Jak si vybrat sněžnice na různé výlety?

Lidé v horách a v severních oblastech Země vždy v zimě řešili, jak se na sněhu pohybovat bez velké námahy, a vymysleli různé druhy a tvary sněžnic. Některé se osvědčily a používají se dodnes, jiné jsou spíš jen historickou vzpomínkou. Nebudu rozebírat nápadité modely z různých koutů světa, je jich opravdu hodně, zaměřím se na ty, které jsou vhodné pro outdoorové použití.

Materiál

Dřevo se objevuje hlavně u kopií historických modelů, současné modely sněžnic jsou ze sofistikovaných lehkých plastů nebo mají lehký kovový rám s nosnou plochou z plastu nebo tkaniny. Moderním sportovním sněžnicím vévodí tvarované plastové výlisky, nosnou plochu tvoří samotný plast. Jak bude různý plast odolný v pravých severských mrazech blížící se -40 stupňům, jsem nezkoušel, ty s kovovým rámem obstály, ale byly bez plastových ráčen. Ale i tkanina popruhů když zvlhne, tak v mrazech prakticky ohnout a utáhnout nejde.

Tvar

Co do tvaru má klasický kapkovitý obrys protažený dozadu do ocasu výhodu v lepší směrové stabilitě. Při chůzi nohu dobře vede a nebrání ani změnám směru, hůř se ovšem couvá. Širší, oválnější provedení, většinou i s větší plochou, je vhodné pro větší zatížení a nesení nákladu. Menší typy jsou vhodné pro pevnější sníh a jsou pak obratnější, zvlášť když jim jde zablokovat pata. Se širokými musíme zvolit trochu širší krok. Plastové sněžnice v užším provedení lépe vyhovují sportovním aktivitám a pohybu v obtížnějším terénu.

Nosnost

Sněžnice jsou konstruovány pro různou hmotnost uživatelů. Je třeba si uvědomit, že jde o celkovou váhu, ne o tu, již vidíme na váze v koupelně. Nosnost do 120 kg není nijak nadsazený údaj, s větším batohem a v zimním oblečení se toho dá snadno dosáhnout. Uvádí se, že na 1 kg váhy by mělo být asi 15 cm² plochy sněžnice.

Určení

Pokud na sněžnicích budete chodit častěji, je nejlepší mít dva modely, jeden menší, obratný na únosný sníh a i na strmé norské stráně, a druhý s co největší plochou pro cesty v kyprém prašanu a na delší treky s batohem zvlněnou krajinou. Na sněžnicích lze také dobře využít tažené pulky (různě tvarované plastové či kovové ploché saně). Zvlášť do kopců je to snazší než na lyžích a většinou i s kopce.

Přečti si, jak se na sněžnicích správně pohybovat v terénu, a mrkni na naše recenze sněžnic, které naši testeři vyzkoušeli na vlastní kůži. Tipy na túry na sněžnicích najdeš v databázi horských túr.

Vychytávky

Přínosem jsou doplňkové vychytávky, jako je možnost podepření paty zvedací hrazdou pro delší stoupání nebo dočasné zablokování volné paty, což oceníme při chůzi v náročném terénu s mnoha překážkami, ve velmi hlubokém sněhu a také při nutnosti couvat. Do strmých svahů a na přemrzlý a zledovatělý sníh jsou nepostradatelné přední ozubené drapáky, pomocí kterých se dá pevně zakopnout špička, podobně jako v mačkách (sněžnice ovšem NIKDY nenahrazují mačky), a spodní hroty – běžně je po celé délce sněžnice několik párů ostrých kovových hrotů.

Velikost a upevnění boty

Při výběru vyzkoušejte, jestli všechny boty, které budete používat, do vázání sednou a jak je řešeno nastavení velikosti. Zvažte i robustnost provedení a možnost oprav během používání. Mně odlétla při chůzi jen malá plastová závlačka, ve sněhu už nebyla k nalezení a nahradit ji nebylo čím. Nebylo to ale na Sibiři, jen v Jizerkách, tak se nějak ten den došlo.

Existuje několik možností připevnění boty. Zásadní je dostatečná pohyblivost paty při chůzi a pevné vedení sněžnice nohou, při kterém pata nevybočuje do stran. Přední část boty se obvykle zasune do pohyblivě upevněného vázání, jehož součástí je i ozubení, které hlavně při stoupání vystupuje z plochy sněžnice a zachytává se o sníh. Pata boty je buď dotažena popruhem směrem ke špičce, nebo je celá bota přichycena k desce kompaktního vázání, podobného skialpům či snowboardu. Existují i rychloupínáky jako u maček. Do sněžnic žádné speciální boty nejsou, takže se konstrukce vázání musí vyrovnat s několika problémy. Je to pevnost ve všech směrech (na sněžnicích je nutné občas i skočit), pak nastavení různých velikostí bot a vázání musí zajistit spolehlivou funkci i v dost extrémních podmínkách.

