Začali jste chodit po horách a chcete si koupit ty trojdílné lyžařské hůlky, které má každý druhý? Nebo si prostě jen vybíráte nové trekové hole a potřebujete poradit? Ať je to tak, či tak, budu se snažit vám s tím pomoci.
Když jsem byl prcek a chodil jsem po horách, vždycky ve mně vzbuzovali úsměv lidé, kteří měli ty podivné tyčky. Říkám si: „Asi si spletli sport“. Časem jsem však začal na horách přespávat a nedílnou součástí byla krosna, která měla kolem 20 kilo. Rychle jsem pochopil, že hůlky mají v mé výbavě označení „high priority“ a dnes je používám i když mám jen lehký batoh1.
Proč jsou důležité?
1) Stabilita a ulehčení spodním svalovým skupinám – Ani celý panelák by nespočítal na prstech všech svých končetin, kolikrát mě hůlky zachránily od držkopádu. V této souvislosti na ně nedám dopustit. Pokud je vaším břemenem třeba třiceti kilová krosna a nemáte hůlky, je to jakoby vám chyběla jedna noha. Narážím tím na to, že pokud máte hůlky, můžete sejmout část zátěže z nohou a ulehčit jim.
2) Zdravotní – Hůlky šetří vaše klouby, a to hlavně při sestupech, které jsou pro ně doslova očistcem, zvlášť když máte na zádech těžkou krosnu. Další partií, které je ulehčeno, jsou záda. Především spodní část, zejména při výstupech, kdy má tělo tendenci se předklánět.
Podle čeho vybírat?
Devatero rad:
1) Intenzita a způsob využití – To je asi základní otázka, kterou si musíte položit. Důvodem je, abyste zúžili výběr. Pokud si na hory vyrazíte jen občas, můžete se pohybovat v cenovém rozpětí do 800,- Kč. Nečekejte však žádné zázraky. Při častějším využívání v náročném terénu se hůlky začnou deformovat, upadne jim hrot, upevňovací systém se začne protáčet. Neberte to však tak, že koupit si levné hůlky je něco špatného. Pokud chodíte na hory třeba jednou za měsíc a jedná se spíše o procházku, řekl bych, že je doslova zbytečnost si kupovat něco nad tuto cenu. Jestliže jsou hory smysl vašeho života, a tím pádem čím je terén náročnější, tím víc dopaminu2 produkujete, tak se připravte na cenu v rozmezí 1200-3000,-Kč.
2) Tělesná výška – To je v dnešní době teleskopických holí spíše vedlejší faktor, protože délku hole si přizpůsobíte dle potřeby. Výška hraje roli pouze, pokud jste extrémně vysocí. Mé hůlky se dají nastavit až na délku 140 cm, což odpovídá výšce kolem 210 čísel.
3) Hrot – U těch dražších se setkáte s hroty z karbidu, které jsou v některých případech vyměnitelné. Jejich životnost je dlouhá (velká tvrdost a některé snesou ohyb až 30°). Levnější varianty mají hroty z oceli a vidia (časem se sedřou nebo utrhnou).
4) Tlumící prvky (tzv. antishock) – S tlumícími prvky (dále jen TP) nebo bez nich. TP tady představují pružinky, které jsou uvnitř hole. Tento systém bych doporučoval spíše lidem se slabými nebo poškozenými koleny, kyčlemi, lokty či kotníky.
5) Rukojeť – Je nespočet typů. Musíte si jich prostě vyzkoušet více a zjistit, která vám doslova padne do ruky. V dnešní době se vyrábějí také rukojeti s pozitivním úhlem (mírně nakloněné dopředu), to by mělo ještě zvýšit využití rukou při odpichu. Některé jsou dokonce odpružené. Co se týče materiálu, tak se můžete setkat s těmito:
a) Guma – Tlumí nárazy, ale neodsává vlhkost. Vzhledem k materiálu je větší šance tvorby puchýřů (hlavně v létě).
b) Korek – Nejlépe odpovídá tvaru ruky, nenasává vlhkost a dobře tlumí vibrace.
c) Různé směsi pěny – Odsávají pot, měkké na dotek.
6) Hmotnost – Funguje zde nepřímá úměra. Čím je nižší hmotnost, tím je vyšší cena. Proč je hmotnost důležitá asi nemusím vysvětlovat. S hmotností úzce souvisí materiál.
