Indický Ladákh v zimě – když se vám mráz zakousne pod kůži i do duše

Čekají mě asi dvě hodiny jízdy do vesničky Likir, odkud je možné dojít do dva až tři dny vzdáleného Temisgamu. V noci napadl čerstvý sníh, a tak se výše položené úseky silnice mění v kluzké dobrodružství. Zoufale hýbu prsty v kožených pohorkách a choulím se do naducané péřovky; v tuhle dobu je i v kabině auta opravdová zima, zvlášť po ránu.

Prohlédněte si všechny fotografie…

Netrvá to dlouho a musíme zastavit, auto v mrazu vypovídá službu. Řidič vyskočí a od všudypřítomných vojáků (Indie totiž právě tady nedaleko pákistánských hranic ráda prezentuje svou vojenskou sílu) si půjčuje hromádku starých kartonů a sirky. Vzhledem k absenci automechanického vzdělání moc nechápu, co přesně nahříváme, ale poslušně mu pomáhám rozdělat pod podvozkem oheň a s podupáváním vyčkávám, až auto rozehřeje a my budeme moct pokračovat.

K cíli nakonec nedojedeme. Příjezdová cesta k vesnici je pokrytá čerstvým sněhem a pneumatiky téměř bez vzorku ji nezvládnou. Na záda si hodím nabalený batoh, nechám si ukázat cestu a pomalu se začnu šinout směrem k zasněženým horám.

Pohodový trek pro samotáře

Zvolila jsem poměrně nenáročný trek, můj parťák leží v Lehu s angínou a lehce omrzlými palci na nohou, takže mi nezbývá než užít si zimní horské samoty. Přece jen ale chci dodržovat určité zásady bezpečnosti a nevydávat se sama do úplně neobydlených hor. Tady cesta vede přes několik vesniček a o společnost není nouze.

Přenocovat je možné u místních buď v malinké vesničce Yangthang, nebo o něco větší Hemis Shukpachan, odkud se dá také nouzově sejít na hlavní silnici do Lehu. Pohyb turistů tu byl sice v zimě nulový, ale nejvyšší bod trasy leží v 3800 m n. m., kde ještě nebývá tak mnoho sněhu. Trasu můžete ukončit buď v již zmíněném Temisgamu, nebo ještě níž v Nurle, kde snadno stopnete auto zpět do Lehu.

Spoléhejte hlavně na sebe

Pohybovat se sám v místních horách přináší ještě jeden háček: nebudete mít vůbec žádné spojení s okolním světem. V Ladákhu totiž zahraniční telefonní čísla nemají signál, v horách ale koneckonců není signál ani pro místní. V Indii navíc platí zákaz používání satelitních telefonů. Pokud se vám tedy něco stane, pravděpodobně budete muset spoléhat jen a jen na sebe. Ale přesně o tom vlastně pravé dobrodružství je!

Homestay: zážitek na celý život

V okamžiku západu slunce začne vždycky teplota výrazně klesat a zima se stane opravdu nesnesitelnou. Ideální je v tuhle dobu docházet k některé ze zazimovaných vesniček, viditelných jen díky stovkám barevných vlaječek, třepetajících se na střechách domů. „Určitě můžete zůstat,“ usmívá se mladičká učitelka angličtiny z vesničky Hanupatta, kterou procházím při dalším treku.

Původně jsme dneska chtěli pokračovat až do Photoksaru, ale nevolnost z výšky ve čtyřech a půl tisících nás donutila vrátit se sem zpátky. Usedáme co nejblíž ke kamnům, kde si nahříváme prokřehlé nohy. Péřovku se ani neobtěžuju sundat a ještě v rukavicích usrkávám nabídnutý horký čaj s mlékem. Pro místní je naprosto běžné, že pohostí všechny, kdo poprosí. Homestay je v těchto končinách světa běžný způsob ubytování, akorát teď v zimě nad námi naši hostitelé shovívavě kroutí hlavou a nechápou, proč se sem hrabeme zrovna v tomto nejhorším období.

K večeři dostaneme většinou tradiční dhal bhat, tedy vařenou rýži se skvěle ochucenou čočkou. Po jídle ještě chvíli diskutujeme s nejmladší obyvatelkou domu, sedmiletou dcerou paní učitelky, a pak se s obrovskou péčí necháme uložit do svátečního pokoje. Ráno nesmíme zapomenout na finanční příspěvek za jídlo a ubytování. Cena není pevně stanovená a každý si sám rozhodne, kolik chce věnovat.

Připravte se na opravdovou zimu

Vlezlá a všudypřítomná. Přesně taková je zima v Ladákhu a je potřeba se na ni dobře připravit. Bez kvalitní péřovky, teplého spodního prádla a rukavic sem nejezděte. Rukavice by navíc měly být dvoje, jedny pořádně teplé a tlusté, druhé, tenčí dovnitř. Když budete muset vrchní vrstvu sundat, budete rádi za ty spodní.

