Jak vybrat stan?

Výrobců stanů jsou na českém trhu desítky, většina z nich nabízí deset i více druhů stanů. Některé se navíc liší jen v maličkostech. Abychom alespoň měli z čeho vybírat, musíme si říci, co od stanu očekáváme a také kolik za ně můžeme vydat. Protože „stan pro dva“ vás může vyjít na 200 nebo i 20000 Kč.

Konstrukce stanů

Zapomeňte na klasické „áčko“, už je překonané a pravděpodobně ho ani neseženete. Tedy aspoň ne takové, pod něž se jezdilo před 20 a více lety. Přesto má „áčková“ konstrukce své výhody. Třeba Radim Jurek, spolumajitel českého výrobce stanů Jurek S+R, upozorňuje na produkt Tarp, který mají v nabídce. „Nejedná se o klasický stan, ale jen nepropustnou plachtu, kterou lze postavit do tvaru áčka například přes větve nebo trekové hůlky. Konstrukčně jde sice o starší tvar stanu, ale při současné honbě za nízkou hmotností vybavení je to zajímavé řešení.“ Výsledkem je relativně prostorný „stan“ pro dvě osoby, který váží třeba pouhých 600 gramů. „V blízké budoucnosti začneme prodávat i samostatnou síňku, která půjde do Tarpu vepnout, vznikne tak plnohodnotný dvouplášťový stan, stále při zachování velmi nízké hmotnosti.“

Konstrukce většiny stanů je v současnosti založena na pružných skládacích prutech. Počet a délka samozřejmě souvisí s velikostí stanu. Malé jednomístné stany mají často jen jeden oblouk, zbytek se vypíná pomocí kolíků. Nejklasičtější konstrukce jsou dva pruty umístěné křížem, stabilnější je varianta s dvěma či více pruty křížícími se na více místech. Tunelové stany mají pruty rovnoběžné a pro vypnutí je bezpodmínečně nutných několik kolíků. Výhodou tunelových stanů je dobré využití prostoru a dobrý poměr prostoru a hmotnosti. Podstatná část stanů kombinuje několik různých konstrukcí – jeden typ je použit pro prostor na spaní, jiný pro část nad vchodem.

Důležitou vlastností stanu je samonosnost. Takové stany budou držet správný tvar i bez použití jediného kolíku, což může být výhodou, spíte-li na místě s hodně tvrdým (skála) nebo naopak měkkým (písečná pláž) podložím. Nutné je podotknout, že látka bude stěží ideálně vypnutá, navíc přijde-li vítr, stan to může snadno poškodit. Další kategorii jsou stany, které bych nazval „polosamonosné“, u nichž bude bez kolíků bez problémů stát část na spaní, ale pro postavení předsíňky je zapotřebí několik kolíků. Ačkoli praktické využití (polo)samonosnosti příliš není, je dobré toto při výběru stanu sledovat – takové stany jsou všeobecně stabilnější ve větru, rovněž stan snáze v nouzi přenesete, pokud například spíte u řeky, která se v noci rozvodnila.

Počet prutů a jejich křížení má rovněž pozitivní vliv na stabilitu, proto stany určené do extrémních podmínek mívají zpravidla velmi členitou konstrukci.

Naprostá většina stanů se vyrábí dvouplášťových, tedy zvlášť je síňka, v které spíte, a zvlášť tropiko, které je voděodolné. Tento způsob je vhodný především kvůli zvýšení voděodolnosti (menší počet švů v tropiku) a také lepšímu odvětrávání. Člověk za noc vydechne tolik vody, že by byl znatelně mokrý, i takto bývá tropiko zevnitř orosené. Což je další výhoda dvouplášťových stanů – nedotýkáte se té vlhké látky. Nevýhodou je pomalejší stavba, zvláště stavíte-li za deště. Existují ale konstrukce, kdy je stan sice dvouplášťový, ale staví se zároveň, nebo je alespoň možné postavit dříve vnější nepromokavou vrstvu a poté dovnitř vepnout síňku. Jednoplášťové stany jsou buď ty nejlevnější, nebo naopak ty dražší, kde se ale místo běžné látky používá membrána, která páry snáze propustí. I tak to není ideální a proto je použití takovýchto stanů velmi specifické.

