Iglú: ledové hotely vysoko v horách. Davos, Engelberg, Zermatt

Střih! O třicet let později jsem stál na lyžích v sedle pod vrcholem Weissfluhjoch nad švýcarským Davosem a koukal hromadu sněhu pod kopcem. Podivně zvlněná sněhová pokrývka naznačovala, že sjezdovka v těch místech asi nebude.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Spustil jsem se dolů a zastavil před podivně vypadající hromadou sněhu, která však měla svůj vlastní vchod. Iglú vesnička, pochopil jsem. Hit posledních let pro milovníky nevšedních zážitků. Musím se jít podívat dovnitř. Představoval jsem si ji sice jinak, s jednotlivými “domečky” ze sněhových cihel, s ulicemi a náměstíčky. Tohle vypadalo jako sněhový bunkr, ale byl jsem zvědavý.

Elias, který to tady má na starosti mne pozval dovnitř. Záhy se přede mnou otevřel několik metrů široký prostor s krásným ledovým barem, kolem dokola malé místnůstky pro oddělenou společnost.

Vesničkou krok za krokem

Nedovedl jsem si představit, jak asi takový sněhový bar vznikne, a bylo to na mě vidět, protože Elias začal vysvětlovat. “Na začátku zimy na vybraném místě nafoukneme něco jako obří balony různých tvarů a na ně nastříkáme sníh. Ten se zpevňuje vodou tak dlouho, dokud krusta není dostatečně silná a pevná,” prozradil část know how můj průvodce. Pak se vzduch z balonů vypustí a nastoupí sněhoví umělci a řemeslníci.

Prostě chlapi s motorovými pilami, kteří z hromady sněhu udělají obyvatelný prostor. Nejprve nahrubo opracují stěny a pak se vrhnou na detaily. Musím říct, že co “pokojíček”, to zvláštní motiv na stěně, samozřejmě související se zimou. Byla jich tu skutečně spousta od krasobruslařů, sjezdového lyžaře až po hokejového brankáře. Jinde zase stěny pokoje zdobila krásně vyvedná lanovka, která na vrchol Weissfluhjochu vozí v zimě lyžaře.

Pomocí motorových pil se vyřežou nejen místnosti, ale i lůžka na spaní nebo lavice v místní restauraci. Tam nechybí ani působivý ledový bar. Do sněhu jsou zabudovány kabely, které rozvádějí do všech míst vesničky elektrický proud. Iglu vesnička se tedy zdaleka nestaví, jak jsem čekal. Žádné sněhové bloky, coby cihly, žádný komínek ve střeše. Elektřina v rámci vesničky sice funguje, ale není to na nějaké extra spotřebiče. Spíše jde o to, abyste si mohli rozsvítit lampičku, když se vám v noci bude chcít na záchod.

Vše co butřebujete

Toaleta na takovém zvláštním místě jistě všechny zajímá. Na šestnáct pokojů, z nichž se iglú vesnička v davoském středisku Parsen sestává, jich tu mají dost. Jsou v malých místnůstkách na chodbě iglú vesničky, a i když nemají dveře, soukromí je dosaženo speciálním závěsem. Existují i pokoje, které mají svůj vlastní záchod. Třeba manželský apartmán, který má navíc ještě privátní výřivku s výhledem na hvězdné nebe.

Na otázku, co takoví hosté v tomhle “hotelu” zpravidla dělají, mi Elias jasně odpověděl. “Když dorazíte ve čtyři hodiny na Weissfluhjoch, váš program na večer je již jasný. Čeká Vás malá procházka nocí na sněžnicích. V ceně je samozřejmě večeře, sýrové fondue, láhev sektu a snídaně v některé z horských restaurací. Lanovku na kopec, a další pití si platíte sami. Nocleh v iglú si můžete zpříjemnit nejen koupelí ve společné výřivce, ale třeba i pobytem v zdejší malé sauně. Kam se navíc můžete přesunout, kdyby vám přece jen ve vašem pokoji a teplém funkčním spacáku bylo v noci zima. I to se může stát.

Nespornou výhodou spaní třeba na Parsenu je skutečnost, že ráno jste na sjezdovce první a můžete si tak užít nekonečný a neporušený manšestr zdejších krásných sjezdovek.

Kde všude můžete spát v iglú vesnici?

V Evropě je spousta míst, kde si spaní v iglú můžete vyzkoušet. Kromě Davosu jsou to švýcarská střediska Engleberg, Gstaad, Zermatt, Stockhorn, v Německu na Zugspitze, v Bavorksém lese, v Andoře na Grandvalira. V Rakousku v Keiser-Brixentalu, v Kühtai či v Ötztalu, ve Slovinsku u jezera Jasna. Finské resorty Kakslauttanen a Golden crown in Levi patří k nejpůsobivějším.