Jak sněžnice vybírat

Při výběru sněžnic se musíme rozhodnout, jestli je použijeme pro sportovní účely, pro expedice, pro rekreační toulky nebo jen na cestu od chalupy k civilizaci. Dalším faktorem je maximální hmotnost, kterou sněžnice zatížíme. Žádný výrobce, design, velikost nebo materiál nezvládnou všechny podmínky, které v zimě můžeme potkat. V mírně zvlněném terénu mohou být sněžnice i dost velké a s relativně jednoduchým a levným vázáním. Ve strmých stráních, na horách a pro sportovní účely je potřeba, aby měly pod špičkou boty pevný spolehlivý drapák, který pomáhá stoupat, případně i boční hrany nebo ozubení pro traverz. Pro klesání po spádnici je potřebné ozubení pod patou.

Samozřejmě, čím jsou sněžnice dokonalejší, tím jsou i dražší, a ne všechny vychytávky vždycky potřebujeme a využijeme. Je třeba se zamyslet i nad zdlouhavostí či snadností připevnění a sundání sněžnic, a to i kdekoliv cestou a ve sněhu. Také provlékání zmrzlých popruhů v porovnání s utažením a povolením plastové ráčny je už velký rozdíl v komfortu. Na základě svých zkušeností bych jednoznačně preferoval snadný a rychlý způsob obouvání sněžnic a utažení ráčnou. Nemohu naopak doporučit starý systém trvale pevného připevnění sněžnic (i relativně malých) popruhem pevně k nohám. Nedá se s nimi dobře chodit, pata vyhazuje sníh vysoko na záda

Důležitá je hmotnost sněžnic, při výběru si ji určitě zjistěte a porovnejte s jinými modely. Chcete-li především chodit mírně zvlněnou krajinou hlubokým sněhem, nebojte se zvolit co největší plochu sněžnic. Naopak do techničtějšího horského terénu volte moderní plastové modely s předními drapáky a kovovými hroty, které dobře drží i na přemrzlém a zledovatělém sněhu, a lépe se s nimi překonávají traverzy v prudším svahu.

Pro přepravu zvolte pevný obal

Problematická může být přeprava sněžnic na batohu mezi lidmi: Vzhledem k výraznému ozubení drapáku v přední části a hrotům je vhodný pevný obal, což někteří výrobci pochopili a prodávají ho se sněžnicemi.

Půjčovny sněžnic

V posledních letech jsou sněžnice trendem rekreační turistiky, proto existují v horách i půjčovny. Je možné si sněžnice vyzkoušet před koupí, což je určitě dobrý způsob, jak zjistit, co vám vyhovuje.

Na sněžnice s dětmi

Výrobci sněžnic pamatují i na děti. Má zkušenost říká, že po třetím roce věku a při velikosti boty od čísla 28 už děti nemají s chůzí na sněžnicích žádný problém. K dostání jsou nyní i dětské modely sněžnic. Bez sněžnic se každému nohy boří až nad kolena, i do pasu, takže i děti snadno chápou, že se sněžnicemi se chodí mnohem lépe a dojdou i tam, kam by jinak dojít nemohly. A lze dodat, že většinu to velmi baví a na cestu na sněžnicích se těší!

Tipy pro cesty na sněžnicích

Boty jsou vhodné všechny zimní, dobře izolované, nepromokavé a hodí se i vysoké návleky. V hlubokém a přemrzlém prašanu mohu doporučit i zateplené návleky, ochrání lýtka před prochladnutím, protože ta se kontaktu se studeným sypkým sněhem nevyhnou.

U levných vázání je vhodné impregnovat popruhy, aby nenamrzaly. Když totiž namrznou, tak už nejdou jednoduše dotahovat a na konci dlouhých popruhů se tvoří velké kusy námrazy podobné bambulím, které mlátí kolem bot. V určitých klimatických podmínkách dochází i na kovových částech sněžnic k námraze, které se jen obtížně zbavujete. Je vhodné už předem celé sněžnice hydrofobně ošetřit, nejlépe pomocí navoskování či silikonování. Je možné koupit k tomu určené parafinové přípravky ve spreji buď přímo na sněžnice, či na lyže. Nejjednodušší řešení svépomocí je navoskování kovových částí tuhým lyžařským voskem (parafinem) s následným nahřátím. Ovšem pravda je, že ani to v určitých klimatických podmínkách úplně nepomůže. Přechod vodní plochy, kde v teple prosakuje už měknoucím ledem voda do sněhu, je velmi nepříjemný zážitek. Nejhůř jde odstranit námraza z podpatního profilu, který tak ztrácí trakci. Jinak se na tkanině rámových sněžnic vzhledem k její měkkosti žádná námraza neudrží, na rozdíl od těch s pevnou konstrukcí.

Sněhové podmínky jsou určující pro zážitek z dobrého pohybu na sněžnicích. Velké množství čerstvého prašanu chůzi ztíží, je-li ho přes metr, pak zcela znemožní pohyb i na těch největších sněžnicích. U dřevařů na Šumavě jsou známy případy, kdy museli v lese tři dny přežít (o slivovici a slanině), než sníh slehl a na sněžnicích se mohli vrátit domů. Také namrzající sníh dokáže pěkně potrápit. Namrzá hlavně na ozubení, které tím ztrácí funkčnost. Hrozí-li nebezpečí pádu lavin, pak je vždycky na prvním místě hledisko bezpečnosti.

Článek vyšel v časopise Svět Outdooru, s výhodným předplatným ti žádný článek neuteče!