JAK VYBAVIT PRCKA DO ZIMY

Někdo říká, že obléknout dítě je jako nacpat chobotnici do síťovky. O oblékání dětí v zimě to platí dvojnásob. Dobře vybavit děti do zimy především znamená dobře je obléknout. A protože jsem se nechtěl vzdát zimy na oblíbené horské boudě, experimentoval jsem s vlastními dětmi, s dětmi kamarádů i se svěřenci na lyžařských kurzech. Dnes mám děti tři a chobotnici v síťovce raz dva. 

Různý věk, různá pravidla

Když jsem na horách poprvé transportoval dítě na saních, byly mu necelé tři měsíce. Tenkrát jsme měli oba velké štěstí. Byla zima, −8 °C, hodně sněhu a jasné počasí. Uvědomil jsem si, že bude nutné se dobře připravit i na horší podmínky. U nejmenších dětí máte tu výhodu, že se jejich oblečení do hor nijak zvlášť neliší od běžné zimní výbavy do kočárku. Nic jiného – zvláštního – tak malé děti nepotřebují. Ostatně, při naší zmíněné výpravě jsem na saních vezl právě korbičku kočárku. Byla uvnitř i zvenku obložená péřovými spacáky. Dnes můžete samozřejmě místo saní využít speciální kočárky se skisety, pořád ale platí, že bude dítě oblečené stejně jako do klasického kočárku v zimě.

Jakmile naše děti dosáhly věku, kdy byly schopné samostatně jít (a dojít), musely po svých. Nejdřív pěšky a jen lehčí úseky, později i v náročnějším terénu a nakonec na běžkách. Ukázalo se, že děti již od tří nebo čtyř let zvládnou v podstatě všechno – pokud mají motivaci a dostatek času. Je tedy velký rozdíl, jestli se dítě pohybuje vlastní silou, nebo je transportováno rodičem. U větších dětí platí v principu stejná pravidla oblékání jako u dospělého – „především přiměřeně“. Není to ale tak jednoduché…

Dítě totiž neřeší, že když vyrazí ven v dešti nebo vánici, bude do hodiny zmrzlé a promoklé a bude mu po zbytek dne zima. Žije s neochvějnou jistotou, že rodič má všechno pod kontrolou, i když to často není pravda. A rodič si zase – také z nedostatku zkušenosti – často ani nedokáže představit, jak dlouho může dítěti trvat překonání krátkého a technicky nenáročného úseku.

Děti a termoregulace

Na prvním místě je třeba počítat s tím, že termoregulace u dětí probíhá podle jiných pravidel než u dospělých. Dokud jsou děti zaujaté a motivované, zima jim nebývá – a to nejen subjektivně. Skutečně je na dotyk poznat, když jsou do něčeho „zapálené“. Jakmile ale jejich zájem začne opadat, ať už je příčina jakákoli (únava, nuda, hlad, prokouknou vás…), přichází velice brzy i pocit chladu, který opět ani zdaleka není subjektivní. 

Potíž je v tom, že jakmile si dítě začne zimu uvědomovat, je pozdě. Začne se na ni soustředit a je opravdu těžké ho přivést na jiné myšlenky. Prostě je mu zima a tímto pocitem se zabývá stejně intenzivně jako předtím hrou nebo nějakou aktivitou. U dětí platí víc než u kohokoli jiného staré známé „dokud jsi v teple, houby se děje“. Prochladnutí je proto důležité předvídat – rozpohybovat děti dřív, než si pocit chladu uvědomí, ale taky mít po ruce záchrannou brzdu v podobě pořádné izolační vrstvy, nejlépe péřové bundy.

Zimní vybavení malých dětí je tak trochu alchymie. Je potřeba:

• zajistit, aby bylo oblečení adekvátní vnějšímu prostředí (počasí, teplota, materiál) a vykonávané aktivitě,
• udržovat motivaci a mít možnost přidat pořádnou izolační vrstvu dřív, než dítě začne prochládat. 

Malé děti – velké problémy

Zní to jako protimluv, protože s nejmenšími dětmi bývají obecně nejmenší problémy. Později už úměrnost není tak jednoduše přímá a do hry vstupují další proměnné. Bude například potřeba transportovat děti dvě (a více), anebo jim už poskytnout skutečné vybavení, které musí fungovat. U minidětí, které ještě nejsou schopné pohybu vlastními silami, se na delší transporty osvědčil přes běžné oblečení flísový overal a zabalení do spacáku (klidně pro dospělého) nebo teplé deky. 

Tepelný komfort flísové vrstvy s vyšší gramáží je nesrovnatelně lepší než v případě svrchní vrstvy z membrány nebo podobného materiálu, kterou tak malé dítě stejně nevyužije. Pevnější a nepropustné materiály se naopak hodí při hrách a padání do sněhu, na což jsou děti opravdoví experti. Zatímco u větších a samostatnějších dětí již overaly a kombinézy tak vhodné nejsou, dětem s plenami v ničem nevadí a mimino se alespoň nevysouká a nevykope ven. 

Výzkum vlastních a srovnávání mnoha svěřených dětí přinesl zjištění, že se nejlepší řešení nápadně podobá tomu dospělému – několik vrstev pod svrchní vrstvou odolnou vůči všem povětrnostním vlivům. Větší děti, které se již pohybují vlastní silou, oblékáme do teplejšího prádla. Není nutné, aby to bylo přímo termoprádlo z polyesteru, stříbra, kokosu apod. Právě naopak – mnoho současných dětí trpí různými alergiemi nebo atopickými ekzémy a jejich pokožka na kontakt se syntetickým materiálem odpovídá agresivně. Dobré izolační vlastnosti má oblečení z merino vlny, ale jelikož se děti tolik nepotí, pro začátek postačí i „obyčejná“ bavlna.

