Jak číst lezecké TOPO?

Co je TOPO cesty?

Orientace v lezecké cestě na umělé stěně je mnohdy velmi jednoduchá. Cesta vede po chytech/stupech jednotné barvy, u nástupu je uvedena obtížnost (která by měla být ideálně konstantní v celé cestě). U venkovního lezení je ale situace diametrálně odlišná. Pro přípravu, plánování a orientaci ve stěně se používají schematické nákresy s doplněnými informacemi o cestě – tzv. TOPO cesty. 

Množství informací uvedených v nákresu se samozřejmě liší (podle autora, charakteru cesty apod.), nejčastěji ale najdeme následující:

• schématický nákres lokality či mapa,
• nákres celé věže (půdorys) nebo stěny,
• nákres průběhu lezecké cesty,
• obtížnost cesty (jednotlivých délek),
• označení jištění,
• označení jistících stanovišť (štandů),
• označení míst pro slanění,
• charakter daného místa (komín, plotna, převis).

U jednodélkových cest (či vícedélkových sportovních) má autor nákresu velkou možnost zachytit všechny detaily cesty. Klíčová místa jsou tak často zřejmá právě z nákresu. Najdeme zde také označená fixní jištění (v případě cesty s osazeným fixním jištěním), množství materiálu potřebného pro lezení pak lehce odhadneme. Pokud se pouštíme do cesty tradiční (bez fixního jištění), je výběr materiálu o zkušenostech lezce. Nebo se zeptáte v hospodě, kolik si toho máte vzít…a raději vezměte něco navíc.

Vícedélkové cesty v horách bývají zachyceny méně detailně, často je nákres opravdu schematický. Rozhodně by neměly chybět informace o doporučené délce lana pro výstup i slanění, předpokládaná časová náročnost cesty (nástup/lezení/sestup) a doporučený sortiment pro jištění (expresky/vklíněnce/friendy). 

V posledních letech se objevují velmi dobře zpracovaná TOPA i pro via ferraty. V nákresech jsou všechny zajištěné úseky označeny obtížností. Lezec tak při plánování dokáže zhodnotit, jestli přeleze cestu, která má jedno obtížné místo, nebo se pustí do cesty s velkou obtížností po celé délce. 

Jak TOPO vzniká?

Těžko bychom u nás hledali někoho povolanějšího, než je Jindřich Sochor, vynikající lezec a autor mnoha prvovýstupů sedmdesátých až devadesátých let 20. století. Kvůli zraněním vynucené lezecké pauze měl totiž dostatek času na tvorbu obrovského množství kreseb skalních oblastí. Pojďme spolu s ním zavzpomínat na dobu, kdy se informace o obtížnosti cest předávaly maximálně ústně. Mnohem častěji ale lezec prostě přišel pod skálu a tzv. to “zkusil”.

Jak se horolezec dostane k malování?

“S malováním jsem začal na vojně, na štábu divize jsem kreslil mapy. Problém byl v tom, že ke kreslení map byly potřeba přístroje. Jednou jsem dostal takovej blbej nápad a vymyslel jsem si způsob svůj. Takže já nakreslím mapu úplně přesně bez přístrojů. Nakreslil jsem mapu Skaláku a oni mě tři dny vyslýchali v Praze na ministerstvu obrany, jak kreslím mapy bez přístrojů.”

Kdy vás napadlo, že budete kreslit skalní věže?

“Vzniklo to tak, že jsem v roce 1996 spadnul, rozlámal si kotník a nemohl jsem lízt a chodit (Jindřich chodit nemohl, ale lézt mu šlo, tak lezl s berlemi na zádech – pozn. autora). A tak se mi stejskalo a začal jsem ty skály kreslit. 90 % skal totiž nelze vyfotit (vadí jiné skály, stromy). A protože já je znám (Jindřich téměř na všech byl, má cca 700 prvovýstupů v oblasti – pozn. autora), tak jsem si je začal kreslit. Do tý doby asi sem tam někdo něco nakreslil, ale ne systematicky. Byl takovej primitivní průvodce, to kdysi napsal Joska Smitků, ale to byly začátky, to bylo pár cest. Kolikrát to bylo i špatně napsaný.”

