Trek hlubokým skalnatým údolím řeky Vltavy vede kolem zatopených Svatojánských proudů, nejstarší trampské osady Ztracenky až do věhlasně známého zlatokopeckého města Štěchovic. Přečtěte si více o této nádherné trase.
Historické ohlédnutí: kolony vorů na Vltavě
Mezi skalami je tajemné ticho a já přemýšlím o vorařích, kteří tudy pluli na svých dřevěných plavidlech. Vory byly naplněny bílými solnými krupičkami. Přeprava začínala pozemně v rakouských solných dolech a pokračovala až do jižních Čech. Z Českých Budějovic se zboží přepravovalo po řece do Prahy. Obchodní štreka byla známá v celé Evropě. Kromě vzácné soli se vozilo i obilí, stavební materiál a dřevo.
Hrozba pro přepravu: Svatojánské proudy
Vltava se stala známou a frekventovanou řekou obchodu, po níž ročně projíždělo 15 000 vorů s nákladem. Kolik jich ale dojelo do Prahy? Těsně před bijícím srdcem naší země, Prahou, byl úsek nejkritičtější a nejslanější, protože spousta nákladu skončila na vltavském dně. Příčinou byly svatojánské proudy.
Už Habsburkové se rozhodli proti proudům vyjít do boje. Začali stavět jezy a strhávat skály tyčící se nad řekou. Ferdinand III. Habsburský vydal roku 1640 příkaz k roztříštění skaliska zvaného Sedlo, které rozpínalo své skalní kořeny až do poloviny řečiště. Konečným výsledkem byla výstavba Štěchovické přehrady, která Svatojánské proudy zatopila.
Patron Vltavy: sv. Jan Nepomucký
Vydávám se od Slapské přehrady do Nových Třebenic. U autobusové zastávky odbočuju doprava kolem kotviště parníků a lodí. Sestupuji po betonových schodech až k soše sv. Jana Nepomuckého, který dohlíží na vltavskou kaluži.
Od sochy se nechávám bezmyšlenkovitě vést podél naší největší české řeky. Cestou mě doprovázejí jemně bílé prodyšné balónky oblak, které se přesívají přes nebeské síto. Sunce vysílá své paprsky k nastínění obrovských skalisek, které řeku obkličují jako dámský živůtek dřívější módy.
Česká rarita: chataření
Po 3 km se z povzdálí vynořuje chata. Stojí na jednom ze skalisek a klaní se řece celou její vahou. Zelenkavá střecha koncipuje s dřevěným plotovým kabátem. Zvonkohra u vchodu cinká tóny vltavské atmosféry. Polínka různých délek zaujímají své místo vedle jaterníkové skalky. Na stromu je upevněný malý hnědý soudek se závitem a kohoutkem. Od něj vedou lanka až dolů směrem k mojí paní průvodkyni, k řece Vltavě, z níž je voda vytahována pomocí kladkostroje.
| Pokud tíhnete k vodáckému sportu, přečtěte si článek o Sázavě, která se do Vltavy vlévá nedaleko Štěchovic. |
Od této chvíle už si nemusím lámat hlavou, jak sem chataři dostávají barely s vodou, aniž by se zapotili. Většina dřevěných víkendových domečků nemá vodu a elektřinu, tudíž se tady život na chvíli zastaví. Po setmění prosvítí svíčky místnosti a vzpomene se na chvíle, o nichž vypráví naše babičky. Kupodivu u sousedské chajdy se nachází betonová studna. Těžko říct, jestli to jejího majitele zvýhodňuje nad ostatními nebo zvýšení pohodlí zaplácává negativně a nemilosrdně tu starou trampskou atmosféru.
Rozepínající se kabát Vltavy: drolící se skály
Turistické značení je kvalitní, není možné zabloudit. Následuji modré štrychy na kmenech stromů. Jdu přímo pod skalisky. Na protilehlém břehu se skaliska pnou téměř v kolmém směru. Díky bílým helmám si všímám horolezců, jež se snaží zdolat skalní převisy. Vzali si do hlavy velmi těžký úkol, protože skaliska se drolí a obtížně se hledají šikovné skuliny.
Na horniny tu působil tlak, takže postupně zbřidličnatěly a překrystalizovaly. Tímto způsobem došlo k jejich narušení zlomy a puklinami. Při změně teplot a v zimě zamrzající dešťové vody v prasklinách se uvolňují někdy i masy hornin.
Trampské zastaveníčko v osadě Ztracenka
Procházím skalními průchody, které mě dovedly až k dřívější „Ztracence“. Stojím na místě nejstarší trampské osady. Jedná se o zrenovovanou oblast, protože původní Ztracenka byla se Svatojánskými proudy pohřbena Štěchovickou přehradou. Tady ale sahají kořeny do trampských počátků a dodnes je zde udržována původní atmosféra v plné síle. Z jedné chaty slyším zpěv melodických trampských písní s jemným brnkáním na kytaru. Nedaleko hřiště se chystá pravý táborák a lesní náměstíčko střeží totem na Mravenčí skále.
Štěchovice a fortele tradičních řemesel
Z osady je to kousek na lesní magistrálu, kde se turistické zbarvení rozrůstá o několik variant s možností vrátit se do Nových Třebenic druhou stranou. Ještě než se vydávám na zpáteční cestu, zbystřím skrz stromy železobetonový most s dvěma modrými oblouky. Brána, která spojuje břehy Vltavy a pouští do Štěchovic silniční dopravu.
Dříve zlatokopecké městečko si svůj ráz zachovalo vzpomínkovým erbem s hornickými kladívky, která zde byla do 16. století nejpoužívanějším náčiním. Věřím, že spoustě štěchovickým obyvatelům se v kredencích ještě dnes blýskají keramické hrnečky na podmáslí, protože hrnčířství a hrnčířský kruh zde má svoji dlouholetou tradici.
Túra nenáročného charakteru
Stezka plná vzpomínek na vltavskou historii a trampské počátky je skvělým odreagováním a aktivním odpočinkem pro jednodenní výlet. Z Nových Třebenic do Štěchovic je úsek dlouhý 6 km. Pokud se při zpáteční cestě zastavíte na točenou limonádu v jedné z místních trampských hospůdek jako za starých časů, uteče den jako voda ve Vltavě.