Druhá a třetí vrstva

Dále oblékáme vrstvu z flísových nebo vlněných svetrů či mikin, vesty s umělou izolací a svrchní membránové bundy. Jako přidanou izolační vrstvu proti prochladnutí jsme dětem nechali ušít malinké péřové bundy s náplní ze staré peřiny, o nichž zlí jazykové tvrdili (ne zcela nepravdivě), že se děti zpotí „už jen pod jejich váhou“. Svou práci pro danou věkovou kategorii ale minipéřovky odváděly skvěle, a to až do doby, kdy bylo výhodnější použít sériově vyráběné péřové bundy, které se dají použít jako izolační i svrchní vrstva. 

Do péřovek se děti oblékají už ve chvíli, kdy vylezou z teplého zázemí (např. z horské boudy nebo auta), a sundávají si je až bezprostředně před startem. 

Při sjezdovém lyžování je někdy mívají na sobě i celý den, protože teplo získané pohybem při jízdě dolů nedokáže kompenzovat tepelné ztráty na lanovce cestou nahoru. V tom případě ale přicházíme o záchrannou brzdu, takže pokud dětem i přesto začne být zima, je prakticky nevyhnutelné pobyt venku ukončit.

Má-li být dítě v zimě spokojené, mělo by být dobře utěsněné, tj. neměla by být nikde možnost, aby pod oblečení foukal vítr nebo padal sníh. Právě tyto detaily v praxi často selhávají a já nemůžu pochopit, proč se vyrábí tolik vybavení speciálně pro děti, když na dětech nefunguje, místo aby se jednoduše vyrobily zmenšené verze ověřených dospěláckých modelů. Nejslabší místa bývají na přechodech mezi rukavicemi a rukávy, nohavicemi a botami, na bundě u krku, dále pak záda a části obličeje.

Co na nohy?

Téměř na všechny zimní aktivity volíme dlouhé spodky nebo punčocháče (ty se ale příliš nehodí do přezkáčů) a zateplené kalhoty – pokud možno voděodolné. Za naprosto nevhodný materiál považuji softshell, a to jak na kalhoty, tak na svrchní bundu. Tento materiál nemá na rozdíl od membrány, jako je např. Gore-tex, žádnou přesnou technickou specifikaci, nemá normovanou prodyšnost, větruodolnost ani voděodolnost. Každý výrobce si tak vyrábí svůj vlastní a my nikdy nevíme, jakého softshellového zajíce si z pytle vytáhneme. Jistě, pro rodiče je to řešení pohodlné – jednou vrstvou zajistíme slušný tepelný komfort i ochranu před větrem. Jakmile ale začne pršet nebo se děti začnou válet ve sněhu (a ony začnou), tato vrstva své výhody rychle ztrácí. Softshell lze ale použít jako rezervní oblečení.

Podobně výhodně se díky své jednoduchosti tváří také zateplená kombinéza nebo overal. Z pohledu lyžařského instruktora ji však minimálně do 8 let zásadně nedoporučuji. Děti se z kombinézy nejsou schopné včas dostat, když potřebují… a často se jim to nepovede ani s pomocí dospělého. U bundy a kalhot stačí v případě nehody vyměnit počurané kalhoty, zatímco bunda zůstane bez úhony. Obvykle proto na delší pobyt venku stačí jen jedna bunda, ale kalhoty klidně troje. To samé ostatně platí pro spodní prádlo – na celodenních výletech by neměly chybět rezervní spodky a ponožky, protože taková nehoda, způsobená vrstvami oblečení, může potkat i docela velké dítě, které se už běžně vůbec nepočurává.

Rukavice

Rukavice by měly být dostatečně prostorné, aby se dobře navlékaly, ale zároveň musí ponechávat cit pro úchop. Aby do rukavic nepadal sníh a nezůstávala holá zápěstí, měly by být na rukavicích náplety či převleky. U dětí ale obvykle bývají krátké nebo těsné. Je fakt, že aby bylo dětem v rukavicích opravdu teplo, musí obsahovat tolik izolační náplně, že v nich malé ručičky bývají neohrabané a děti je ve vzteku zahazují. 

Návleky

K tomu, aby nepadal sníh do bot, se již od pradávna nosí návleky. A přesto, že děti představují mimořádně zajímavý segment trhu, ve skutečnosti jen zřídkakdy narazíme na takové návleky, které by byly použitelné na dětské nohy a boty. Je sice pravda, že si s nimi děti samy neporadí, to od nich ale nikdo neočekává.

Krk v teple

Za nejlepší utěsnění kolem krku považuji nákrčník, i když uznávám, že se v tomto bodě nároky dětí a dospělých můžou lišit. Pro ochranu krku a uší je pro děti ideální i kukla, musí se ale používat obezřetně. Rodiče dětem často v dobré víře navlékají kuklu tak, aby chránila i tváře a rty, dětem pak koukají jen oči chráněné brýlemi. Dokonalé? Skoro všechny děti mají v určitém věku kuklu velmi rychle ocucanou. Naslintaná vlhkost mrzne a nejednou jsem již odtrhával od dětských tváří přimrzlé kukly. To ale není chyba kukly, ale nás, rodičů. Je proto mnohem menší zlo nechat dětem tváře a ústa odkrytá a namazaná vhodným krémem (nesmí být v žádném případě hydratační). 

Takže ano, je to těžké. Vybavit malé děti do zimy znamená předvídat, kombinovat, improvizovat, experimentovat a vyhodnocovat. A když už to skoro budete umět, budou děti natolik velké, že vás nebudou potřebovat.