Následující řádky neberte jako bibli příprav na expedici (takhle to ani nemám v úmyslu). Je to spíš můj systém, jak celý ten cirkus zorganizovat.
Ostřílení mazáci už mají určitě svůj systém, jak postupovat, ale u nováčků by můj příklad mohl padnout na úrodnou půdu a trochu jim to plánovací šílenství usnadnit. Určitě budete souhlasit, že ty přípravy jsou někdy těžší než samotné lezení.
Vzal bych to bod po bodu…
1) Začátek je u všech stejný. Mám na mysli výběr vrcholu, země, treku apod. + termín. Prostě to, za čím jedete. Tím to příjemné před odjezdem končí, aspoň pro mne. Od výběru vašeho cíle se odvíjí vše ostatní, protože je potřeba mu podřídit vše.
Trochu jsem zapomněl na výběr lidí. Důvodem je, že mám stabilního parťáka a když náhodou nemůže, tak nejdříve vymýšlím kam pojedu a až potom sháním, kdo by se mnou jel.
2) Vždy si zhruba naplánuji, kolik to bude stát. Protože píšu zhruba, tak kalkuluji jen s největšími položkami, což jsou letenka, lístek na vlak apod., doprava na letiště (vždy létám ze zahraničí), víza, výbava k dokoupení (včetně léků), případné další náklady spojené s cestou, o kterých vím, např. přeprava věcí, průvodce, pojištění (mám celoroční OEAV).
Potom zjistím další informace o cenách: hotely, místní doprava, povolení, potraviny apod. Dostanu výslednou částku a hned vím, o kolik si musím „utáhnout opasek“ a kolik je třeba vydělat.
3) A ještě fyzická příprava. Samozřejmě, že sportuji celoročně, ale pokud se mám připravit na nějakou větší akci, chce to trochu víc, než si jít dvakrát týdně zaběhat. Ohledně tréninku se zkuste podívat na tento článek, který mi pomohli vytvořit Zdeněk Hrubý a Marek Holeček.
4) Další důležitou věcí je přiřadit si deathline ke všemu důležitému. Mám na mysli koupi letenek, vyřízení permitu, víza, pohraničního povolení apod. Některé věci prostě potřebují čas, než peníze. Narážím na to, že ne každé povolení si můžete vyřídit na místě a je dobré ho řešit s předstihem.
Uvedu hned dva příklady, kdy se mi to vymstilo. Jednou to byla propustka do oblasti rusko-gruzínských hranic a podruhé víza do Íránu. Kdybych řešil věci s větším předstihem, nemuselo by to skončit nezdarem.
5) Pokud organizujete nějakou zajímavou expedici, zkuste oslovit potenciální sponzory.
6) A nesmím zapomenout, jak já říkám, na „sjíždění internetu“. To mi zabírá asi nejvíce času. V podstatě jde o to, že čtu různá fóra, kontaktuji lidi a vymýšlím další zbytečné činnosti, protože mám obavy z toho, aby mi na cestě „nepadaly“ zbytečně klacky pod nohy. Prostě sháním info.
Jak jsem se už zmínil v perexu, článek ani zdaleka není komplexní návod na to, jak se někam vydat. Je to spíše taková moje kostra, která někomu může usnadnit život. Z vaší strany se nebráním doplnění informací do diskuze. Jen je potřeba brát na vědomí, že každý to dělá po svém.
