I historie „ženského lezení“ je pěkně vousatá

Jedna z prvních písemných zmínek o ženách ve spojitosti s lezením, možná úplně ta nejstarší, pojednává o jakési paní Parminterové, která lezla v Alpách v roce 1799. O pár let později (r. 1808) vylezla mladá, teprve osmnáctiletá Francouzka Marie Paradisová na Mont Blanc, 22 let po prvovýstupu Balmata s Paccardem. Ve druhé polovině 19. století zaujaly svými výkony Američanky Marguerite Brevoortová a Lucy Walkerová, které při svých výstupech definitivně odložily sukně a převlékly se do kalhot. První jmenovaná stihla za jedenáct let výstupy na 30 vrcholů a 36 sedel v Alpách. Lucy Walkerová se v roce 1871 stala první ženou na vrcholu Matterhornu, pouhých šest let po Whymperově prvovýstupu. Horolezecký svět Lucy upoutala už v roce 1864 výstupem na Eiger. Jednalo se teprve o čtvrtý výstup na tuto legendární švýcarskou horu (známý prvovýstup severní stěnou se podařil až v roce 1938).

Dalo by se říct, že Lucy Walkerová byla ženský Messner tehdejší doby. Podobnou výkonnost a touhu v sobě tehdy měla jen hrstka žen. Zapomenout určitě nesmíme ani na další Američanku Annie Peckovou, která rovněž stanula na Matterhornu (r. 1895) a byla jedním ze zakládajících členů „American Alpine Clubu„. I po návštěvě Švýcarska ve výstupech na jiných kontinentech pokračovala. Po přesunu do Jižní Ameriky uskutečnila mnoho zajímavých výstupů, mezi nejhodnotnější patří prvovýstup z roku 1908 na Nevado Huascarán (6768 m) v Peru.

První „pět plus“

Další zajímavou postavou byla Angličanka Miriam O’Brien Underhillová, která je brána jako první žena, která začala se skalním lezením na vysoké úrovni, na tu dobu samozřejmě. Její cesta „Via Mariam“ (V+ UIAA) a zároveň prvovýstup v roce 1926 na Torre Grande v Dolomitech je legendární. Pyšnit se může také prvovýstupem na skalní jehlu Aiguille de Roc nedaleko Mont Blancu a dalšími zajímavými výstupy na Matterhorn, Mönch, Jungfrau, Finsteraarhorn (SV stěnou) či Aiguille du Grépon.

Na konci 30. a ve 40. letech bylo ženské lezení spíše vzácností. Mohla za to především druhá světová válka. Výjimkou byla Američanka Bonnie Pruddenová, která měla na svědomí spoustu prvovýstupů. Dodnes se vypráví příběh, kdy při svých líbánkách ve Švýcarsku v roce 1936 vylezla na Matterhorn. Její vrstevnicí a krajankou byla Barbara Washburnová, která byla v roce 1947 první ženou na vrcholu Denali (6168 m).

50., 60. a 70.léta

50. a 60. léta patřila v ženském podání spíše ke zlepšování lezecké techniky a stylu než nějakým převratným prvovýstupům v horách. V té době se teprve rodily budoucí legendy tohoto sportu. Liz Robinsová, manželka legendárního yosemitského lezce Royala Robbinse, vylezla v té době jako první žena lezeckou cestu o obtížnosti VI (podle UIAA).

Počátek 70. let „patřil“ Američance Beverly Johnsonové, která se v té době stala hlavní hnací silou ženského lezení a posouvala jeho hranice. Byla historicky první členkou záchranářského týmu v Yosemitech. Některé z yosemitských cest lezla také sólo. Podařilo se ji rekrutovat Sibyllu Hechtelovou, se kterou uskutečnily první ženský výstup na El Capitana. O pět let později vylezla na El Capitana také sólo.

Už i Švýcarům bylo na horských chatách samotným smutno

Na konci 70. let o sobě začala dávat velmi nahlas vědět polská horolezkyně Wanda Rutkiewiczová (narozena v Litvě), jejímž cílem se stalo stanout na všech čtrnácti osmitisícovkách. Prokazatelně se jí podařilo postavit se na vrcholy osmi z nich včetně Annapurny, K2, Nanga Parbat či Mount Everestu. Wanda zemřela v roce 1992 při pokusu o svou devátou osmitisícovku Kanchenjungu. Dodnes se nenašlo její tělo a není známo, jestli vrcholu skutečně dosáhla. Pokud ano, byla by první ženou, která stanula na třech nejvyšších osmičkách. V roce 1975 se podařilo prvnímu ryze ženskému týmu stanout na vrcholu Mount Everestu. Jednalo se o Japonky vedené Junko Tabeiovou. O tři roky později „Swiss Alpine Club“ přijal svou první ženskou členku.

Lynn Hill a dál už to znáte…

A v roce 1979 už přichází na scénu Lynn Hill, když uskutečnila první volný přelez cesty „Ophir Broke“ (IX podle UIAA). Následuje spousta hodnotných přelezů a jakási forma zdravého soupeření s Robyn Erbesfieldovou, kdy každá z nich vytvářela mnoho rekordů a historických zápisů jak na soutěžní úrovni, tak ve skalách.

V tuto chvíli se nacházíme v 90. letech a s ženským lezením se doslova roztrhl pytel. Teď už je velmi obtížné drobnohledem vypichovat jednotlivé výkony, protože jich je spousta. Ale když už jsem nakousnul tu Lynn, tak to touhle žijící legendou zakončím. V roce 1992 se jí na druhý pokus podařilo volně přelézt legendární cestu na El Capitana „The Nose“, trvalo jí to 4 dny. Za další dva roky už se jí výstup podařilo stlačit do jediného dne.

A dál už to znáte. Nebo ne?