Samostatnou kapitolou je počet a typ vchodů. Asi sami tušíte, že u stanů pro dva a více lidí může být druhý vchod výhodou. Spáč si snáze může v noci odskočit aniž by ostatní budil. V praxi se ale častěji v jednom ze vchodů zabydlí batohy, které tak jsou přístupné jak zevnitř, tak zvnějšku stanu. Podstatný je rovněž i typ vchodu. Buď tam je pouze vstup do stanu, tedy zip v síňce i tropiku, nebo tzv. apsida, kde vypnutím vnějšího tropika vznikne na zemi malý prostor mezi plášti stanu. Třetí možnost je předsíň, kdy je tropiko navíc vyplé i přes další prut či tyčku. Předsíň může být jen o málo větší než apsida, ale u velkých rodinných stanů mívá předsíň několik čtverečních metrů. Tuto část konstrukce je vhodné dobře zvážit. Pokud stan nebude mít ani apsidu, musíte si batoh i boty dát dovnitř do stanu, za špatného počasí se vám nebude chtít vylézat kvůli vaření, jenže vaření ve stanu je záležitostí jen pro velmi opatrné.

Materiály stanů

Tropiko by mělo být voděodolné. Nejčastěji se používá syntetická (nejčastěji polyamidová nebo polyesterová) tkanina s voděodolnou úpravou polyuretanovým zátěrem a/nebo úpravou na bázi silikonu, který za cenu mírně vyšší hmotnosti zvyšuje mechanickou odolnost především za nízkých teplot. Daniel Kadlec, zástupce britského výrobce stanů Vango v České republice, k tomu připomíná, že existuje ještě jedno zajímavé řešení: „Hlavně u rodinných stanů je v současnosti trend využití bavlny jako materiálu tropika. Vlákna bavlny po namočení nasáknou, zvětší objem a vodu nepropustí a navíc jsou mnohem lépe prodyšná než umělé materiály“.

Radim Jurek upozorňuje, že trendem posledních let je snižování hmotnosti za cenu nižší odolnosti a životnosti stanu. Cestou jsou polyamidová tropika se zátěrem z tzv. japonského polyuretanu. „Někteří výrobci sice vyrobí velmi lehký stan, ale počítají, že se použije na jedné expedici a pak se zahodí. Přestože všichni tvrdí, že pevnostní parametry odlehčených materiálů jsou stejné, dle našich měření je pevnost v tahu nižší.“ Za zmínku rovněž stojí, že polyamid odolává hůře slunečnímu záření než (těžší) polyester, který se tak hodí více na stany pro každodenní dlouhodobé použití .

Ripstopová struktura látky je rozhodně plusem. Způsobuje, že v případě roztržení látky se poškození nebude samovolně zvětšovat. Poznáte ho snadno pohledem jako malé čtverečky v látce.

Síňka bývá buď síťovaná, nebo z tenké látky, nebo nejčastěji kombinací těchto látek – stěny bývají látkové, nahoře síťka. Síťka bývá lehčí a lépe prodyšná, tenká látka lépe tepelně izoluje a chrání před větrem, který fouká do stanu pod tropikem a větracími otvory. Ačkoli na první pohled či pohmat byste řekli, že vliv bude minimální, je vcelku výrazný a pro použití v zimě bych stany se síťovou síňkou opravdu nedoporučoval.

Pro podlážku se využívají nejčastěji dva materiály. Lepší stany mají látku podobnou té na tropiku, akorát většinou s vyšší odolností proti vodě, aby vydržela například tlak klečícího člověka na mokrém podloží. Levnější stany mají překládané PVC, což vizuálně vypadá jako proužky igelitu propletené mezi sebou. To je sice opticky odolnější, ale po několikerém složení a rozložení stanu může začít podlážkou pronikat voda. Lepší stany mají podlážku z polyesteru nebo polyamidu.

