Jak spát ve spacáku v zimě

Lidé při výběru spacáku do zimy často hledají „teplý,“ a přitom lehký spacák. Chystáme-li se ale spát venku déle než týden, postrádá lehký spacák smysl.

Spací pytel si vybíráme podle limitní či komfortní teploty. Většina uvažuje o tom, že má-li spát venku při –10 °C, bude spacák do –10 °C stačit. Pak se diví, že se zase tak dobře nevyspali a že vlastně byla zima. Spacák bychom si měli vybírat zhruba s 20% rezervou. To znamená, že když budeme spát při –10 °C, spacák by měl být alespoň do –18 °C. Rezervě 20 % skutečně odpovídá teplota –18 °C. Pod peřinou máme zhruba teplotu 28 °C. Teplotní rozdíl mezi 28 a –10 °C je zhruba 40 °C (to musí spacák odizolovat) a 20 % z toho je 8 °C, které jsme museli přidat. Proto spacák do –18 °C.

Takový spacák bude určitě těžší než spacák určený pouze do –10 °C. V lehčím spacáku mi ale může být chladno, a i když nebudu přímo mrznout, budu muset více topit svým metabolismem. Za 3 dny už určitě na hmotnosti potravin ušetřím to, co bych jinak ušetřil na lehkém spacáku. Navíc se budu probouzet odpočatý.

I když u spacáku přidám na jeho izolačních vlastnostech, i tak se mohu probouzet zimou. Teplotní rozmezí, které se podle normy na spacácích uvádí, počítá s konkrétní hodnotou výkonu, kterým člověk prostor ve spacáku vytápí. Jestliže budu prokřehlý a se studenýma nohama, v „sebeteplejším“ spacáku zmrznu.

Zahřej se a obleč

Zimní spacák není teplý. Spacák totiž nehřeje, ale izoluje. Jestliže promrzlí vlezeme do spacáku, tak se příliš nezahřejeme. V prokřehlých nohách je omezen krevní oběh a tělo tolik netopí.

Co s tím? Zahřát se. Když budeme spát při –20 °C a nižších teplotách, určitě se to hodí. Nejjednodušší metoda je připravit se na spánek, obléct se, vzít batoh na záda a vyběhnout do kopců. Doba 5 –10 minut je tak akorát. Musíme se prohřát, ale těsně před okamžik, kdybychom se začali potit. Takto rozehřátí vlezeme do spacáku. Přitom žádná část těla nesmí zůstat bez oblečení. Tedy rukavice na ruce, tlusté ponožky, popřípadě ještě bivakovací botky, čepici se šálou a masku na obličej. Nezapomeňte si pořádně utáhnout zdrhovací límec okolo krku, který odděluje vnitřní a vnější prostor spacáku.

Proč se v mrazu takhle nabalit?

Teplé ponožky

Nohy nesmíme mít studené, aby se neomezil průtok krve nohama a neztratili jsme zhruba polovinu výkonu, kterým ve spacáku topíme.

Dlouhý rukáv a rukavice

Nejlepším tepelným izolantem je nepohybující se vzduch, pár milimetrů silná vrstvička nad pokožkou. Proto funguje tak dobře termoprádlo, které je přímo na těle. Když budeme mít ruce ve spacáku holé, bude kolem nich proudit vzduch, který je bude ochlazovat. Není to sice žádný uragán, ale uvědomme si, jak je nepříjemný i malý průvan, který působí delší dobu. Malý příklad: Tuto skutečnost si neuvědomili konstruktéři prvních kosmických stanic na oběžné dráze. Kosmonauti se jim začali přehřívat. Ve stavu beztíže není teplý vzduch, který si ohřejeme na těle, lehčí než studený a nestoupá vzhůru. Proto se musel ve stanici udělat drobný vánek.

Ledvinový pás

Dobrý je pružný pás, který se dá koupit v lékařských potřebách. Je prvotně určen pro revmatiky. Poslouží při spaní jako doplňková izolace. V okolí pasu (ledviny a játra) je místo, kde je produkováno nejvíce tělesného tepla. Jestli jej tepelně odizolujeme, výrazným způsobem zabráníme tepelným ztrátám. Ledvinový pás se dá přetáhnout i přes boky. Tam obvykle pociťujeme největší chlad, protože v těchto místech stlačíme izolaci spacáku nejvíce.

Čepice či kukla

Musí chránit uši i zátylek. Jestliže to čepice nesplňuje, je dobrým doplňkem šála, případně multifunkční šátek.

Maska na obličej

Při extrémně nízkých teplotách je nutné mít při spánku hlavu tak, abychom nedýchali do spacáku. Je znám případ horolezců, kteří měli zkušenosti z Himálaje a jeli pokořit daleko nižší Denali (dříve Mount McKinley) na Aljašce. Po týdnu se vrátili s nepořízenou. Protože na Aljašce je teplota okolo –35 °C běžná a dost tam fouká, spali s hlavou schovanou do spacáku. Za noc (8 hodin spánku) vydýchali do spacáku okolo 150 ml vodní páry. To za týden dělá 1 litr vody, který v izolaci spacáku zmrzne na led.  Ve spacáku máme okolo 26 – 28 °C a venku je pod nulou. Pak někde v izolaci spacáku je nulová teplota, kde vydýchaná vodní pára zmrzne na led. Nejde-li spacák vysušit, led v něm zůstane a izolační vlastnosti určitě nezlepší.

