V zimě se kromě tradičních sportovních či outdoorových zájmů můžeme potěšit i různými atraktivními až zábavnými technickými vynálezy. Je až s podivem, co všechno bylo pro zimní radovánky objeveno a vynalezeno…
Kolo v zimě a sněžné kolo Ktrak
Asi nejvíc se outdoorovému charakteru blíží zimní cyklistika na horském či krosovém kole. Ježdění mimo udržované komunikace po sněhu i ledu vyžaduje pokud možno pláště co největší šíře a z měkké směsi pro dobrou přilnavost. Jezdíme-li po zamrzlých vodních plochách nebo po zledovatělém sněhu, pak se určitě vyplatí mít pneumatiky opatřené hřeby, alespoň na předním kole. V běžném sněhu hřeby naopak postrádají význam, spíše brzdí a kladou větší odpor. Jasné je, že jízda ve sněhu je možná jen do jeho určité výšky nebo když je upraven rolbou a tvoří tvrdý podklad. Boří-li se pneumatiky příliš hluboko a jízda je velmi obtížná, existuje ještě speciální vychytávka nazvaná Ktrak, která se poprvé objevila v roce 2006. Zadní kolo zaměníme za přídavné zařízení, které umožní nasazení ozubeného pásu s napínačem, čímž se několikanásobně zvětší styčná plocha se sněhem. Přední kolo je možné obdobně zaměnit za lyži, která se pak také neboří a lépe udržuje směr jízdy. Ozubený zadní pás má dobrou trakci a není-li sníh příliš lehký a ve velké vrstvě, můžeme stále absolvovat kratší vyjížďky na kole. Takto upravená kola jsou k zapůjčení a vyzkoušení i v některých našich zimních střediscích. Jízda je namáhavější než na běžném kole, protože převod síly na pás a odpor měkkého sněhu jízdu rozhodně neusnadňuje. Desítky kilometrů proto neujedeme, je to spíš zimní povyražení a důkaz, že na kole se dá jezdit vždy a za všech podmínek.
Sněžné kolo Ktrak zvládne i hlubší sníh
Nordické brusle
Další outdoorovou či sportovní aktivitu skýtají už poměrně známé nordické brusle. Na vhodných a dobře zamrzlých vodních plochách můžeme snadno ujet i desítky kilometrů, a dostat se tak do míst, která jsou i v létě s lodí téměř nedostupná. Nordické brusle mají oproti hokejovým či krasobruslařským tu výhodu, že k plynulé jízdě potřebujeme mnohem menší námahu, brusle jsou rychlejší a také jedou snadno i přes různé nerovnosti na ledě, kterých může někdy být na přírodním ledě dost. Nordické brusle jsou úzké, kolem 1 mm, a také delší (pánské kolem 50 cm), a hlavně nemají žlábek, hokej se proto v nich určitě dobře hrát nedá, o krasobruslení nemluvě. Využijeme zde ale výhodně naše běžkařské boty, protože na nordických bruslích se většinou používá i běžecké vázání jak typu NNN, tak SNS. Volná pata na těchto bruslích značně usnadňuje jízdu, podobně jako volná pata na rychlobruslařských nožích, kterým jsou nordické brusle nejpodobnější. Existuje i varianta s připevněním na vyšší kotníkové pohorky, kde ovšem přicházíme o výhodu jízdy s volnou patou. Nordické brusle se snadno připevňují i sundávají, nezaberou mnoho místa v batohu a jsou i lehké. Snadno je proto na zimních toulkách vezmeme s sebou a jsou-li cestou vhodné podmínky, můžeme si i nečekaně skvěle zabruslit někde na zamrzlých potocích, říčkách, rybnících či přehradách. Samozřejmě, že můžeme i cíleně vyhledávat známé či zapadlé vodní plochy, a poznat tak i jejich zákoutí. Třeba ve Švédsku často zamrzají okraje Baltického moře a desítky místních obyvatel právě na těchto bruslích jezdí podél pobřeží a užívají si nádherné přírody. I v ČR se pořádají různé soutěže či orientační závody. Nutné je ještě připomenout bezpečnostní výbavu, kde důležité jsou hlavně vyprošťovací hroty a dojde-li k proboření, pak i nepromokavě uložené náhradní oblečení. Používat se můžou i běžecké hůlky či jen jedna hůl, s kterou jde sondovat kvalitu a sílu ledu u podezřelého místa na hladině. Samozřejmě, nejlépe se jezdí na hladkém ledě beze sněhu, tmavá zrcadlově hladká plocha do dáli působí až přízračně. Ale ani lehký sníh kolem 5 cm není překážkou jízdy. Na některých velkých vodních plochách se už i v ČR upravují bruslařské dráhy, čistí se od větší vrstvy sněhu, aby si bruslaři mohli vyjet opravdu do dáli. Samozřejmě, že s normálními bruslemi jde vyjet na přírodní led také, jen to prostě není ono a budeme těm na nordických bruslích závidět.
