Mnoho alpských vrcholů je mimo schopnosti některých turistů a to jen kvůli závěrečným vrcholovým partiím, které je zavedou na hřeben. Takovou situaci řeší mnoho z nich riskantním přechodem bez lana s heslem: „Nejsem srab“. Myslím, že to heslo by mělo znít spíše: „Neumím pracovat s lanem a riskuji svůj život“.
Na druhou stranu poslední zmíněné heslo je lepší, než to aby dva lidé, kteří neumí zacházet s lanem, na něm byli navázáni. To by znamenalo jeden pád a minimálně dva padající.
Souběžný postup na sněhovém hřebeni není až tak technicky náročný. Tím však nechci říct, že k jeho osvojení vám stačí přečíst si tento článek a na jeho základě se škrábat na nějakou alpskou žiletku. Tyhle řádky slouží spíše k tomu, aby si někteří uvědomili rizika a jak málo stačí k tomu, aby je snížili. Nácvik v bezpečném terénu a pod dohledem zkušeného mazáka je NUTNOSTÍ!
Největší nebezpečí na hřebeni?
1. Převěje – sněhové převěje jsou asi tím největším rizikem, které vám hrozí při přechodu sněhových hřebenů. Vždy je podcházejte ze strany, kde je menší sklon svahu. Svůj pohyb na hřebeni vždy přizpůsobujte aktuálnímu terénu a choďte pokud možno po straně hřebene a ne na jeho hraně (někdy to není možné a musíte jít po hraně). Takže je normální, že chvíli jdete zprava a pak zase zleva.
Nikdy nechoďte přímo přes ně a to ani přes ty obrovské, které se zdají být stabilní. Jde jen o nafoukaný sníh z návětrné strany, který není nějak pevný.
2. Mačky – Tento problém je často podceňován, ale už mnoho lidí doplatilo na to, že se jim zachytila mačka o návlek nebo nohavici. Ostatně každý, kdo měl na nohách mačky, se už asi někdy hrotem zachytil. Na ledovci s mírným sklonem riskujete maximálně roztržení nohavice, ale na ostrém hřebeni může krátká ztráta stability mít katastrofální následky.
Před dvěma lety jsem byl svědkem toho, jak se z Pik Komunismu vracela ruská parta bez jednoho kamaráda, kterému se při sestupu zachytila mačka. Nebyl navázaný a při pádu se potloukl o skály. Postup ve svahu je sice jiná situace, protože musíte volit mezi snížením vlastního bezpečí a zvýšením bezpečí parťáka (nedoporučuje se), ale chtěl jsem hlavně zmínit, co „dokážou“ mačky.
3. Přetlak – Typickým příkladem je Mont Blanc. Klasickou cestou jde o technicky jednoduchou horu, ale závěrečný hřeben má fatální statistiky, protože se na něm musejí každý den (v sezóně) míjet stovky turistů.
Těch možností, kdy můžete z hřebene spadnout je samozřejmě více. Někdy mátě prostě jen smůlu a špatně došlápnete.
Jak na hřebeni využít lano?
U exponovaných míst je souběžný postup (bez mezijištění) vyloučen a je nutností udělat co nejlepší jistící stanoviště pokud možno na pevné skále nebo pomocí šroubů do ledu (pokud k tomu je terén). Je možné použít i cepíny, ale jištění už se stává rizikovějším.
U souběžného postupu (bez mezijištění) je předpokladem, že je hřeben bezpečný. Pád může nastat v důsledku něčeho překvapivého s ne nezvládnutím technických nároků na postup (viz největší nebezpečí na hřebeni).
V takovém případě je nutné vědět jak vést lano a kam se pohnout (skočit). Tuto problematiku perfektně vysvětluje tento článek, který vám navíc pomůže lépe pochopit následující video.
Jednoduchá metoda jak bezpečně trénovat postup na hřebeni. Předem se omlouvám za přetočení videa o 90°, ale myslím, že je jasné, co tím chce básník říci.
