Jaké může být navštívit typicky letní destinace v zimě?

I když, co je dnes typické… Jahody můžeme zakusovat k šáňu na Nový rok, na vánočních nákupech nám svařák prodá čarokrásně opálená krasavice ze solárka a borce na bruslích při finále hokejové extraligy sledujeme v kraťasech a žabkách. Ale v oblasti cestování nám přeci jen zůstávají určitá dogmata, která je potřeba minimálně zpochybnit.

Tenhle článek možná opět trochu napomůže tomu, že se ti Češi nejen rozlezou po větší části světa, ale navíc i v období, kdy měli mít pastevci, mniši, beduíni, a já nevím kdo ještě, období „non season“. Jestli za to mohou podobné články, tak v Polsku asi nečtou nic jiného…

Takové cestování mimo sezónu však neznamená jen zaplavit svět více turisty. Na své si přijdou obě strany. My přesypeme trochu zlaťáků a možná i veselí za naše hranice a na oplátku dostaneme nevšední zážitek, protože místní s koncem září zase přepnuli na své obvyklé smýšlení. To samozřejmě nese benefity také v podobě nižších nákladů na samotné cestování.

A co se ještě stane, když něco uděláte jinak? Především budete asi trochu více trpět vzhledem k počasí a pravděpodobnost těch super garantovaných zážitků, které my lidé z vyspělé společnosti chceme, protože jsme si za ně přece zaplatili, se o pár procent sníží. Jinak řečeno jak má například nebohý řidič jeepu na safari vysvětlit klientovi, že si fotku se lvem neodveze, když „ON SI ZA TO PŘECE ZAPLATIL“. No jo, i lvi mají někdy své dny…

Tak přesně o tomhle je cestování po typicky letních destinacích v zimě. Ale víte, co za tohle strádání ještě dostanete? Méně takových jako jste vy, my, já. To je paradox, co? Vyrážíme mimo sezónu, abychom si odpočali od sebe samých. Tuhle tématiku už raději opustím, protože cítím, že ztrácím při tom filozofování pevnou půdu pod nohama a raději přejdu k tomu, kde že ti turisti v zimě nebudou nebo jich bude aspoň méně.

Afrika

Maroko – neoprén, mačky a maglajz

Marocké království je populární pro svoji pestrou a zároveň exotickou kulturu, pláže, poušť Saharu atd. Z pohledu adrenalinových maniaků je však Maroko úplně o něčem jiném. Surfování, lezení či VHT. Tak přesně tohle se tam dá dělat i v zimních měsících. Zimní trek pohořím Vysoký Atlas se závěrečným výstupem na nejvyšší vrchol severní Afriky – Džabal Tubkal (4167 m). Surfování na vlnách atlantického oceánu či sportovní lezení v soutěsce Todra.

Keňa s kitem ruce

Serengeti, žluté savany a migrující zvířata jsou asi tím prvním, co se většině vybaví ve spojitosti s tímhle východoafrickým státem. Tedy představa, která zapadá do „našich“ letních měsíců. V Keni jsou však teploty po celý rok dost podobné, rozdíl je spíše ve větrech a srážkách. Ale věděli jste, že Keňa je vyhledávaným místem pro kitery a právě prosinec – březen je tady hlavní sezóna? Nejvyhledávanějším místem je z tohoto pohledu pláž Diani Beach.

A kdo říká, že nemůžete vyrazit na safari nebo vylézt na Mount Kenyu (5199 m), kdy leden a únor jsou měsíce s nejmenším množstvím srážek v roce?

Severní Amerika

Zamrzlé Yosemity

Yosemitský národní park má rozlohu 3081 km² a ročně jej navštíví asi 3,5 miliónů turistů, z nichž většina svoji návštěvu směřuje do pouhých 18 km² kolem řeky Merced. Podobný rozdíl v návštěvnosti můžeme čekat také v poměru zima:léto, a to přesto, že část místních treků je zpřístupněna i v zimních měsících.

Vzhledem k relativně suchému podnebí je ještě v listopadu a prosinci sněhu málo a drží se jen horko těžko. Není tedy náhodou, že Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson dokončili svůj dlouholetý projekt, volné přelezení cesty „Dawn Wall“ právě v lednu. Z hlediska hodnocení se jedná o nejtěžší bigwallovou cestu na světě. Neměli při tom ani cepíny ani mačky. Vše probíhalo pěkně v „letním duchu“.