Nordické brusle pro bruslení na přírodním ledu
Ledoběžky a sněhoběžky
Podobně si můžeme na ledě užívat i tehdy, nejsme-li s bruslemi právě kamarádi. Existuje alternativní náhrada, tzv. ledoběžka na principu severských saní, které mají dvě skluznice, držadlo na ruce a možnost stoupnutí na dozadu protažené sanice. Nyní tedy existuje i jejich lední varianta. Při jízdě stojíme na jedné ze sanic jednou nohou a druhou se odrážíme. Oběma rukama se držíme pevně držadla a při dobrém odrazu pak jedeme až překvapivě rychle. Na noze, co se s ní odrážíme, musí být určitě nějaký spolehlivý nesmek či hroty, nejlépe tedy na obou, abychom mohli nohy při odrazu střídat. Bezpečnostní výbavu na vodní plochy doporučujeme stejnou jako u nordických bruslí. Nahradíme-li či doplníme na obou stranách ledový nůž širší lyží, můžeme se obdobně prohánět i na zasněžených cestách a pláních. Samozřejmě můžeme takto i závodit či na delší výlet si dopředu upevnit košík nebo síť s nezbytnostmi na cestu. V severských zemích tak můžeme i ve městech vidět starší lidi jedoucí na sněhoběžce na nákupy či do přírody apod. Prodávají se a někde jsou i k půjčení také pod názvem sněhoběžky, napodobení koloběžek na sníh, vlastně je to dost široká lyže, na které se stojí, vepředu spojená s řídítky s připojenou malou, krátkou lyží, která nám jako přední kolo u koloběžky určuje směr. Hlavně pro děti, jež umí jezdit na koloběžce, je to určitě zajímavá zimní varianta, ostatně není pochyb, že dospělý si zajezdí také rád. Existuje i varianta na led.
Hangboard
Máte-li starší snowboard, může být inspirací k tomu, pokusit se o napodobení už několik let staré „novinky“ zvané hangboard, kde je jezdec dvoubodově zavěšený v úvazku na T hrazdičce nad prknem, které drží za jakási řídítka. Brzdí a řídí se nohama a také nakláněním a posunem těžiště vůči prknu. Údajně je návyk této jízdy či spíš letu nad sněhem snadný, a jsou tu proto i jeho vyznavači. Zajezdí si i ten, kterému už kolena na lyžování či snowboard neslouží a sjezdovka ho stále láká. Dokážu si to trochu představit, vyzkoušet to sám jsem zatím neměl příležitost. Jen může být problém při jízdě na sjezdovce mezi rekreačními lyžaři, tady je přilba zcela určitě nutná.
Vybavení a vychytávky do zimy nás určitě budou stále překvapovat svým nečekaným vývojem a je jen na nás, jak využijeme možnosti pro pobavení a k protažení těla. A za dlouhých večerů v teple při příjemném drinku pak můžeme vyprávět kamarádům, čím vším a jaký způsobem je možné si zimu naplno užít.
© Svět outdooru, text vyšel v ročence Malý Průvodce světem outdooru 2011, text Pavel Krupka, foto autor a archiv redakce Světa outdooru
Placené odkazy k tomuto článku: |
Zde může být váš odkaz! Napište nám. |
Tak ta předposlední fotka je z mého pohledu dost děsivá, viz titulek… :-)))