Jak na skalní Speed Climbing?

Lézt rychle mě baví. Může to být soutěživost, která mě žene kupředu, může to být touha vylézt toho za danou dobu víc. Hodí se to i při nejistém počasí nebo když se rychle stmívá.

Před léty jsme rychlolezení trénovali s přítelkyní v Arcu na Zebrátě. 180m cestu Via Gino – Gianna jsme nejdříve lezli klasickým způsobem. Jedna délka nám trvala něco přes 15 minut, při 3 délkách jsme nahoře byli za necelou hodinu. Nebyl to špatný výkon, ale cítil jsem, že by to mohlo být lepší.

Druhý pokus byl o poznání úspěšnější. Stačilo přečíst si něco o technikách, které se používají v Yosemitech a trochu zabrat. S časem jsme se dostali na 23 minut a 56 sekund. Bavíme se o lezení – oba dole, oba nahoře. To znamená, že stopky mačkám v momentě, kdy jsem připravený pod nástupem cesty a vypínám, když jsme oba dva úplně nahoře. Celou dobu jsme jištěni, nelezeme solo.

Druhý pokus byl super, ale ještě tam pár věcí drhlo. Nejvíc nás zdržovalo dlouhé lano. Klasicky jsme používali 60m, ale pro náš účel to bylo moc.

Bratři Huberové, držitelé několika rychlostních rekordů na El Capitana.

Třetí pokus proběhl se 40m lanem, které používáme na stěnu. Na vrcholu jsme byli za 16 minut a 58 sekund.

Při prvním pokusu jsme lezli jednu délku za 15 minut, při třetím pokusu jsme za tuhle dobu vylezli skoro celou cestu. Ušetřili jsme tak tři čtvrtě hodiny na sestup a na svačinu. Nebo na další dvě cesty podobného charakteru.

Můžete si říct, proč se někam honit, proč nelézt v klidu, kochat se výhledem a užívat si. Nedokáži jednoznačně a přesvědčivě odpovědět. Odpovědět by vám mohl Emil Zátopek, který řekl: „Proč bych se měl učit běhat pomalu, když běhat pomalu už umím? Chci se naučit běhat rychle.“

A já se chci naučit rychle lézt.

Několik rad a tipů pro úspěšné rychlolezení

1) Lezte s partnerem, kterého dobře znáte: partnerství a přátelství na laně je důležitá věc. Při rychlostním lezení to platí dvojnásob. Ve dvojici musíte být sehraní –  rozumět si beze slov a číst si myšlenky. Musíte vědět, jak si partner cvaká expresky na sedák, jak rychle je schopen lézt a spoustu dalších věcí.

2) Naučte se znát svůj materiál a používejte ho co nejlépe: rychlostní lezení není o zběsilém šplhání po skále, ale o efektivním využití času a o dokonalé manipulaci s materiálem. Na štandu se ztrácí nejvíc času přemotáváním lana, výměnou materiálu a dohadováním, kdo poleze první. Pokud na každém stanovišti ztratíte 5 minut manipulací s materiálem a svačinou, na 20 délkové cestě je to už 100 minut.

Zjistíte, že:

– Používání twistlockových karabin je mnohem rychlejší, než karabin se šroubovací pojistkou.

– Není vždy nutné být u štandu na odsedce a pojistném uzlu na laně. Podle situace stačí jen odsedka nebo lano.

– Mnohdy je lepší se na konec lana navázat pomocí dvou karabin, než osmičkovým uzlem.

– Je rychlejší cvakat si materiál na smyčku přes rameno než ho cvakat na oka na sedáku.

– Je rychlejší cvakat lano do expresky, když ji máte u pasu než nad hlavou.

– K nacvakání materiálu používejte nosič přes rameno. Ušetří to spoustu času při výměně materiálu.

Jedna z možností jak nosit materiál: nacvakaný na smyčce. Nejmenší kusy jsou v předu. Velké na zadní části smyčky. Každý friend má svoji karabinu.

3) Lezte cestu, kterou dobře znáte, a na kterou máte: orientace v cestě je velmi důležitá. Není nic horšího než zabloudit a ztrácet drahocenné minuty sestupem a vracením se. Je lepší se v klidu zastavit, rozhlédnout se a snažit se najít správnou cestu, než bezhlavě lézt a pak se dostat mimo cestu. Pro opravdový rychlovýstup je dobré zvolit cestu o mnoho lehčí, než jste zvyklí lézt. Nebudete muset řešit těžké kroky a váš výstup se zrychlí.

4) Nelezte na střídačku, lezte v blocích: klasický model lezení vícedélkových cest je střídání prvolezců po jedné lanové délce. To má několik nevýhod. Hlavní je ta, že unavený druholezec začíná rovnou lézt. Na stanovišti nemá možnost si odpočinout, a tím se zpomaluje jeho další postup. Další nevýhoda je časté „přelaďování“ mozku na psychickou zátěž při tahání. Nejlepší je rozdělit si cestu na několik úseků. Ty mohou být buď časové (já polezu hodinu, ty pak polezeš druhou), délkové (jeden leze 5 délek, druhý dalších 5 délek) nebo obtížnostních (já vylezu 1 těžkou délku a ty dolezeš zbylých 5 lehkých délek).