Evropa

V létě je tam téměř 3/4 miliónů Čechů…

Pro Čechy se jedná o tu „nejtypičtější letní destinace“, kterou musíte navštívit v zimě – Chorvatsko. Nemá cenu příliš popisovat, co nabízí letní Chorvatsko. Nebojím se říct, že drtivá většina z nás tam asi někdy byla, ale proč vyrazit v zimě?

Sportovní lezení v oblasti kolem Splitu má dlouhou tradici, najdete tady kolem 600 cest včetně vícedélek. Leze se tady celý rok i v zimních měsících. Naopak severně, nedaleko Rijeky, najdete lyžařské centrum Platak či Bjelolasica. Další významné místo k lyžování je vzdáleno 10 kilometrů od Záhřebu na svazích hory Medvednica a nese název Sljeme. Za vše pak hovoří skutečnost, že 60 % území Chorvatska leží v hornatém terénu. Tak si představte co by se tam dalo vymyslet na sněžnicích či skialpech…

Asie

Bajkal rájem bruslařů

Bajkal je rájem na zemi především v letních měsících, kdy se po nejhlubším jezeře na světě můžete prohánět na loďkách, pozorovat tuleně, stopovat medvědy, rybařit či se pokoušet o jeden z tisíců horských vrcholků, které jezero na severu obklopují z obou stran. Jenže co z toho dělat na jezeře v zimě?

I když se to na první pohled nemusí zdát, na Bajkale, přesněji řečeno na jeho určitých částech, funguje i zimní turismus. Populární je především ostrov Olchon či vesnice Listvyanka, kde se ve velkém prohání bruslaři. Takhle velké kluziště prostě nemá konkurenci.

Ladakh

Zlatým hřebem tohoto výčtu je indický Ladakh, ležící v Himálajích, který vám svými slovy blíže představí Magda Kolářová, pro níž se stal druhým domovem.

„V létě hojně navštěvovaný Ladakh se  koncem tříměsíční sezóny téměř vyprázdní. Z hor i ulic  hlavního města Leh zmizí 90% turistů a také sezónní obchodníci a trhovci se stahují  před zimou do nižších poloh Indie. A právě v té době se Ladakh stává mnohem autentičtějším.

Pro místní je zima obdobím klidu, kdy přichází prostor pro duchovní život, zábavu a rodinu. V  buddhistických klášterech se konají festivaly, kde je možné shlédnout  čchamové rituální tance či púdži, náboženské buddhistické obřady a praxe provázené recitováním manter a přednesem posvátných textů.

Dobrodruhům a zkušenějším trekařům se nabízí ticho a prázdnota ladackých hor. Za populární zimní  destinaci je považovaná cesta do hor po zamrzlé řece Zanskar, kterou místní používají jako zimní spojnici mezi odlehlými horskými vesničkami a hlavním městem.  Pro odvážnější je tu však možností mnohem víc. Mírnější variantou může být cesta k  některému ze zamrzlých jezer v oblasti Changtangu, kde žijí nomádští pastevci. Anebo je možné obrnit se proti kruté zimně s množstvím sněhu a vystoupat do hor.

Nabízí se hned několik treků. Některé jsou přilehlé  k  teplejšímu údolí řeky Indu, jiné  vedou chladnějšími  oblastmi odlehlých  hor. Každopádně je dobré  volit nižší sedla a počítat s tím, že cesty budou zcela neprošlápnuté. To už  vyžaduje buď předešlou zkušenost v těchto horách nebo velmi dobrou orientační schopnost. Ti, s horolezeckými ambicemi se zas mohou pokusit o zimní výstup na 6125 metrů vysoký Stok Kangri. V létě  jde o nenáročnou záležitost, která se  v zimně stává o to mrazivější a dobrodružnější.

Zimní Ladakh nabízí v horách a horských vesničkách syrovou autentičnost a v bohatě osídleném údolí řeky Indu zas  ukázku  kultury a duchovního života místního lidu. Za sebe mohu mimosezónní návštěvu jen doporučit.“