Martina Stráníka v přírodě potkáte nejčastěji s bouldermatkou na zádech. Boulderingu neboli lezení po kamenech se věnuje na maximum. Co ho na bouderingu tak uchvátilo, že si tento silák pověsil lano na hřebík a sedák uklidil do kouta?
Lezeš ještě na laně?
Lanu se momentálně skoro vůbec nevěnuju. Loni jsem si po dlouhé době zopakoval osmičkový uzel v oblasti Srbsko a podařilo se mi přelézt cestu Mimikry 10+ na Flash. Byl to pěkný požitek být opět na laně, ale na četnější opakování „osmičky“ to momentálně nevidím, mé srdce patří boulderingu.
Prohlédněte si všechny fotografie k článku…
Co je na boulderingu tak úžasného?
Bouldering je úžasný v svém rozsahu, variabilitě kroků, materiálu a míst, kam za ním vyrážím. Co se týká lezecké stránky, je to většinou lezení „bez omáčky“, musíš předvést maximální výbušnou sílu a zároveň i precizní techniku v několika krocích. Výhodou je i to, že můžeš vyrazit sám a vychutnávat si klid přírody.
Máš ještě něco v Česku k přelezení? Chystáš se do Ameriky?
Jo, těch výzev po Česku je pořád velké množství. Tenčí se mi seznam boulderů, kterým bych rád přidal opakování, ale projektů a nepřelezených linií je naštěstí stále hodně. Ameriku mám v hlavě poměrně dlouho a konečně to vypadá, že bych během následující zimy mohl okusit tamní bouldering. Rád bych zavítal do oblastí jako Hueco, Bishop nebo Red Rocks.
Martin StráníkPětadvacetiletý rodák Chocně Martin Stráník je několikanásobným mistrem ČR v boulderingu i v lezení na obtížnost. Na kontě má přelezy velkého množství boulderů: 9 z nich s klasifikací 8B+, v roce 2014 přelezl své první 8C Practice of the Wild v Magic Woodu, v roce 2015 přidal The Story of Two Worlds 8C a ve světovém poháru v bouderingu v roce 2016 je stříbro ze švýcarského Meiringenu. V září 2016 Martin vyhrál MČR v boulderingu ve Slaném a tím se stal Mistrem České republiky 2016. Martin spolupracoval i na tvorbě kolekce lezeckého oblečení značky High Point a je táke členem High Point týmu. |
Jaká je nejlepší boulderingová oblast pro lezce tvého formátu, ale i pro začátečníka?
V rámci ČR bych určitě doporučil Bor a Sněžník, které poskytují velké množství boulderů všech obtížností na kvalitním pískovci. Za hranice bych boulderisty poslal na žulu do Švýcarského kantonu Ticino nebo na písek do Fontainebleau nedaleko Paříže.
Můžeš pro naše čtenáře ještě zopakovat tvoje stanovisko k sekání chytů (kauza se sekáním chytů na Petrohradě, pozn. redakce)?
Jakoukoliv umělou tvorbu chytů na skalách odsuzuju. Co se týče Petrohradu, tam jsem viděl množství upravených směrů. Nemyslím si, že musí být na každý kámen několik boulderů za každou cenu. Pokud není materiál dostatečně kvalitní nebo je směr pro autora nelezitelný, myslím si, že je lepší jít o dům dál, než směr uměle upravovat.
Jsi tréninkový systematik nebo se řídíš pocitem?
Spíš se řídím pocitově, snažím se trénovat každý den a v závislosti na únavě nebo víkendovém programu volím typ tréninku.
Vím, že nejdůležitější jsou čísla a historie se neptá, jak si co přelezl, ale přesto. Co je tvoje největší lezecká slabina?
Mou největší slabinou je určitě malá ohebnost těla, která se projevuje především v technických boulderech. O téhle slabině vím už dlouho, ale moc se mi nedaří ji eliminovat. Pořádný strečink je pro mě větší utrpení než trénink na campusu.
Máš nějaký univerzální tréninkový tip či návod?
Nevím, jestli univerzální, ale v poslední době jsem si hodně oblíbil hodinovku na liště – každou minutu pět shybů na článkové liště nebo takový okruh tři shyby na malé liště, tři kliky, čtyři shyby na lepší liště, čtyři kliky, tři shyby na malé liště s výdrží v každém shybu, a pak tři minuty pauza. Jinak klasicky lézt a lézt.
Dodržuješ nějaký lezecký rituál?
V hlavě si zopakovat klíčové kroky, pořádně utáhnout lezečky a párkrát se zhluboka nadechnout. Dál mám od přítelkyně trenýrky pro štěstí, ty musím mít na sobě.
Bratři Kličkové museli mamince slíbit, že nikdy nenastoupí do ringu proti sobě. Jak je to s vámi? (Martin má staršího bratra Štěpána, pozn. redakce)
V ringu jsme se často ocitali v dětských letech a já vždycky prohrál. Na závodech proti sobě nesoupeříme úplně nejradši, protože ten druhý je vždycky velkým soupeřem. Ale myslím si, že si pokaždé přejeme ten nejlepší možný výsledek, pochopitelně tedy druhé místo.
Jaká jsou podle tebe nejdůležitější pravidla soužití lezců pod kameny?
Chovat se s rozumem a respektem k přírodě. Za nejdůležitější považuju vždycky po sobě všechno uklidit a nenechávat v přírodě odpadky!
Spolupracuješ s českými značkami. Jak intenzivně? A jak ti případně naslouchají?
Momentálně spolupracuju s firmami Singing Rock, High Point a Scarpa. Jsem spokojený, firmy se mnou komunikují, poskytují kvalitní výbavu, a především od nich cítím velkou podporu mého lezení. Jsem vděčný i za finanční podporu, bohužel není tak vysoká, abych se mohl stát profesionálním sportovcem. Ale právě díky této podpoře můžu každý víkend vyrazit do skal či na závody, a to občas i do vzdálenějších destinací.
Co ti lezení dalo a co ti případně vzalo?
Lezení mi dalo především plno krásných zážitků, spoustu přátel a díky němu jsem procestoval kus světa. Určitě ovlivnilo i mou osobnost, myslím si, že k lepšímu. Na mysli mám například cílevědomost, které mě naučilo, protože lezení spočívá právě ve vytyčení cílů a jejich zdolávání. Na druhou stranu mně vzalo spoustu času, který jsem mohl investovat do jiných činností, ale neměnil bych.