Poškození libovolné části stanu (pokud není zcela roztrhané tropiko), je nějak nahraditelné a provizorně opravitelné. Pokud vám praskne prut, je oprava mimo civilizaci dost náročná až nemožná, proto je vhodné se na materiál prutů zaměřit. Nejzákladnější rozdělení je na pruty laminátové a kovové. Laminátové jsou těžší, snáze praskají a často se s nimi méně pohodlně pracuje, ale jelikož jsou levnější, pro občasné použití do kempu jsou dostatečné. Pro cesty do odlehlejších oblastí, hor, v zimě, atp. jsou kovové tyče v podstatě nutné. Nejčastěji se používá hliník, dural a skandium. Potenciálně problémovým místem je i místo spoje prutů. Výhodnější je pokud v místě spoje dojde k rozšíření jedné a zúžení druhé části, než spoje pomocí vlepených trubiček uvnitř.

Výrobce stanů Vango u některých stanů využívá jimi vyvinutý a patentovaný systém AirBeam, kde materiálem „prutů“ je stlačený vzduch. „V tunýlkách pro pruty je vzduchotěsná kapsa, která se nafoukne podobným způsobem jako např. rafty. Ačkoli je dobře chráněná, v případě propíchnutí lze snadno zalepit podobně jako duše kola“, vysvětluje Dan Kadlec.

Systémy uchycení prutů k síňce nebo tropiku jsou velice rozličné. Nejčastější jsou plastové či kovové háčky rozličných tvarů, další typy jsou tunýlky nebo provázky. Nevýhoda plastových háčků je možnost prasknutí, tunýlky jsou zase méně pohodlnější a pomalejší při stavbě i bourání stanu.

Kolíky pro ukotvení stanu se rovněž vyrábějí z různých slitin, velký rozdíl v pevnosti však způsobuje hlavně jejich profil. Klasické kruhové se ohnou mnohem snáze než kolíky s profilem čtvercovým nebo ve tvaru Y. Krom toho existují ještě kolíky pro speciální situace. Například na sněhu vám 15-20 cm dlouhý a tenký kolík je vcelku k ničemu. Tehdy se hodí kolíky určené do sněhu, které bývají i půl metru dlouhé a mají profil ve tvaru širokého U. Na sněhu, nebo i písku či kamenech mohou funkci kolíků zastat i látkové pytlíky, které se přiváží ke kotvícímu bodu stanu a naplní tím, co je k dispozici.

Na kotvících šňůrách nebývají podstatné rozdíly týkající se samotného materiálu. Zaměřte se ale na systém nastavení délky, který by měl být snadno ovladatelný a dostatečně pevný, aby se třeba pod náporem větru nepovoloval. Zajímavou „vychytávkou“ je reflexní vlákno vpletené do provázku. Až se budete do stanu vracet v noci jen s baterkou, jistě oceníte, že nezakopnete.

Kdy a kam vyrážíte?

V prvé řadě je nutné ujasnit si způsob, období a četnost použití.

Stany do zimy mívají protisněhovou légu kolem tropika. Ta zabraňuje sněhu, aby se dostal do stanu. Zvyšuje ale hmotnost a zhoršuje odvětrávání stanu, tedy určitě nekupovat stan s légou s myšlenkou „třeba se to někdy bude hodit“. Tunýlky na pruty jsou špatně ovladatelné v rukavicích, zvláště pokud jsou zmrzlé.

Chcete-li stan pro celou rodinu, využijete některý z kempingových stanů, které mívají často oddělené ložnice a dostatečně velkou předsíň, díky které bude pohodlnější delší setrvání ve stanu v případě nepříznivého počasí. Pokud stan nebudete nosit na zádech, ale vozit v zavazadlového prostoru auta, nemusí vás tolik trápit hmotnost a skladnost stanu, variantou jsou tzv. sekundové stany, které se velmi snadno staví, ale sbalené mají nestandardní tvar – kruh o průměru přes půl metru.

Specifické požadavky budou mít například cyklisté. Chtějí-li mít kolo také pod střechou, volí stany s výrazně větší předsíňkou i vstupem, kam se kolo vejde.

Pro turisty je pro změnu důležitá nízká hmotnost a snadné každodenní stavění. Čím více mimo civilizaci a do náročnějších podmínek cestujete, tím více je nutné vybírat dle kvality, protože na stanu může záviset nejen úspěch výpravy, ale možná i vaše zdraví či život.

Jestliže očekáváte použití ve větrných oblastech, podívejte se na výšku stanu. Ve vyšším stanu budete sice přebývat pohodlněji, ale vítr se do něj bude více opírat, což bude mít negativní vliv na stabilitu stanu a potažmo váš spánek.