Masku můžeme použít papírovou (z netkaného papíru), která se používá jako respirátor proti prachu. Dá se koupit v pomůckách pro řemeslníky. Má jednoduchý ventil pro vydechování vzduchu. Při spaní si ji nasadíme obráceně (výdechovým ventilem nahoru – máme ho vlastně na nose), abychom vleže na zádech vydechovali vzduch kolmo nahoru. Taková maska plní tyto úlohy:

• Spolu s čepicí (používám ušanku, která kryje uši i zátylek a zapíná se pod bradou) kryje zbytek obličeje.
• Při výdechu usměrňuje ventilem proud vzduchu směrem nahoru, ne tedy do spacáku.
• Část teplého vzduchu zůstává v prostoru mezi maskou a obličejem. Tento vzduch se při nádechu mísí se studeným vzduchem z venku. Vdechujeme tak vzduch mírně předehřátý.
• Část vydechované vodní páry kondenzuje v masce, stéká po krku a studí. Je to třeba přijmout a zvyknout si na to. V případě, že si budeme chtít krk otřít, je třeba povolit stahovací límec, oddělující tepelně tělo od hlavy, sundat rukavici a vystrčit ruku z vyhřátého spacáku. Tím se dostane studený vzduch do spacáku a nám bude zima. To uděláme pouze jednou, podruhé nás to už nenapadne.

Masky přes obličej, které materiálem připomínají pletený svetr, se příliš neosvědčily. Vydechovaný vzduch, který není ventilem usměrněn, zvlhčí velkou plochu masky, která následně zmrzne. Jestliže jsme se několik dní neholili, maska nám spolehlivě přimrzne k vousům.

I když vše dodržíme, budeme mít vchod do spacáku po pár dnech pokrytý lehkou vrstvičkou ledu.  Ten se ale nebude vytvářet uvnitř spacáku a nebude zhoršovat jeho izolační vlastnosti.

Jak se zahřát ve spacáku, když vše selhalo

Další možností jak se zahřát je dodání vnějšího zdroje tepla. Existuje řada ohříváčků: na principu rychlé oxidace (jednorázové pytlíčky, v nichž dochází k oxidaci – rezivění velice jemného železného prášku), krystalizace (po aktivaci kovovým plíškem dojde ke krystalizaci, při níž se vrací krystalizační teplo), katalytického hoření (na paládiové vatě dochází ke katalytickému hoření benzinu) či hoření uhlíkové tyčinky.  Všechny tyto principy mají společné to, že energie, která se z nich uvolní, je příliš malá na to, aby nás v průběhu noci zahřála ve spacáku. Hodí se k ohřátí rukou, když ve frontě čekáme na lyžařský vlek. Na množství energie, které obsahují, jsou příliš těžké.

Potřebujeme-li se ohřát ve spacáku, je jediné rozumné řešení použít termofor. Ten si lehce vyrobíme z PET lahve. V ešusu ohřejeme vodu a nalijeme ji do PET lahve. Teplota musí být nižší než 80 °C, jinak dojde k deformaci plastu. Láhev strčíme do rukávu, obalíme ručníkem apod., abychom se nepopálili. Při chladnutí vody nám láhev dodá nejvíc energie ze všech možných ohříváčků. Jestliže použijeme 2 – 4 lahve, máme dostatečný zdroj energie, abychom přečkali studenou noc i v lehkém spacáku.

Optimálně použijeme čtyři PET lahve. Jednu budeme mít v nohou, druhou na stehnech a další dvě pod paží či na bocích. Smyslem tohoto rozmístění je zabránit podchlazení tělesného jádra (trupu) a prohřívání tepen na stehnech (třísel). Teplé nohy pak zabraňují uzavření krevního oběhu v nohách.

Další důležité proměnné

Spací pytel má svoje vlastnosti dané materiálem, izolační náplní a střihem. Nehledě na tyto dané parametry (které se s časem používání samozřejmě zhoršují), můžeme kvalitu nočního odpočinku sami ovlivnit řadou individuálních faktorů, pokud budeme vědět, jak na to. Některé z nich jsme uvedli s důrazem na praktické drobnosti, sloužící k zabránění úniků tepla spolu s vysvětlením jejich fyzikálních základů. Existují samozřejmě i další cesty, jako je dobrá psychická a fyzická kondice, výběr noclehu, izolace od okolí, ale to jsou témata pro samostatné články. V každém případě se v nouzi dá mnohé zachránit klidnou hlavou a maximálním využitím vlastní šedé kůry mozkové.

Další čtení k tématu

• Podrobněji jsme se problematice teplotního určení spacáků věnovali v článku o výběru spacího pytle, kde také vysvětlujeme, proč se ve stejném spacáku každý vyspí jinak.
• Určení komfortní a limitní teploty stanovuje norma, jejíž přizpůsobení konkrétní postavě a zohlednění zkušeností zde neřešíme. Problematikou teplotního určení, tvarů a materiálů spacáků se zabývá seriál Najdi svůj spacák 
• O podchlazení a jeho řešení v terénu si přečti tady.
• Principy táboření a bivakování v horách a nouzový bivak jsme popsali tady
• Podrobný návod na stavbu iglú najdeš zde.