7)Materiál –To hlavní co budeme u materiálu sledovat, je jeho pružnost a hmotnost. První zmíněná vlastnost je důležitá kvůli tlumení nárazů (vibrací), které jsou nebezpečné pro vaše klouby a vazy. Pružnost je spojena také s odolností. Stává se, že ztratíte rovnováhu a intuitivně někam zapíchnete hůl. V rychlém sledu událostí se hůlka zaklíní mezi dva kameny a zapruží. Pokud by se tak nestalo, s největší pravděpodobností by praskla. Dobré vlastnosti má v tomto ohledu karbon (dražší) nebo vysoce kvalitní hliník (7075-T6 nebo 7075).
8) Způsob upevnění dílů – Vím o třech typech:
a) Šroubovací systém – Prakticky u všech holí, které jsou v nižší a střední cenové relaci. Problémem u nich je, že se časem začnou protáčet, nebo naopak „kousat3“, a to je opravdu o nervy (nemám s tímto systémem zkušenosti u těch nejdražších verzí).
b) Zamykání páčkou (flick lock) – Vlastním hole s tímto systémem a nemůžu si ho vynachválit. Po třech letech už mám určité problémy s „kousáním“, ale není se čemu divit (může za to deformace, ne zamykání). Při tom co všechno zažily, se ještě divím, že nejsou napůl.
c) Zamykání jako u lavinové sondy nebo tyček od stanu – Pouze u některých typů (těch nejdražších). Výhodou bude rychlost a jednoduchost při skládání. Pochybuji však o odolnosti (můj názor, nemám zkušenost).
9) Další komponenty – Vybírejte si také podle toho, co daný výrobce nabízí. Dnes už jsou většinou některé komponenty přiloženy přímo k holím. Jedná se třeba o talířky s větším průměrem. Ty využijete na sněhu, protože mají větší plochu a tím pádem i větší odpor a nepropadnou se. Nebo jsou to tzv. „botičky“. Jde o gumové krytky na hroty. Jejich využití je při chůzi po asfaltu (tlumí nárazy, na asfaltu drží díky tření).
K jakým účelům jsem na cestách trekové hole ještě využil?
Jako cepín – Někteří se budou možná divit, ale když jsem ještě ve své výbavě neměl cepín, tak jsem čas od času prostě použil hůlku. Odšrouboval jsem kotouček, zkrátil hůl na nejmenší velikost a zapichoval ji ve strmých pasážích až po rukojeť.
Ochrana před psem – Když jsme byli před třemi lety s mým parťákem Martinem na Kavkaze, narazili jsme na „opuštěné“ stádo ovcí. Jenže ona to nebyla tak úplně pravda. Měli tam svého hlídače. Tím nebyl nikdo jiný, než kavkazský pastevecký pesan. Tihle drobci mají v kohoutku kolem 65 čísel a váží zhruba jako Martin, tedy pěkných 75 kilo. Jediná rada je jít rychlou chůzí směrem od stáda, nedívat se mu do očí a hůlky držet za tělem, aby od vás měl pořád zhruba metr a půl odstup. Stejně nás vyhnal až do koryta řeky :-D.
Upevnění stanu – Tohle používáme docela často. Když stavíme stan na sněhu, tak odšroubujeme kotoučky a hůlky protáhneme očkem stanu. Následně je zaboříme, co nejvíc to jde. Kolíky toho moc nezmůžou.
Prodírání se vegetací – Toto opravdu oceníte, až když se prodíráte mezi kopřivami nebo trním.
Výztuha iglú – Pokud vás někdy napadne blbost typu jít v lednu na Babí horu (Polsko, 1725 m) bez stanu a s úmyslem si na vrcholu postavit iglú, tak si to prosím rozmyslete. Nenapadlo nás, že tam nebude skoro žádný sníh (byl vyfoukaný) a tak „falešné“ iglú typu „uděláme si v kupě sněhu dutinu“ nebylo možné postavit. Proto jsme asi dvě hodiny řezali kvádry ledu a hůlky použili jako výztuhu stropu. Byla to moje nejhorší noc v životě, nespali jsme ani minutu, protože nám dovnitř sněžilo a naše „peřáky“ byly úplně mokré.
Opora při brodění – Když jdete přes prudkou řeku, hůlky se hodí, aby vás proud nestrhl.
Jako dlaha – Tuto variantu jsem naštěstí nevyužil a doufám, že to ani nebude potřeba.
Přikládám video (v angličtině) jak správně nastavit délku holí:
1Článek neslouží k výběru holí pro Nordic Walking. Ty jsou k trochu jiným účelům.
2Dopamin-hormon, který je kromě jiného vylučován při fyzické aktivitě a vzbuzuje v člověku pozitivní pocity.
3Kousat = zasekávat