Zima je i v ubytovnách a restauracích. Přes den nezapomeňte v pokoji roztáhnout závěsy před velkými skleněnými okny, právě díky nim a slunci se pokoj alespoň zčásti nahřeje. Večer naopak závěsy zatáhněte a přes kvalitní spacák si bez zaváhání přetáhněte ještě neuvěřitelně tlusté místní deky.

Zákeřné omrzliny a nadmořská výška

„Stačilo sundat ponožku a doktor hned věděl, o co jde,“ usmívá se kamarád po návratu z nemocnice. V ladacké zimě se pohybuje už měsíc a na jeho nohách se to řádně podepsalo. Necitlivé konečky palců nevalné barvy ho nakonec dohnaly do místní nemocnice. Doktoři tady o tom vědí své, a tak mu za pár korun předepsali léky a mast, a ujistili ho, že tohle ještě nic není.

Omrzlinám se dá vyhnout alespoň v létě, druhému zdravotnímu riziku se ale v Ladakhu nevyhnete po celý rok. Samotný Leh leží ve třech a půl tisících metrech nad mořem, problémy s dýcháním a lehká bolest hlavy proto postihnou téměř každého návštěvníka pár hodin po vysednutí z letadla. Po příjezdu si proto rovnou nechte pár dní na aklimatizaci a s vysokou nadmořskou výškou počítejte i při plánování všech treků a výstupů.

Stok Kangri: místní velikán

Šestitisícový velikán Stok Kangri je jedním z nejsnáze dosažitelných vrcholů této výšky v Himálajích. Zatímco v létě se na něj vydává obrovské množství turistů, v zimě se z něj stává nedostupný a respekt budící strážce zasněžených hor. Nicméně pár opravdových dobrodruhů se sem vydává i v zimě. V Lehu najdete mezi mladými průvodci muže, kteří se s vámi na vrchol vydají i v zimních podmínkách. Je ale potřeba pamatovat, že musí být dokonale vybaveni.

A kam ještě?

Snad nejpopulárnějším se v posledních letech stal Chadar trek, jejž je možné absolvovat pouze během zimy. Vede totiž po zamrzlé řece Zanskar do v létě nepřístupných oblastí. V době mé návštěvy ale celé údolí trápily sesuvy půdy a trek byl na sezonu uzavřený. Letošní zimu jej ovšem bylo opět možné absolvovat. V poslední době se ale začíná jednat o poměrně komerční záležitost, která přitahuje také pozornost indických turistů z jihu, což může poněkud ubírat na atmosféře.

Spousta dalších zajímavých příležitostí se nabízí na západ od Lehu. Za návštěvu stojí oblast u vesnic Hanupatta a Hinju a odtud na východ směrem do Chillingu. Nezbytně nutné je ale zvážit aktuální podmínky v horách.

Opuštěné zasněžené hory však nejsou tím jediným, co přitahuje pozornost „zbloudilých turistů“. V oblasti je několik nádherných buddhistických gomp. Na východ od Lehu stojí kláštery Šej a Thiksej, druhý z nich působí spíš jako malé město. O něco méně dostupná je pak gompa Phjang, ležící směrem na západ od města. Většina gomp je v zimě poměrně opuštěná, přesto v nich najdete osamocené modlící se mnichy, kteří vás rádi pustí do jinak zamčených částí. Celoročně živý je klášter Spituk, odkud vede populární sedmidenní trek údolím Markha do Hemiše.

Už je tomu skoro rok a půl, kdy jsem objevila ten nekonečný panenský klid ladacké zimy, dýchající z každého kamene opatřeného mantrou Óm mani padme hum, ze zachumlaných usměvavých tváří i z šustění modlitebních vlaječek, a dodnes na něj nemůžu zapomenout. Mám pocit, že jsem si kousek té výjimečné atmosféry odvezla uvnitř sebe. Zajeďte si pro ni také, její tam spousta!

• Poměrně ucházející mapu nakladatelství Milestone Book v měřítku 1:175 000 koupíte snadno hned v několika obchodech v centru Lehu.

• Stejně snadno seženete i plynovou bombu.

• Do všech výchozích bodů treků se dostanete místními autobusy nebo taxíkem. Odjíždějí z hlavního autobusového nádraží asi 700 metrů jižně od centra města. V případě taxíku v zimě nekompromisně smlouvejte.

• Sehnat ubytování v Lehu mimo sezónu v Léhu může být náročnější. Většina ubytoven má totiž v zimě zavřeno. S trochou snahy ale určitě někoho přemluvíte, aby vás přijal.

• Naprosto nezbytným kouskem výbavy na jakékoliv zimní treky je termoska, kterou vám v každém domě rádi naplní horkou vodou.

• Na trek si nezapomeňte koupit místní sušené meruňky. Jsou sice tvrdé jako beton, ale chutnají výborně.

Článek vyšel v časopise Svět outdooru 3/2016