Jak probíhá tvorba TOPA skalní věže ve vašem podání?

“Skálu si vyfotím, abych nemusel lítat do lesa a tam sedět. A podle fotky to dělám, co chybí, to domaluju. Kresba má tu výhodu, na rozdíl od fotografie, že já můžu přesně vypíchnout ty věci, který jsou důležitý pro lezení (kresba jedné věže trvá 3 dny, následně 2 dny opravy – pozn. autora). Fotka je prostě plochá. Barevný, ty jsou vůbec nejhorší. A není to ono a já nemám čas tam sedět, chodit tam desetkrát a čekat, až bude sluníčko pěkně na to. To, co je potřeba, to zvýrazním, to by na fotce třeba nebylo vidět. Spárka, trhlinka na smyčku a podobně.”

Co byste doporučil lezcům, kteří začínají s lezením venku?

“Najít nějakýho starýho chlapa, kterej lezl a kterej to má dovopravdy rád.”

Jindřich “Sochorák” Sochor

* 7. 10. 1949 v Liberci

Skvělý lezec a autor mnoha prvovýstupů, který původně lezcem být nechtěl. Atletika „naštěstí” nezůstala preferovaným sportem, a proto se nyní můžeme kochat mnoha uměleckými díly z jeho pera. Jeho kresby jsou součástí mnoha průvodců v České republice, ale i v zahraničí (Dolomity, Norsko – Lofoty, Severní Korea). Zakládající člen TJ Český ráj. Jeho osobité písmo, vytvořené přímo pro nákresy, je nezaměnitelné.

Orientace v TOPU cesty

Stejně jako správná mapa, i lezecké TOPO má vlastní legendu. Jedná se o soubor univerzálních piktogramů, které znázorňují nejčastější útvary, které v cestě můžete potkat. Je rozhodně vhodné nastudovat cestu předem a případně si přeložit cizojazyčné názvy (běžně uváděno v němčině a angličtině). Velmi často se v nákresech objevují i udané vzdálenosti mezi jistícími stanovišti (případně potřebná délka lana).

Orientovat se v průvodcích a nákresech cest patří k základním dovednostem lezce či ferratisty. Uvádíme příklad základních symbolů používaných organizací UIAA. Některé země nebo oblasti mají své specifické značky či názvosloví. Kromě symbolů byste měli být schopni převést lokální obtížnost.

TIP: Osvědčené horolezecké průvodce vybírej ve svém horoknihkupectví www.knihynahory.cz/horolezecke-pruvodce. 

Tipy horského vůdce

Při čtení topa (schematického nákresu lezecké cesty) a přípravě na cestu nebo túru bych uvedl několik osobních zkušeností a postřehů.

• Dobré je z průvodců vyčíst: místní zvyky, pravidla lezení, přístupy a parkování. A tato doporučení dodržovat tak, aby lezení v dané oblasti vydrželo a nevznikalo napětí mezi domorodci a místními lezci.

• Dále se při plánování túry podle topa vždy zajímejte i o sestup nebo o úniková místa z cesty. Zkontrolujte si i místa a vzdálenosti slaňáků, abyste měli dostatečně dlouhé lano. Při plánování túry, a to i zajištěných cest (via ferrat), pamatujte na orientaci (slunce nebo stín – pití vs. extra oblečení) a převýšení – na vršcích může na jaře například ležet sníh.

• V průvodcích bývá uvedeno i rozložení obtížností v dané oblasti nebo sektoru. Co to znamená? Tenhle přehled vám pomůže se rozhodnout, zdali je oblast pro vás vhodná podle vašeho lezeckého „levelu“. Přehled uvádí zastoupení cest podle obtížnosti. Dozvíte se z něj, kolik je cest 3–5, 5–6, 6, 7, 8 atd.

• Uvedený čas na přelezení cesty nebo absolvování zajištěné cesty je orientační. Dejte si vždy raději větší rezervu. Třeba z důvodu bloudění, krátkého dne, zácpy v cestě u populárních cest apod. Takže? Čelovka by měla být do vícedélek v horách standardní výbava.

• Pro většinu lezců jsou vhodné i tzv. Výběry cest. V nich jsou uvedeny pěkné nebo zajímavé cesty. 

