Napadl první sníh a tak jsem si řekl, že je potřeba si osvojit také zimní „survivalové“ dovednosti. Nechal jsem se inspirovat biblí pro přežití, což nemůže být nic jiného, než kniha Johna Wisemana „SAS příručka jak přežít“.
Celou tuhle knihu jsem přelouskal před dvěma lety, ale zrovna v tomto případě je vám čtení užitečné jen z poloviny. Vše je potřeba si vyzkoušet. Přijde mi, že knížka je jako nekonečná studna vědomostí a než byste si vše osvojili v praxi, tak by vám to zabralo pěknou porci času.
Zpět k tématu
Zrovna v tomto případě (chytání ryb z ledu) jsem rady Johna Wisemana zkoušel v terénu. Bylo to letos v únoru ve Finsku, za severním polárním kruhem. Při přechodu jezera Inari jsme měli den volna a kus vlasce. To znamenalo jediné: „Zkusíme si něco chytit“.
Jak to vidí John?
Podle něj je v polárních a arktických oblastech nejjednodušší (pokud jste v blízkosti vody) si chytit rybu. Led by měl být tak silný, aby vás unesl, ale zároveň by měl jít prosekat. Když si prosekáte díru, tak je třeba navázat háček a návnadu, případně závaží. Kus silonu a háček můžete vždy nosit s sebou třeba v „KPZce“.
Své šance na úlovek zvýšíte, když si děr s návnadou vysekáte více. Takže bychom měli díru a háček ve vodě. Teď je třeba vytvořit systém, který nás včas upozorní na to „že tam ryba je“. To se udělá tak, že si vyrobíte praporek z nějakého materiálu, který půjde dobře vidět (igelit, látka apod.). Uvážete ho na klacek. Na jeho druhém konci bude uvázán vlasec. Na takto „ovázaný“ klacek připevníme další (křížově). Bude nám tak vytvářet oporu, pokud ryba zabere (viz obr.).
Jak dopadlo naše finské snažení?
Kapitolou samotnou bylo už vytvoření otvoru v ledu. Neměli jsme vrták, ale „jen“ sekeru. Takže jsme se k vodě doslova prosekali přes 30 cm hrubý led (viz fotka níže). Potom jsme navázali háček a podle rady jiného specialisty na přežití Beara Gryllse jsme do otvoru dali větvičku, která měla zabraňovat opětovnému zamrznutí.
Nechali jsme návnadu návnadou a šli spát s tím, že na snídani si dáme rybičku. Opak byl pravdou! Ale jak se dočtete v každém manuálu pro přežití, vše je to o improvizaci, trpělivosti a pozitivním myšlení. Takže snad někdy příště, a v tomto případě nám musela na snídani stačit ovesná kaše 
.
WISEMAN, John. SAS příručka jak přežít. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 1999. 566 s. ISBN 80-7237-280-7.