Techniky rychlostního lezení vícedélkových cest

1) Lezení klasickým způsobem, střídání po blocích.

Tento způsob je vhodný při lezení cest vyšší obtížnosti. Oba lezci postupují klasickým způsobem. Prvolezec tahá lano, druholezec jistí. Střídají se po dohodnuté době. Buď za určitý čas, nebo třeba po několika lanových délkách. Je to nejpomalejší způsob, ale nejbezpečnější. Pokud se rozhodnete střídat častěji, je dobré navázat se pomocí dvou karabin s twistlockovou pojistkou. Místo přetahovaní lana a převazování se jednoduše přecvaknete z jednoho konce na druhý.

2) Průběžné lezení.

Velmi rychlý způsob lezení. Je vhodný na velmi lehké cesty, které dobře znáte. Tajné zbraně jsou krátké lano, několik  šplhadel Tibloc a velké množství expresek. Než začnete lézt, seznamte se důkladně s cestou – kolik má nýtů, kde jsou štandy a kolik jich tam je, kde jsou obtížná místa.

Lezení začíná klasickým způsobem – oba lezci jsou navázaní a obutí. Prvolezec leze a druholezec jistí. Prvolezec zakládá postupové jištění (expresky, vklíněnce). Když doleze lezec na stanoviště nebo jiné vhodné místo, dá do štandu expresku s Tiblocem. Ten je na lano nasazen opačným způsobem. Pokračuje dále v lezení. Poté, co dojde jističi lano na povolování, začíná plynule lézt. V tomto momentě slouží Tibloc jako jistící pomůcka pro druholezce. Pokud druholezec spadne, Tibloc ho zachytí. Pokud spadne prvolezec, bude jistič navázaný na konci lana sloužit jako protizávaží. Prvolezec cvaká další a další postupové jištění, než se dostane na další stanoviště, kde nasadí dalšího Tibloca. Druholezec materiál sbírá. Tímto se dostanou buď na konec cesty, nebo do situace, kdy prvolezci došly expresky. V obou případech musí prvolezec dobrat spolulezce přes jistítko. Při průběžném lezení je nutné, aby bylo co možná nejvíce natažené lano mezi lezci a aby byl vždy mezi lezci alespoň jeden Tibloc.

Krátké lano šetří čas při jištění a dobírání, a navíc usnadňuje komunikaci mezi lezci – ti se snáze slyší.

Čím víc expresek a Tibloců máte, tím dolezete dál.

Poznámka: jde to i bez Tibloců, ale hrozí stržení prvolezce.

Lano cvaknuté v expresce, která je na štandu.

3) Souběžné lezení.

Pomalejší způsob lezení, při kterém jeden z lezců velkou část výstupu leze za pomocí šplhadel. Je to dobrý způsob, jak lézt středně těžké dlouhé cesty.

Jak na to? Oba lezci jsou připraveni na začátku cesty. Mají dlouhé lano, ideálně 70-80m, a zdvojený  materiál potřebný k výstupu. Prvolezec začíná lézt a jistič jistí. Jištění je ideální přes Gri Gri. V momentě, kdy doleze prvolezec na štand, dobírá rychle lano a dává ho na fix. Tím získal několik metrů lana k postupu. Jistič druholezec nasazuje na lano šplhadlo s popruhem na nohu a s jeho pomocí a s pomocí Gri Gri začíná stoupat na štand. Mezitím prvolezec pokračuje ve výstupu jištěn pouze lanem přivázaným ke štandu. Čím je výš, tím lépe, tím je to bezpečnější. V momentě, kdy je jistič na štandu, zajistí sám sebe, sundá šplhadlo z lana a pomocí Gri Gri jistí prvolezce. Takto se způsob opakuje, než dojde lezci materiál.

4) Lezení ve trojici.

Lezení ve třech se využívá hlavně při lezení velkých stěn. Někdy se může stát, že potřebujete lézt ve třech i kratší cestu. Velmi rychlý způsob je následující:

Prvolezec leze, jistič jistí. Prvolezec doleze na štand a začne jistit druhého lezce. Ten s sebou táhne druhé plnohodnotné lano, které po dolezení na stanoviště připevní na fix. Třetí lezec může začít lézt jištěný např. Mini-Traxionem na fixním laně. Mezi tím, co se třetí lezec dostane na štand, je už první lezec na dalším štandu a druhý lezec začíná lézt. Tento způsob se pořád opakuje. Nevýhodou tohoto stylu lezení je, že vždy dochází k prodlevě, ale ta je výrazně kratší, než dobírání obou lezců postupně.

Závěrem…

Rychlostní lezení dlouhých cest není pro každého, a tento článek není rozhodně vyčerpávající. Je to jen pár tipů, jak zrychlit svou lezeckou techniku a jak toho vylézt víc.

Pamatujte že: „The only thing better than climbing is more climbing.“

Článek vyšel také na rockjoy.cz