Průvodce: papír vs. display

Papíroví průvodci se pomalu přesouvají i do elektronických forem, přesto si myslím, že papírového průvodce, do kterého můžete zapisovat svoje skalpy nebo poznámky, nic nenahradí. Stejně tak na vícedélky nebo horské lezení je dobré si cestu vytisknout (pouze na jeden list nebo zmenšený na formát A5) a mít ho s sebou do stěny. A klidně i 2x, kdyby jeden uletěl. Topo může být vhodné si nechat zalaminovat tak, aby papír snesl i drsné zacházení. 

Pro čtení topa ve stěně je třeba mít cit a zkušenosti. Čím více toho budete mít v dané oblasti nalezeno, tím více budete terénu rozumět a snadněji se orientovat. Dále je dobré „nakoukat” cestu i z dálky či z fotografie a porovnat s nákresem. Často pomáhá i zakreslená linie do fotky. Hlavně kvůli nástupu do cesty. 

Pro nákresy a popisy cest je dobré i znát samotného autora cesty a brát na to zřetel. Někteří prvovýstupci měli totiž poněkud „drsnější klasu” a cesty jasně podhodnocovali, může se vám tak stát, že se v cestě nějakého takového klasika zaseknete nebo nepřelezete pětku. V průvodcích skalních měst se používají půdorysy skal s orientací. Tedy se směrovou růžicí a určením severu. To pomáhá při hledání té správné věže v bludišti, ale i při rozhodování, na jakou stranu je orientovaná (nastavená slunci či ve stínu) kýžená cesta.

Dalším bonusem tištěných průvodců je snění a plánování. Mám rád ty chvíle, kdy otevřu zastrčeného průvodce v knihovničce a zasním se. Buď si vzpomenu na přelezené cesty, nebo plánuji, že si nějakou tu krásku ještě přelezu. Anebo vyrazím do dané oblasti. Zakoupením papírového průvodce podporujete místní komunitu a přispějete i na vznik takového průvodce, protože práce je to časově náročná!

ELEKTRONICKÝ PRŮVODCE KE STAŽENÍ ZDARMA – NEJNEJ SUSKY

Elektronický průvodce nejkrásnější cesty na Suškách ke stažení (alphaguide.cz)

Kultovní průvodce

Asi nikdo ze starších lezců nezapomeneme na slovní popisy legendárního tatranského průvodce F. Kroutila, kterému se přezdívalo Bloudil. Za všechny příklady bych uvedl asi nejznámější slovní popisy: “Nevýraznou stěnkou mírně vzhůru.” nebo “Nevýraznou depresí…” Kultovními díly jsou však například průvodci Arno Puškáše nebo Poláka Witolda Paryského, kteří ve své době odvedli neuvěřitelný kus práce a zpracovali kompletní průvodce Vysokých Tater.

Německý server Bergsteigen.com obsahuje velké množství skvěle zpracovaných materiálů pro turisty, lezce, horolezce, ferratisty, skialpinisty apod. Přímo ze stránek si můžete celý přehled stáhnout ve formátu pdf a vytisknout. Většina popisovaných tras obsahuje následující informace:

• základní informace o trase,
• TOPO cesty (občas několik variant nákresu),
• mapu trasy,
• detailní popis výstupu a sestupu,
• popis příjezdu (výchozí místo),
• obrázky trasy,
• doporučené průvodce pro danou oblast,
• komentáře.

Osobní zkušenost

Proč je důležité vědět, kde je sever? Podělím se s vámi o osobní zkušenost. Doslechl jsem se, že jistý lezec vylezl sólo spáru na jednu věž na Prachově. Prý tu spáru ze severní strany Žandarmu. A mě to nenechalo klidným. Spáry mám rád. Dal jsem několik pokusů. Nechápal jsem. Málem jsem umřel a na závěr to opatrně slezl. Pak jsem obešel věž a spravil si náladu alespoň z jižní strany. Tahle spára pustila. Po nějakém čase jsem sólaře potkal. To mě podrž. On si spletl světové strany a samozřejmě vysóloval tu stejnou co já! Tu z druhé strany.