Je to vtipné a k zamyšlení zároveň, ale možnost odpoutat se od veškerého rizika, dřiny a psychické zátěže je někdy doslova vysvobozením. I ten největší horský tvrďák má často něco, co mu ve stanu ukrátí dlouhou chvíli a osvobodí myšlenky kdesi mimo hory. Časopisy se zajíčkem na obálce prosím vynechat, i když to k tomu vyloženě vybízí .
Nemám toho zase tolik odježděno na expedice, kde jsou tlaky na psychiku a mezilidské vztahy opravdu obrovské, ale už od osmnácti jezdím pravidelně několikrát za rok do hor. Doba trvání je různá. Někdy je to na víkend, jindy týden, měsíc nebo i víc. Ale když vám není ani dvacet a zkušeností pomálu, tak je i třítýdenní cesta na Kavkaz velký zápřah ve všech ohledech.
Tím chci říct, že situací, kdy jsem si potřeboval odpočinout, především psychicky, jsem už zažil docela dost. Nedávno jsem si na hrubo spočítal, že za posledních šest let jsem spal mimo domov rok a čtyři měsíce, z toho byly určitě dvě třetiny na místech, jako jsou stan, širák, most apod.
Dodnes si pamatuji několik okamžiků, kdy bylo hraní karet, křížovek nebo sudoku cvokařem za všechny prachy světa. Prší, už mám sice tak ohrané, že bych vám málem dokázal říct všechny herní kombinace, ale přesto mě nepřestalo bavit. Když se najde někdo další, tak jsou hercky jasná volba. Další herní činnosti, na které nemám za celý rok ani pomyšlení, jsou třeba kostky, lodě nebo piškvorky.
Na tohle, řekněme (ne)důležité téma, mě přivedlo projíždění kanálu coolegarSK na youtube. Ve videu jsou řečeny další dobré důvody, proč si s sebou tohohle mini psychologa na cesty přibalit.
Co paříte ve stanu vy, když vám dojde baterie v telefonu?
