dozvíme se tu i podrobné informace o táboře a cínových dolech (podrobně viz výlet Nejodlehlejšími kouty). Vracíme se stejnou cestou zpátky na červenou značku a zamíříme po pohodlné cestě do hloubi lesa. Mírně se stáčíme vlevo a z okraje lesního porostu přehlédneme rašelinnou louku*, pramennou oblast Rolavy. Po kamenité cestě se vracíme zpátky k silnici na rozcestí pod Vysokým vrchem. Nejsme daleko od místa, kde jsme tuto silnici opustili, láká to zkrátit si cestu, ale byla by to škoda, přišli bychom možná o nejzajímavější a nejromantičtější úsek. Teď mírně stoupáme po silnici vpravo, mineme dvě odbočky (zákaz vjezdu) a pouštíme se dolů z kopce. Červená značka neopouští vozovku, která sleduje Rájecký potok, vytvářející malebné Rájecké údolí**. Po obou stranách vyrůstají kopce nad 900 m, údolí se utěšeně zahlubuje, balvanité řečiště potoka a strmé zalesněné stráně s hojným zastoupením buků vytvářejí zajímavou a půvabnou scenérii. Ani nevadí, že šlapeme po silnici, ostatně provoz tady není až tak hustý.
Dorazíme na rozcestí Rájecké údolí*, které známe již z předchozího výletu, stejně jako silničku mezi ztemnělými skalami od Rozcestí pod Špičákem. Pustíme se po silničce, tentokrát v opačném směru, tedy vzhůru po zelené značce. Na rozcestí se stále po zelené dáme vlevo a kamenitou cestou stoupáme k odbočce na Špičák*. Vlastní vrchol (991 m) je asi 300 m od cesty . Je to nejvyšší místo na Sokolovsku, ale někdejší vyhlídka je dnes již omezena vzrostlými stromy. Od odbočky scházíme lesem na pohodlnou silničku, po ní pokračujeme vlevo. Míjíme odbočku vlevo do Rájeckého údolí a mírně stoupáme, komunikace dělá široký oblouk vpravo, z bezlesé části se otvírají hezké výhledy. Projdeme opět lesem a mezi loukami přicházíme na silnici v horní části Přebuze. Beze značky se pak vpravo vracíme do středu obce.
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – západ ze Zelené edice.)
