Pár základních rad a tipů na to, jak přežít v nehostinném prostředí hor. Situace je taková, že jste v nadmořské výšce, kde není vegetace a vaším cílem je dostat se někam, kde ji naleznete.
V článku předpokládám, že nemáte materiály ke zhotovení přístřešku (kromě sněhu) a není šance najít něco k jídlu. Každopádně některé rady můžete využít i v jiném prostředí a naopak. Přežití je vlastně celé o improvizaci, a proto nejde udělat jasný návod pro každou situaci.
Nečekejte od článku, že to bude rozsáhlé spisovatelské dílo. Sdílím názor, že v jednoduchosti je síla. Navíc si myslím, že když vypíšu to podstatné, tak si můžete informace mnohem lépe vybavit.
Zároveň bych chtěl připsat, že moje rady nepramení z empirických vědomostí (převážně). Zažil jsem pár extrémních situací, kdy mi šlo o život, ale nikdy se to nevyvinulo v takovou krizi, že bych musel putovat a přežívat týden v nehostinném prostředí. Ve špatných podmínkách jsem sice týden byl, ale vždy jsem se do nich dostal „dobrovolně“.
Co tím chtěl básník říci? Především to, že nejsem Bear Grylls. Nemám speciální výcvik RAF1 a díkybohu jsem většinu z níže uvedených rad nemusel použít v praxi. Ale jestli to přijde, tak snad tyto teoretické vědomosti já i vy zúročíme. Pojďme na to.
Toto je dle mého názoru sedm základních aspektů pro přežití ve vysokohorských podmínkách.
1) Pozitivní myšlení – Tento bod budu psát ve všech svých článcích o chování v extrémních situacích. Ono se to lehko řekne a už hůře aplikuje v praxi. Když jste ve výšce nad 3000 metrů, kolem samý sníh, sněží a nikde nic, tak je těžké mít dobrou náladu. Musíte se umět radovat z maličkostí a stále věřit v přežití. Zažil jsem to třeba na Grossglockneru, když jsme s kamarádem v zimě vylezli na vrchol hřebenem Studlgrat. Cestou jsem ztratil čelovku a můj kamarád si ji pro změnu zapomněl. Je těžké být pozitivní, když jste ve výšce 3798 metrů a máte sejít za tmy dolů a navíc přes ledovec s trhlinami. Nám se to povedlo, a proto na tuto zkušenost vzpomínám spíše v dobrém.
2) Cílování – Najděte si cíl a držte se ho. V tomto případě sestupujte do údolí. Nechoďte v noci, riskujete ztrátu orientace a to může vyústit ve ztrátu cesty nebo zranění. Vyhýbejte se lavinovým svahům. Někdy vás pohled žene do údolí hlava nehlava a zapomínáte na objektivní nebezpečí (laviny, séraky, trhliny atd.)
3) Nocování – V tomto případě to nemá nic společného se spánkem. Pokud nebudete mít dobrý spacák, těžko se v horách vyspíte. Je lepší to nazvat bivakování bez spánku. Jde o to přečkat noc v relativním teple a suchu. Zkuste se co nejlépe odizolovat od sněhu, třeba prostřednictvím batohu. Pokud budete mít karimatku, tak ležte na boku, abyste zmenšili povrch, ze kterého je odváděno teplo (teda jestli nebudete mít nafukovačku nebo nějakou moc dobrou pěnovku). Je lepší se uchýlit někde ke skále (závětří), než si zbudovat něco ve sněhu (pozor na padající kamení). Hlavně nebýt na větru (snižuje pocitovou teplotu).
4) Pijte – Obstarávejte si tekutiny. V údolí by měly být bystřiny. Po skalách se v poledním slunci můžou plazit malé pramínky z roztávajícího ledu. Nejezte sníh, bere vám teplo a spotřebujete více tekutiny na jeho rozpouštění, než kolik vám jich dá a může způsobit nevolnost. Radši zkuste sníh položit na nějakou podložku (alumatka, víko ešusu) a nechat ho z větší části rozpustit na sluníčku. Další způsob je dát ho do láhve a rozpustit tělesným teplem.
5) Jezte – Nepodléhejte situaci a zachovejte chladnou hlavu. Nezapomínejte přijímat kalorie (pokud máte jídlo). V zimním prostředí tělo vydává energii nejen pro zachování tělesných funkcí a pro pohyb, ale také pro zachování si tělesné teploty. S tím je spojen další bod.
6) Teplo – Zachovejte si ho, jak je to jen možné (pozor na zbytečný výdej kalorií). Mějte ruce i hlavu kryté, protože odtud tělo ztrácí nejvíce tepla. Samozřejmě to neplatí vždy. Zbytečně se nepoťte (nemějte na sobě zbytečně mnoho vrstev)àztráta tekutin a zvlhlé oblečení. Nebudu se tady rozepisovat o tom, jak rozdělat oheň, protože ze sněhu ho prostě neuděláte.
7) Vytrvejte – Čím déle budete bojovat, tím se zvyšují šance na dobrý konec. I když budete vědět, že se nikam nedostanete, tak pořád existuje šance, že vás někdo objeví. Každá hodina navíc je dobrá.
Pokud máte mobil a jste schopni si přivolat pomoc, tak některé body pochopitelně odpadají. V tomto článku jsem se nezabýval prevencí. Toto však určitě doplním hned v dalších týdnech prostřednictvím článku o KPZ (krabička poslední záchrany), počasí apod.
Třeba vám pomůže i video známého bojovníka s přírodou, kterým je Ray Mears.
1RAF – Royal Air Force
