Valy v západní části Jablunkovského průsmyku sice zarůstají keři a na trávníku je dnes malé fotbalové hřiště, stále jsou však připomínkou významného opevnění, zbudovaného v r. 1578 jako obrana proti vpádům z Uher do Slezska. Kouzlo významného historického místa dokreslují nádherné pohledy na slovenskou stranu Jablunkovského průsmyku. Milovníci hezkých scenérií a horských toulek si mohou přidat další kilometry a náročnější výstup na Skalku. Na kole si výlet raději přizpůsobíme – za Šancí se budeme držet cyklotrasy č. 6081 (po zpevněné komunikaci uhýbá z modré značky a naší trasy vpravo), z dalšího rozcestí pokračujeme vlevo po č. 6084 až na hřeben (stále lesní silnička) a po něm k chatě Skalka. Pak se pustíme dolů po silničce společně se žlutou značkou, na rozcestí (žlutá přímo) ale pokračujeme po silničce vpravo, přetneme červenou značku, strmě klesáme k cyklotrase č. 6084 – zatočíme vlevo a po silničce sjíždíme na cyklotrasu č. 6081 a stále po silničce vlevo na rozcestí – odtud buď ostře vpravo po silničce do Mostů u Jablunkova, nebo přímo do Jablunkova. Na lyžích je výlet velmi náročný.
Mosty u Jablunkova, žel. zast. – Mosty, Šance 1 km – Šance a zpět 2 km – Kostelky, rozc. 6 km – Skalka 7 km – Velká Louka 9 km – Bocanovice, žel. zast. 13,5 km
První písemná zmínka o Jablunkovském průsmyku***, kterým již od pravěku vedla významná cesta, pochází z r. 1345, kdy český král Jan Lucemburský uzavřel dohodu s polským panovníkem Kazimírem a uherským králem Karlem Robertem o hlavních obchodních cestách. V r. 1431 tudy prošli husité pod vedením Jana Čapka ze Sán. Významná obchodní cesta byla nazývaná měděná a spojovala Uhry přes středoslovenskou hornickou oblast a Slezsko až k Baltskému moři. Již ve 13. a 14. stol. byla na její ochranu budována opevnění. Vede tudy významná silnice, žel. trať (podjíždí nejvyšší část 670 m dlouhým tunelem), je tu hraniční přechod na Slovensko.
Od železniční zastávky Mosty u Jablunkova stoupáme po modré turistické značce po silničce vzhůru, na rozcestí po silnici vlevo. Ze středu osady se dáme značenou odbočkou opět po silnici vlevo kolem informační tabule k hezky upravené kapli sv. Petra a Pavla a dál polní kamenitou cestou k areálu Šancí**. V terénu vidíme rozsáhlé valy, připomínající opevnění, které bylo postaveno roku 1578 – chránilo průsmyk proti vpádům z Uher. Opraveny byly v r. 1602. Za třicetileté války v r. 1626 byly obsazeny švédským vojskem pod vedením generála Mansfelda. O dvanáct let později je pobořila uherská vojska a těšínská kněžna Anna Lukrecie dala Šance přestavět na pravidelném půdorysu ve tvaru osmicípé hvězdy. Uprostřed pevnosti byly čtyři obytné budovy – v jedné veli telství, zbývající sloužily pro ubytování asi stočlenné posádky. V dobách míru byla posádka odvelena a sloužili tu tzv. vybranci (vybraní knížecí poddaní). Jejich velitelem byl vojvoda, sídlící v Mostech u Jablunkova. Tyto oddíly byly zrušeny r. 1829, po r. 1848 význam Šancí upadal. Poslední příležitost dostaly Šance při vzniku Rakousko-Uherska, kdy tady strážci hlídali novou hranici a proclívali zboží.
Po vybudování železnice se Šance ocitly mimo hlavní dopravní tepnu. Podle pověsti v těchto místech stával knížecí hrad, jehož majitel měl tři krásné, leč domýšlivé a zlé dcery. Předháněly se v marnivých nápadech, až si vymyslely, že budou tancovat ve střevících upečených z chlebového těsta. Nic si to nedaly rozmluvit, že chleba je boží dar a nesluší se po něm šlapat. V den konání plesu seděla u brány chudá žena a žebrala o kousek jídla pro své děti. Namyšlené dívky jen hrdě otočily hlavu, když procházely kolem nešťastnice – a žebračka je za to proklela. Když princezny byly v plném kole, zablesklo se a hrad i s panstvem se propadl do země…
Vracíme se značenou odbočkou na modrou značku. Vpravo nad námi je chráněné území Vřesová stráň (na ploše 7,81 ha vyhlášeno r. 1990). Z křižovatky se dáme po modré značce vlevo (stravování: hospoda Na Šancích) silničkou k lesu a k potoku. Vlevo před námi je přírodní památka Motyčanka, vyhlášená r. 1990 na ploše 0,22 ha – chráněna je louka s cennou vegetací.
Zorientujeme se na rozcestí s několika komunikacemi. Opustíme silničku, která zatáčí vpravo, jdeme přímo, cesta se vidlicovitě dělí – my si vybíráme levou větev a stoupáme nad pravým břehem potoka. Zdoláváme docela vydatný „krpál“ – přetneme lesní silničku a stále vzhůru na další silnici na rozcestí Kostelky překonáme převýšení asi 350 m.
Od Velkého Polomu přichází červená turistická značka. Dáme se po ní vcelku pohodlně vpravo. Provázejí nás hezké výhledy k severu, míjíme lyžařský areál se sjezdovkami a vleky (vpravo u horní stanice ubytování a stravování: chata Severka). Přicházíme k chatě Skalka* pod stejnojmenným vrcholem (932 m), nejvýchodnějším v Moravskoslezských Beskydech. Chata KČT byla od října r. 1994 v rozsáhlé rekonstrukci, ale v r. 1998 vypukl požár a chata lehla popelem. Vzniklo občanské sdružení na obnovu chaty – od podzimu 2004 znovu slouží veřejnosti (ubytování, stravování).
Z rozcestí poblíž chaty můžeme pokračovat po červené značce do Mostů u Jablunkova (v mapce vyznačeno čárkovaně), velice působivé je ale pokračování po žlutě značené trase. Scházíme kamenitou cestou a v zatáčce pokračujeme přímo travnatou cestou. Rychle ztrácíme výšku, občas nás provázejí hezké výhledy*. Přejdeme přes Velkou Louku, lesem sejdeme k žel. trati, pak už po silnici údolím Lomné dospějeme mezi domky k aut. zast. Dolní Lomná-Mlýny a k železniční zastávce Bocanovice.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
